Miroslav Fojtášek měl
svým způsobem štěstí. Kamarád ze
šachty ho kdysi vzal, a ne jednou,
fárat do Dolu Hlubina, takže poznal
i hornickou robotu v nízkých ostravských
slojích. A dnes díky tomu při
provádění návštěvníků průmyslového
skanzenu Dolní oblasti Vítkovice
(DOV) může doplňovat naučené
informace vlastními poznatky.
„Milan Šeděnka byl důlním
elektrikářem na Hlubině, já poruchovým
elektrikářem na Závodě 1
ve Vítkovicích. Pocházíme ze stejné
vesnice – z Výškovic – chodívali jsme
spolu i do Sokola, takže slovo dalo
slovo a mohl jsem se podívat, jak to
chodí pod zemí. Sjížděli jsme po zadku
po svažných, omlátil jsem si hlavu
o strop, nebyl jsem zvyklý na takové
prostory. A horníci v nich leželi a fedrovali
krátkými lopatami uhlí,“ uvedl
Fojtášek, který ve vysokopecním
provoze sousedícím s Dolem Hlubina
pracoval v údržbě necelých dvacet let.
Další čas strávil v rámci Vítkovic
na stavbách hutí a koksoven. „Pro
koksovny v revíru jsme byli generálními
dodavateli. Poznal jsem je všechny
a nyní návštěvníkům v Dolní oblasti
Vítkovic říkám, že bez havířů by z vysokých
pecí nevyteklo nic. Bez uhlí
zpracovávaného na koks by nebyl ani
výsledný produkt hutí pro železárny,“
poznamenal.
Do provozu v DOV, kde dříve
zajišťoval chod technologické linky
po linii elektro, se vrátil v důchodu
jako průvodce. „Dělám ho od samého
začátku pravidelných prohlídek
tohoto patrně světového unikátu. Kde
jinde můžete za několik hodin vidět
celý surovinový tok od těžby uhlí přes
jeho koksování až po výrobu železa
ve vysoké peci?“ pokračoval s tím,
že nová „uhelná“ trasa letos povede
právě k Hlubině, okolo Koksoven
4 a 5 (uvnitř doposud nezpřístupněných)
a k Vysoké peci č. 1, která
je nyní pomyslným srdcem celého
areálu.
