Z malých osad se rodila velká města.
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
přijal v letech 2006–2007 záměr popsat prostředí
života lidí, kteří zabezpečovali chod šachet v našem
regionu. V letech 2007–2009 proto vydal čtyři publikace
o hornických koloniích ostravsko-karvinského revíru,
postavených šachtami OKR v průběhu 19. a 20. století
(Hornické kolonie v rámci industrializace Ostravska,
Hornické kolonie Karvinského okresu – I. díl, Hornické
kolonie Karvinského okresu – II. díl, Hornické kolonie
Ostravy). Celkem v nich bylo zaznamenáno 180 kolonií,
v nichž bydleli zaměstnanci 51 šachet a tří koksoven.
Tyto kolonie se nacházely na území 25 obcí. Náš seriál
shrnuje vše podstatné, co je uvedené v těchto a dalších
publikacích KPHMO a v monografi i Kamenouhelné doly
ostravsko-karvinského revíru z roku 1929.
Počátky zakládání hornických kolonií (hornických
osad) mají přímou souvislost s průmyslovým rozvojem
těžby uhlí v první polovině 19. století, kdy postupně
vznikající šachty potřebovaly stále více pracovníků.
Nezbytnost ubytovat je přinutila těžařské společnosti
ke stavbě obytných domů a celých hornických osad,
které byly postupně doplňovány dalšími zařízeními.
V první fázi byly tyto osady zřizovány v bezprostřední
blízkosti šachet, později, v důsledku nedostatku
volných ploch, i ve větších vzdálenostech. V této době
se navíc dalším rozvojem průmyslu (zejména chemický
a hutnický) začíná měnit i dosavadní charakter
Ostravska. Z kraje zemědělského, hospodářsky málo
významného, se rychle stává jedno z nejdůležitějších
průmyslových středisek Evropy. Jména dosud neznámých
vesniček se stávají světoznámými jakožto sídla
průmyslových podniků. Rozvíjejí se také jiné hospodářské
složky revíru – obchodní, finanční, živnostenské,
stavební a další a také zařízení sociálního a zdravotnického
charakteru. Stále větší potřeba pracovníků,
zejména pro šachty, vedla k výrazné migraci lidí
z jiných regionů Rakousko-Uherska, zejména z Haliče,
které bylo nutno ubytovat. To vše způsobilo nesmírný
nárůst obyvatelstva v jednotlivých obcích. Příklad:
Moravská Ostrava měla v roce 1834 1752 obyvatel,
zatímco v roce 1900 již 30 116. Obdobný byl vývoj
počtu obyvatel i v ostatních obcích. Po dobu první
světové války a v prvních dvou poválečných letech se
ale stavební ruch skoro úplně zastavil.
Po období stavebního útlumu po skončení první
světové války dochází v dalších letech meziválečného
období k urbanizačnímu posílení úlohy hornických
sídel, včetně kvalitativního pokroku v rozvoji obslužné
vybavenosti (obchodní domy, banky, kulturní a zdravotní
zařízení, školy, doprava, hospody). Ostrava tak
v roce 1930 dosáhla velkoměstské velikosti (125 304
obyvatel). Ale i na východ od Ostravy ztrácejí obce svůj
zemědělský ráz a mění se na města s počty obyvatel
většími než 10 000 (Karviná, Orlová, Petřvald, Bohumín,
Český Těšín).
Další prudký nárůst počtu obyvatel byl zaznamenán
po II. světové válce, v období let 1950–1990. V souvislosti
s nárůstem těžby uhlí a výstavbou nových šachet
se urychluje i bouřlivý rozvoj industrializace Ostravska,
což se projevilo mj. výstavbou celých sídlišť a měst
(Ostrava-Poruba, Havířov, Orlová-Lutyně, Karviná-Stalingrad,
Karviná-Ráj, Frýdek-Místek, Albrechtice, Český
Těšín). Naopak po roce 1990 začíná v důsledku útlumu
hornické činnosti a těžkého průmyslu počet obyvatel
klesat.
Zdeněk Dombrovský
