VOJTĚCH DIRNER SE DOMNÍVÁ, ŽE TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN PŘETRVÁ I DO DALŠÍHO TISÍCILETÍ.
Za havíře od kosti
se považuje Vojtech Dirner,
jenž po geologovi a přírodovědci
Vladimíru Slivkovi převzal
post děkana Hornicko-geologické
fakulty (HGF) na Vysoké škole
báňské – Technické univerzitě
Ostrava. A není to pouze tím, že
hornická historie jeho rodu sahá
prokazatelně až do XII. století.
Může si to dovolit, neboť na akademickou
půdu vstoupil po osmi
letech každodenní tvrdé důlní
praxe v tehdejším Dole Lazy. Pro
týdeník Horník tedy odpovídal se
znalostí i pochopením.
Jak se díváte na situaci
v hornictví?
Regionální hornictví je již delší
dobu velmi úzce spojeno s globálními
trhy a jakýkoliv impulz
z Asie, Jižní Afriky či Austrálie
se okamžitě projeví i v České republice,
potažmo ostravsko-karvinském revíru. Co se týče
hornictví černouhelného, tam
již velice dlouhou dobu spatřuji
značný tlak na ceny obou komodit
– uhlí energetického i koksovatelného.
Uhlí vhodného pro
koksování – UVPK – se to týká zejména.
Bohužel se to logicky projevuje
u společnosti OKD, která se
několik kvartálů potýká s cenami
UVPK pohybujícími se na velmi
nízkých úrovních.
Bez této suroviny se ale
neobejdeme?
Platí to nejen pro černé uhlí.
Primární suroviny získávané těžbou
potřebujeme i pro vyrobení
mobilního telefonu či rukavic,
jež si oblékají laboranti. Pokud zaznívají
názory, že v moderní době
s nanotechnologiemi a genovými
manipulacemi je hornictví zastaralá
a zbytečná činnost, tak opak
je pravdou. Význam zdrojů nerostných
surovin je vyšší, než si
mnoho kritiků dokáže představit.
Dobývání má snad větší perspektivu
než některé supermoderní
technologie. Navíc se stále vyvíjí,
po krizi vždy jde – periodicky – nahoru
i věda či jiné obory. Pokud se
budeme bavit o čtvrtém tisíciletí,
jsem přesvědčen, že dobývání nerostných
surovin zde stále bude!
Byla někdy v oboru podobná
krize?
Jak je známo, hornictví je cyklický
proces, a proto se těžké časy střídají
s časy dobrých cen a velkého optimismu.
Krize v uhelném průmyslu,
ale i jiných odvětvích se vracejí,
skutečně se v minulosti několik
podobných krizí objevilo. Velký
rozdíl nynějšího stavu oproti předešlým
je ovšem v délce jeho trvání
– již přes tři roky se cena UVPK
nestabilizovala, a dokonce klesá!
Další perspektiva hornictví tedy
závisí na vývoji makroekonomiky
EU, USA i asijských zemí. Protože
se ale v minulosti periodicita hornictví
otáčela do pozitivního trendu,
nezůstává nám než věřit, že
to opět brzy nastane. Vždyť stačí
vzpomenout stavbu Nového Města
pražského, to bylo ve středověku
vybudováno z kutnohorského
stříbra. Hornictví každopádně potřebuje
pro další rozvoj ochotu investorů
vložit své nemalé prostředky
do těžby i pozitivní impulzy
od průmyslu – stavebnictví, strojírenství,
výrobců automobilů nebo
kovozpracujících odvětví. Bez toho
bude situace nadále složitá.
A dotýká se krize také přímo
HGF?
Orientaci fakulty není zapotřebí
měnit, neboť již minulá vedení
pružně reagovala na změny v hornictví.
Hornictví je obor zabývající
se jak geologickým průzkumem,
otvírkou či přípravou, tak
samotným dobýváním – těžbou,
příslušnou výstavbou a nakonec
zahlazováním následků všech
těchto činností na životním prostředí.
Je tedy jasné, že absolventi
našich hornických, geologických,
environmentálních a jiných
oborů – jejichž nabídka se nijak
výrazně nemění – najdou vždy
uplatnění. V budoucím akademickém
roce 2014/2015 bude otevřen
nový obor navazujícího magisterského
studia Evropská škola využití
prostor pro průmyslové
činnosti. Naši absolventi jsou
podle horního zákona oprávněni
pracovat v příslušných
oborech s licencovanou činností.
Nemůže to tedy být
absolvent Karlovy
univerzity nebo
Českého vysokého
učení technického,
podobně jako
nemůže člověk
s titulem
JUDr. dělat
internistu.
A z toho
vyplývá, že
pro naše
absolventy
je otevřen
celý svět.
Jaký cíl tedy máte ve funkci
děkana?
Mou vizí pro volební období
ve funkci děkana HFG je moto
Silné instituty = silná fakulta!
Za hlavní cíle jsem stanovil další
zkvalitňování nabídky ve všech
stupních univerzitního systému
vzdělávání, zvyšování počtu zahraničních
studentů či zvyšování
kvality pedagogických a také vědecko-výzkumných činností HGF.
Co se vědy a výzkumu týče,
osobně považuji za velkou
škodu utlumení
celé sítě výzkumných
ústavů, akademií věd
a projekčních organizací,
jež bylo před více
než dvaceti lety přímo
drastické. Za hlavní
činnosti
veřejné
vysoké
školy totiž pokládám jak vzdělávací,
tak vědecko-výzkumnou činnost.
A my, na HGF, máme to štěstí,
že díky operačním programům
a dotacím ze státních či unijních
prostředků můžeme vědu nadále
pěstovat. Příkladem je projekt
Institutu čistých technologií – ICT
– pod vedením profesora Vladimíra
Slivky, mého předchůdce v děkanské
funkci na HGF.
Partnerství s OKD
nadále pokračuje?
Ano, tak jako s jinými v oboru podnikajícími
společnostmi. OKD mělo
vždy zájem vybírat nadané pracovníky
z dolů pro dálkové studium.
Oni sice byli po těch letech praxe
na šachtě vlastně akademici, ale podle
horního zákona jim chybělo vysokoškolské
vzdělání nutné pro licencovanou
činnost. V souvislosti
s OKD se vrátím k vědecko-výzkumné
činnosti – docent Pavel Černota
z Institutu geodézie a důlního měřictví,
IGDM, zpracovával pro OKD
připojovací usměrňovací měření pro
propojení šachet ČSA a Darkov spojovacím
překopem. Probítka se zdárně
uskutečnila 12. 12. 2012.
Na závěr, přiblížíte nám historii
své rodiny?
Od roku 1349 dosud byl zástupce
rodu Dirnerů čtrnáctkrát starostou
Gelnice neboli Spišské
Nové Vsi, odkud pocházím i já. Mí
předkové přišli z Bavorska, když
uherský panovník Béla IV. chtěl
ve dvanáctém století – raném středověku
– využívat ložiska stříbra
a zlata ve Spišsko-gemerském rudohoří.
Původní obyvatelé totiž
neznali hornické řemeslo. V současnosti
jsem už jediným zástupcem
Dirnerů působícím v hornictví,
dcery Alžběta i Anna jsou
po mamince umělecky založené.
Náležet k rodu, jehož hornické
kořeny sahají tak daleko do minulosti,
pro mne znamená velmi
mnoho. Shrnu to jedinou větou:
V životě je historie základ, současnost
dar a budoucnost záhada.
Nemyslíte, že to platí i pro to
hornictví?
Radek Lukša
