Zbytky spalování uhlí vracejí zpátky do dolů

Popílkové hospodářství v režii HBZS má kromě zvyšování bezpečnosti na šachtách i obchodní a ekologickou stránku.

Ve formě základkové plavicí směsi – kašovité hmoty vzniklé smísením s vodou – se do dolů v revíru společnosti OKD vrátilo jen v loňském roce 215 806 tun toho, co zůstává po spalování černého uhlí. Totiž popílku. Hospodaření s komoditou využívanou pro zvyšování bezpečnosti v dolech je v režii Hlavní báňské záchranné stanice (OKD, HBZS, a. s.) v Ostravě-Radvanicích.

„Základková směs, jež je naším certifi kovaným výrobkem, slouží v OKR k vytváření těsných výbuchuvzdorných hrází pro uzavření nepoužívaných důlních děl či k protizáparové prevenci nebo represi,“ informoval obchodní náměstek HBZS Jiří Špírek s tím, že nejvíce popílku se splaví na lokalitách Závodu Důl Karviná. Používání popílkové směsi k ochraně důlních chodeb při budování žeber za poruby dobývanými směrným stěnováním na řízený zával je naopak specifikou Dolu Paskov.

     „V dolech OKD provozujeme ve smyslu zákona o odpadech devět zařízení na využití těchto odpadů. Ty přeměňují popílek v základovou směs, kterou plavíme z povrchu pomocí potrubních řádů přes jámu do dolů,“ vysvětlil Špírek. Produkty ze spalování uhlí získávají především od „producentů“ v Moravskoslezském kraji. Patří k nim čtyři teplárny a Elektrárna Třebovice společnosti Dalkia ČR, dále Elektrárna Dětmarovice a Energetika Třinec.

„Všechny teplárny a elektrárny jsou technologicky vybaveny suchým odběrem popílku – pneumaticky ho přefoukají do zásobníků, z nichž se plní cisterny našich smluvních přepravců, zejména AWT, Rekultivace a společnosti SAJDOK, které zásobují naše zařízení na využití popelovin,“ popsal obchodní náměstek. Energetické společnosti platí HBZS za likvidaci popílku poplatek, který slouží k pokrytí nákladů na dopravu a na využití v důlních prostorách, případně na povrchu. Zbývající část fi nančních prostředků získaných od energetických společností tvoří přiměřený zisk HBZS za poskytování veškerých služeb spojených s popílkovým hospodářstvím. „Veškeré fi nanční prostředky jsou v tomto případě zvenku a jdou do revíru. Přínos je zde samozřejmě i ekologický, popílek nezůstává v přírodě, ale vrací se tam, odkud vzešlo černé uhlí,“ zakončil Špírek s upozorněním, že určité odpady z tepláren a elektráren, které vzhledem k hrubší frakci (škvára, struska, ložový popel) není možné technologicky splavit do důlních prostor, končívají na povrchu. A to jako součást mnoha zrekultivovaných lokalit.