Nejen fárání, ale i tradice!

Pavel Lazorišák, připravující se obhájit bakalářskou práci o větrání v porubu 340 812j lokality Darkov Důlního závodu 1 vstoupil do cechu hornického

Lepší než fárat v kleci do dolu je obšťastňovat ženu na stolu! Takové heslo zvolil posluchač závěrečného ročníku bakalářského studia hornického inženýrství na „báňské“ Pavel Lazorišák před slavným ceremoniálem skoku přes kůži. Spolu s ním oficiálně vstoupilo do cechu hornického jedenáct smrdutých fuxů a čtyři smrduté fuxice.

„Nadlišák mi na mou rýmovačku odpověděl, že stolů je v sále hodně a můžu si tedy vybrat...“ konstatoval rodák z Ukrajiny, který s příbuznými přesídlil na Opavsko. Na VŠB-TUO začal na Fakultě stavební, poté přešel na Hornicko-geologickou. K havířině má blízko přes dědu Josefa Volosevyče, který fáral svého času v rubání na šachtě v Donbasu na Ukrajině.

     „I když dělám ve volném čase dýdžeje a mám za sebou veřejná vystupování před lidmi, tréma byla. Koukalo na mě pět set párů očí, všechno kolegů z hornictví,“ uvedl Lazorišák. Netají se obdivem k technice, a to zejména té důlní, což se stalo i jedním z důvodů nástupu na fakultu, kde plánuje pokračovat v navazujícím studiu. A uplatnit se chce jako báňský inženýr.

„Hornictví mě chytlo, takže doma nakonec měli radost, že se nevěnuji jen škole, ale i tradicím, které k tomu patří,“ pokračoval jeden z nejstarších nových slavných semestrů. Přes kůži skočil v osmadvaceti letech. V prvních dvou ročnících studia totiž místo (pro posluchače hornictví víceméně povinného) chození na přípravné šachťáky raději brigádničil.

„Kahanec na palci jsme odzpívali tolikrát, že se stal mou snad nejoblíbenější karmínou. Jsem pyšný na to, že už patřím mezi horníky. Mám za sebou pěkný zážitek, zajímavou zkušenost,“ nechal se slyšet Lazorišák. Podobné pocity podle něj zažívali další skokani, nejen budoucí důlní inženýři, ale i měřiči či geologové z Česka, Slovenska nebo Španělska.

„Rád bych u hornictví zůstal. Zjistil jsem, že v Austrálii jsou báňští experti placeni zlatem, ale můj plán je zatím dělat v oboru v Česku, zapracovat se a později absolvovat na ČBÚ zkoušky na závodního dolu,“ doplnil student. Téma jeho bakalářské práce se ostatně týká přímo OKD – konkrétně větrání jižní části porubu 340 812 v lokalitě Darkov Důlního závodu 1.

Garantem bakalářské práce je vedoucí Institutu hornického inženýrství a bezpečnosti na HGF, docent Pavel Zapletal, ten zajišťoval Lazorišákovi fárání na Darkově. „Při měření tlakových depresních rozdílů jsme s kolegou Michalem Zahelem strávili v podzemí celou šichtu, panují tam těžké podmínky, prach, horko, ale dokážu si představit, že bych tam pracoval,“ nechal se slyšet Lazorišák.