Na světě je další kniha stříbrského báňského spisovatele

Dne 9. října 2015 se v Městském muzeu ve Stříbře uskutečnil křest publikace pana Karla Neubergera pod názvem „Stříbro a jeho hornická historie – již opravdu poslední kniha“. Je to již celkově osmá kniha nebo knížečka z autorova pera o dějinách hornictví ve stříbrském rudním revíru, který je nejstarším v českém království a dobývala se zde ruda po osm století. Kmotrem knihy se na požádání autora stal pan Přemysl Sobotka, který si udělal čas a opět zavítal do našeho města. Další z lidí, kteří se autorovi vyznali na závěr knihy, je starosta města Stříbra pan Karel Lukeš a poslanec Václav Votava. Autor přivítal všechny pozvané hosty z hornických spolků z celé ČR.

Autor sdělil při krátkém uvedení knihy následující: „Víte, hrabat se každou volnou chvíli v archivech, shánět dokumenty, fotografie, plánky, mapy, obrázky je opravdu jen pro nadšence a blázny. Mohu vám určitě slíbit, že s návštěvou archivů jsem neskončil, protože i pro činnost našeho hornického spolku se zde pořád objevují velmi zajímavé skutečnosti. Napsat knihu a dát dohromady množství dokumentů a fotografií je jedna věc, druhou a složitější je najít vydavatele, se kterým najdete společnou řeč, a hlavně toho, kdo se na vydání bude podílet finančně. Zde opravdu musím ze srdce poděkovat panu Pavlu Kohoutovi, který se této poslední, nejdůležitější (ač pro spisovatele nejhorší) části, což je vyslání vyslání publikace do světa, zhostil k mé plné spokojenosti. Bohužel, z rodinných důvodů se nemohl zúčastnit a zároveň se vrátit o pár let nazpět, kdy také patřil do rodiny pracujících v resortu paliv, ve slavné éře firmy Geoindustria.“

Co říci ke knize samé. Opět se zabývá dějinami našeho královského horního města spojenými nerozlučně s dějinami olověného revíru. Kniha je opět rozdělena do jednotlivých kapitol, jako předešlá, a postupně mapuje a doplňuje prázdná místa. Určitě velkou zajímavostí pro vás při čtení budou zmínky o tom, jak ve Stříbře probíhaly hornické pochody ke svátku sv. Barbory. Jednou ze zajímavých „mezikapitol“, kterou autor vložil na poslední chvíli na popud kamaráda Emila Kuchaře, je historie vzniku hornických uniforem, kterými se již leckdo zabýval, ale všichni opomněli na samotný počátek v době monarchie. Je to doba ukončení napoleonských válek, doba uniforem, hlavně spojených s armádou, posléze s poštovními úředníky a nádražáky, kteří byli již na konci 18. století těmi, kterým bylo povoleno nošení uniformy císařem – stejnokroj jako pracovní oděv. Až posléze došlo na všechny ostatní úředníky státního aparátu, mezi něž se může rovněž počítat i báňská správa.

Autor doufá, že se vám kniha při dlouhých zimních večerech bude dobře číst a svým pojetím vás natolik zaujme, že neskončíte dříve než u konce. Pevně věří, že se tato publikace stane opět jedním z momentů, kdy stojí za to naše krásné město s jeho okolím navštívit.

K poslechu zahráli žáci ze Stříbra pod vedením pana Františka Kratochvíla. Hornický spolek ve Stříbře je již vyhlášený tím, že všichni přítomní obdrží na památku jeden výtisk publikace. Publikaci bude možno např. jako vánoční dárek zakoupit v Městském muzeu ve Stříbře nebo v Hornickém spolku (viz naše webové stránky).
Zdař Bůh!

Hornický spolek Stříbro

Nikdo z nás nevěří, že tato kniha bude poslední knihou Karla Neubergera, a byla by to i škoda.

Kniha je zdařilá graficky, obsahově a nepostrádá množství dobových obrázků a mapek, z nichž jsem mnohé viděl poprvé. Na Stříbrsku se již dlouho netěží, přesto autor vyvíjí energii při vyhledávání dokumentů v archivech, kde znepříjemňuje badatelskou činnost prach z mnoha desetiletí nepoužitých, dnes otevíraných archiválií.

Při křtu měl Karel Neuberger čtyři kmotry. Členku Hornicko-historického spolku paní Jarmilku Klepsovou, pana Přemysla Sobotku, předsedu Hornicko-historického spolku a tajemníka městského úřadu Radka Strankmüllera a starostu města Stříbra Karla Lukeše. Po křtu probíhala přátelská zábava s dostatkem jídla i pití až do pozdních nočních hodin. Během této sesse se zazpívalo mnoho hornických karmín. Prostě jsme se zase jednou všichni sešli a bylo nám dobře. Jména slavných semestrů vynechám, ale setkal jsem se zde kromě místních s horníky ze Zbůchu, Plzně, Plané u Mariánských Lázní, Příbrami, Sokolova a Chodova.