6. díl Dřevěná důlní čerpadla

Na dolech dlouho postačovalo čerpání vod ve vědrech pomocí rumpálů či v kožených měších pomocí koňských vrátků, tato forma čerpání z velkých hloubek se udržela v revíru Kutná Hora až do 18. století, v Solivaru Prešov na Slovensku se koženými měchy čerpalo až do roku 1928.

V 16. století se hojně experimentovalo s různými důlními stroji, hlavně čerpacími. Tato renesanční, pozoruhodná až obskurní zařízení, popisuje dílo Georgia Agricoly De re metallica libri XII (Dvanáct knih o hornictví a hutnictví), které proslulo popisnými dřevořezy. Opomíjí se, že mnohé z těchto strojů byly slepou uličkou vývoje a sám Agricola se jim směje pro jejich složitost.

Pozdější konstrukce směřovaly od komplikovaných dřevěných převodů s železnými táhly k jednodušším, dobře vyváženým, celodřevěným dvojčinným pístovým strojům, kde se těžká táhla čerpací kolony navzájem vyvažovala. Ve vysoce korozivním prostředí sulfidických ložisek byly železné pouze čepy a drobná kování. Později byly železné výrobky levnější a kvalitnější a v 70. letech 18. stol. se objevily litinové čerpací válce.



Tyto stroje poháněla lidská, zvířecí a vodní síla. Velká dřevěná čerpadla zdvíhala vodu z hloubky až několika set metrů a musela je pohánět soustava několik vodních kol. Tato čerpadla měla až několik desítek sacích čerpacích článků s přečerpavácími jímkami po cca 7 metrech.

Tlakový systém se příliš neujal, neboť vyšší tlak trhal dřevěné výtlačné potrubí. Zkoušelo se dřevěné potrubí okované obručemi, tento systém se provozoval zřejmě v Kutné Hoře. Počátkem 19. století se tyto obruče objevili v Horním Slavkově na zdejším novém vodosloupcovém stroji, tento systém sem byl převzat z Banské Štiavnice. V polovině 19. stol. bylo dřevo ve výtlačných řadech vodosloupcových strojů nahrazeno litinou (Příbram, Jáchymov). Zajímavé byly experimenty astronoma Johanna Keplera na počátku 17. stol. s jakousi obdobou zubového čerpadla, které se modelově postavilo v revíru Oloví.

V 17. a 18 století v Kutné Hoře začala být zdejší tradiční technika (údajně ovlivněná technikou z Harzu) direktivně nahrazována technikou saskou. Jelikož se jednalo o mimořádně nákladné investiční úkoly, provázela zavádění těchto nových strojů korupce a horníci měli výnosem přísný zákaz tyto nové německé stroje pomlouvat a smát se jim.

Staré typy dřevěných sacích pístových čerpadel byly postupně nahrazeny litinovými vodosloupcovými stroji, parními plungerovými čerpadly a nakonec moderními elektrickými odstředivými čerpadly. Na dole Drkolnov v Příbrami byl starší typ plungerového čerpadla poháněný vodním kolem v provozu až do roku 1961.

Ve 40. a 50. letech 20. století byla při průzkumu na řadě revírů nalezena řada čerpadel, ale jen málo se jich dochovalo v muzejních sbírkách. Nejlepší nálezy čerpadel pocházejí ze Zlatých Hor, kde kyselé roztoky z vylouženého pyritu dřevěné prvky dobře zakonzervovaly. Velice dobře zachovalé, konstrukčně nejsložitější dvojčinné čerpadlo na dole Alt Hackelsberg (Gottes Gab), pravděpodobně ze 17.-18. století, bylo bohužel těžce poškozeno sportovními speleology a lovci zážitků. Až likvidace úvodního díla, štoly Nový Hackelsberg, učinila konec těmto rejdům, těžce devastující tuto unikátní hornickou památku. Je smutné zjištění, že sportovní a jiné podivné aktivity spojené s internetovými sociálními sítěmi se v hlubinách starých dolů natolik rozmohly, že v podobných případech pouze kvalitní likvidace či masivní zajištění s napojením na pult centrální ostrahy může podobné hornické památky zajistit před jejich naprostým zničením a rozkradením.