Báňské podnikání arcivévody Friedricha Rakouského definitivně ztroskotalo na
počátku dvacátého století. Doly Těšínské komory od něj koupila Rakouská báňská a hutní společnost. V petřvaldské dílčí pánvi, s dříve založenými jámami Albrecht (Hedvika) a Ludvík, se v roce 1912 pustila do hloubení nového dolu. Pokřtili ho Habsburk, na počest panovnického rodu. Psal se rok 1916, když Habsburgschacht dodal průmyslu bojující monarchie poprvé přes 200 tisíc tun ročně.
Zánik Rakouska-Uherska a založení ČSR (1918) nastartovaly změny v hospodaření a struktuře těžařstev. Největší producent uhlí a koksu v revíru Rakouská báňská a hutní, přejmenovaná na Báňskou a hutní společnost (BHS), přenesla v roce 1923 sídlo z Vídně do Brna a pak do Prahy. Správu devíti dolů situovala do Moravské Ostravy. Mimo jiné i jámy Pokrok, což byl od roku 1920 nový název Habsburku.
Pokrok věren svému titulu se rychle rozvíjel. Přes výkyvy meziválečných hospodářských krizí dokázalo jeho osm stovek horníků nakopat v roce 1937 do té doby rekordního více než půl milionu tun uhlí. Po Mnichovu 1938 doly na Těšínsku, včetně petřvaldských, nakrátko zabralo Polsko. Po jeho porážce na podzim 1939 ovládl kamenouhelný revír, tzv. Olsagebiet, včetně majetku těžířstva BHS, koncern Hermann Göring Werke a další říšské kapitálové skupiny. Roční maximum šachty přejmenované okupanty na Fortschrittschacht se přiblížilo k sedmi stům tisícům tunám (1943), počet zaměstnanců překročil tisícovku.
Po osvobození se znárodněný Důl Pokrok stal od ledna 1946 součástí n. p. OKKD, později OKD. V lednu 1953 byl jako závod 1 spolu s další petřvaldskou jámou Hedvika (závod 2) sloučen pod hlavičku Důl Julius Fučík. O osm let později k nim jako závod 3 přibyl radvanický Ludvík. To už byl jeho ředitelem někdejší úderník, legendární Jaroslav Miska. Šachtě se dařilo ve výrobě, bohatá byla mimopracovní činnost. Pamětníkům není třeba připomínat fotbalová derby petřvaldských klubů Slavoje a HEPO ani život v osadě Pokrok, Úřednické a dalších koloniích.
Horníci z Pokroku dosáhli v roce 1976 díky moderní technice rekordní roční těžby v celé historii dolu: 943 870 tun uhlí. Od počátku osmdesátých výkony postupně klesaly. Po roce 1990 už bylo jen otázkou času, kdy šachtu zavřou. Ještě v roce 1995 sice horníci nakopali přes půl milionu tun uhlí, ale to byla už jenom labutí píseň. Poslední vozík uhlí z Pokroku i celého Dolu Fučík vyvezli na povrch 2. 3. 1998, během tří let obě jámy zasypali. Těžní věž zůstala zachována a dodnes se tyčí nad městem Petřvaldem. Za celou dobu existence vydal Pokrok 46 milionů tun uhlí. Za 162 let horníci v petřvaldské dílčí pánvi nakopali celkem přes 205 milionů tun uhlí.
