Hlavní mechanik HBZS Jaroslav
Provázek přiblížil likvidaci
havárie v Dole Doubrava, od níž
v květnu uplynulo třicet let.
Téměř všichni záchranáři
z ostravsko-karvinského
revíru, a především čety ZBZS
postiženého závodu i řadoví členové
a velitelé HBZS se účastnili
likvidace havárie v Dole Doubrava,
od níž ve čtvrtek 7. května uplynulo
třicet let. V podmínkách, které
si běžný smrtelník jen stěží dokáže
představit, tehdy prokazovali
nezměrné úsilí a obětavost.
Šance na přežití
se rovnaly nule
V prvních hodinách po explozi (viz
Horník 17/2015) zůstávalo nadále
sedmnáct nezvěstných chlapů.
V roce 1985 přitom všichni fárali
s filtračním sebezáchranným přístrojem
typu ZP-4 (používaným
v našem revíru od roku 1968), jehož
ochranná doba činila pětačtyřicet
minut při minimálním obsahu
17 % kyslíku. Záchranáři pracující
v ranní směně na inkriminované
třídě 1 3732I nafasovali čtyři
dvouhodinové dýchací přístroje
a dva pomocné jednohodinové
SK-4. Jejich šance na přežití se
ukázaly nulové – v 17.50 doporučila
havarijní komise vedoucímu
likvidace havárie kvůli stále se
zhoršující situaci výbuchuvzdorné
uzavření postižené oblasti dolu.
Vzniklo samostatné středisko
s názvem Asanace 1. kry řídící
veškeré práce v lokalitě exploze.
V ní ještě během stavby hrází pokračovaly
výbuchy. Dne 13. května
1985 ve čtvrt na pět odpoledne
oblast uzavřeli z vtažné strany
sádrovou hrází H2 a pytlovou hrází
H1 s popílkovou těsnicí zátkou.
Z výduchu pak vodní zátkou přímo
v šibíku č. 931 a náraží 37. sloje.
Podmínky podobné peklu
Záchranáři nicméně nevzdávali
snahu o vyproštění sedmnácti
kamarádů. Dělali průzkumy
za pomoci lezecké a potápěčské
techniky. Teplota ovzduší
v určitých místech dosahovala až
60 °C, pokračovalo tedy ochlazování.
Rozbory ovzduší ale ukázaly,
že v uzavřeném prostoru stále
pokračuje požár, práce komplikoval
i zával kříže 1 3730/ 1 3734,
prokázalo se několik vzplanutí metanu.
I přesto práce pokračovaly,
mimo jiné napouštěním okolo čtyř
tisíc kubíků dusíku z kapalných
zásobníků a odpařovačů. Další zapálení
metanu v noční směně 20.
února 1986 s popálením pěti záchranářů
ukončilo veškeré pokusy
o zpřístupnění oblasti 1. kry 37.
sloje. Místa, kde tráví svou věčnou
šichtu naši kamarádi, tak zůstávají
navždy uzavřena. Pro zprovoznění
šibíku č. 931 a zbývajících částí
37. sloje v Dole Doubrava pak byla
vyražena obtínka 1 3730III.
Reagovala i státní
báňská správa
Po uzavření vyšetřování vedla
tragédie také k urychlení vydání
významných stanovisek ČBÚ –
konkrétně Výnosu o vybavení
všech pracovníků v podzemí
hlubinných dolů sebezáchrannými
přístroji izolačního typu a Výnosu
o uzavírání požářišť. Přestože
se výnosy státní báňské správy
v minulosti se sjednocováním evropské
legislativy rušily a některé
z nich poté nahrazovaly příslušnými
vyhláškami, měli bychom
si uvědomit, že především ty
z oblasti bezpečnosti a záchranářské
taktiky měly a nadále mají svůj
význam. A to zejména dnes, kdy se
legislativní proces táhne i několik
let a mnohdy vyjde novela, která
je v podstatě již při uvedení v platnost
zastaralá.
Jaroslav Provázek
hlavní mechanik HBZS Ostrava
ZDROJ:
1. Makarius R.: MEMENTO důlních nehod v českém hornictví.
Zpracoval Petr Faster © OKD, HBZS, a. s., Ostrava. ISBN
978-80-7225-271-8 (Montanex, Ostrava), 2008
2. Archiv OKD, HBZS, a. s.
PLNÁ verze textu o doubravské tragédii vyjde v listovce
Záchranář.
