Jaroslav Minka vystudoval
VŠB před padesáti lety
a stále si váží toho, že ho
vůbec přijali
Měli ho zavřít, místo
toho se stal báňským inženýrem.
Jedním z hostů vernisáže havířovské
výstavy ke 165. výročí založení
Vysoké školy báňské – Technické univerzity
Ostrava byl Jaroslav Minka,
absolvent této hornické almamater
a jeden z nejaktivnějších členů
hornických zájmových organizací.
Dnes čtyřiasedmdesátiletý důchodce
se narodil v Čechách v Radovesicích
u Libochovic a jeho cesta na ostravská
studia se otřela o zamřížovaná
okna státní věznice.
„Hornictví se věnuji od svých 14
let. Vystudoval jsem hornickou průmyslovku
v Duchcově, to znamená,
že jsem se seznámil s těžbou hnědého
uhlí a severočeským hnědouhelným
revírem. Své první hornické
kroky jsem udělal na dole Nelson
v Oseku u Duchcova; ta šachta už
ale neexistuje,“ vzpomínal hornický
veterán.
Po úspěšném absolvování průmyslovky
se Minka rozhodl prohloubit
své znalosti na Vysoké škole báňské
v Ostravě. Narazil ale na problém
s přihláškou. Nemohl sehnat
její druhou část, kterou musel odeslat
na školu.
„Na průmyslovce jsem byl premiantem,
ukončil jsem ji s vyznamenáním
a dostal jsem umístěnku do výzkumného
ústavu do Mostu. Měl
jsem zajištěné dobré místo a nikdo
nepředpokládal, že bych se chtěl dále
vzdělávat,“ vysvětluje Minka. „Jenže
já chtěl studovat a tak jsem sháněl
chybějící část přihlášky na jedenáctiletce,
kde nás měl profesor Černý
na češtinu. A ten mi praví: Minka,
vždyť vy jste technik. Narýsujte si to,
ty kolonky ať vám vyplní sekretářka,
a pak hůlkovým písmem to vypište
a pošlete na tu vysokou školu,“ usmívá
se po letech.
„Tak já to tedy narýsoval, vyplnil,
poslal, a pak přijel do Ostravy na pohovory.
Přijal mne Jeroným Pražský
z katedry vrtání a začal prověřovat
z matematiky, fyziky. Nakonec uzavřel
pohovor konstatováním: Ať je to
jak chce, stejně budete zavřen! Hned
mi také ukázal originál přihlášky
a já s hrůzou zjistil, že na ní bylo
na spodku napsáno: Patisk zakázán,
trestá se!“ vypráví Minka.
„Nemusím říkat, že jsem byl jako
opařený. Hned jsem si vzpomněl, jak
to vypadalo u nás na Kohinooru II
v Mariánských Radčicích, kde jsem
připravoval práci k maturitní zkoušce
a kde byli v severních Čechách zavření
vězni. Snad to nějak přežiji, neměli
to tam zas tak nejhorší, říkal
jsem si. Ale to už mi profesor praví:
Chlapče, kvůli tobě zasedala na této
škole ta nejvyšší rada! A rozhodla, že
ten synek musí mít eminentní zájem,
tak musí být přijat!“
Škola žije svými absolventy.
Jaroslav Minka vystudoval obor
Hornická ekonomie, organizace
a plánování, ale víc ho přitahovalo
fárání a práce v dole. Jako student,
aby měl peníze, fáral na ostravské
Hlubině, na Hedvice v Petřvaldu
a na Františku v Horní Suché. Nejvíc
mu učaroval Důl ČSA, kde pracoval
od roku 1964 do roku 1997 a který
považuje za svoji mateřskou šachtu.
V roce 1966 se stal dobrovolným
báňským záchranářem a za činnost
v této oblasti byl oceněn bronzových
záslužným záchranářským křížem.
Letošní jubileum VŠB-TUO se kryje
i s Minkovým osobním jubileem.
Promoval totiž v roce 1964, tedy před
rovnými 50 lety. „Slavit budeme s celým
ročníkem. První setkání připravujeme
na květen do Ostravy, druhé
na září na výročí založení VŠB,“ připomněl,
že kamarádství z dob studia
jen tak nevyprchá. A nevyprchal ani
jeho vztah ke škole, která ho připravila
na život.
„Studium na VŠB, přijímání znalostí
a zkušeností odborníků na jednotlivé
profese, to bylo něco, co celého
toho člověka rozvíjelo. Neumím
to ani vylíčit slovy. Když se člověk pět
let učí a vstřebává každý semestr nauky
od různých odborníků, je to velká
síla,“ říká Jaroslav Minka.
Bohuslav Krzyžanek
