„V současné době byly na MPO ČR
předány podklady pro zadávací dokumentaci
na realizaci I. etapy projektu
“Komplexní řešení sanace kontaminovaného
území lokality Trojice„. Koncem
roku 2008 (začátkem roku 2009) se předpokládá
zahájení prací.“
Taková byla poslední slova příspěvku
kolegy Petra Jelínka, otisknutého
v občasníku DIAMO v dubnu 2008. Zajímá
vás, jestli byly tyto práce opravdu zahájeny
a jaký je současný stav realizace
projektu? V tom případě si, prosím, přečtěte
tento článek.
Pojďme si však nejdříve připomenout některé
údaje z historie: Nebyl to známý vrch Landek, odkud
pochází nejstarší doložená písemná zmínka
o výskytu uhlí na Ostravsku, ale právě údolí potoka
Burňa (dnes „Trojické údolí“). Není podstatné,
jestli tím „prvním“ byl hejtman přerovského kraje
hrabě Václav Kořenský, když v roce 1753 žádá vídeňskou
horní kancelář o udělení privilegia na těžbu
uhlí, nebo mlynář Jan Augustin, který o deset
let později oznamuje nález uhlí hornímu úřadu
v Kutné Hoře. Podle dobových záznamů zde vodní
eroze na pastvinách a polích odkryla v dešDových
stružkách „černou břidlici“. Přestože v té době měla
vrchnost zájem spíše o zlato a stříbro (po prohrané
sedmileté válce s Pruskem byla státní pokladnice
prázdná), byli do oblasti vysláni horníci z Horního
Benešova k ověření. Ti nález uhlí potvrdili.
Chudá rakousko–uherská monarchie se však nemohla
na těžbě podílet, a tak prvenství v dolování
uhlí patří Landeku ležícímu v tehdy pruských
Petřkovicích.
Počátky dobývání v údolí potoka Burňa jsou
spojeny s tehdejším majitelem slezskoostravského
panství, hrabětem Wilczkem. Pravidelná těžba byla
zahájena v roce 1787. Uhelné sloje byly otevírány
štolami, později mělkými jámami. Zpočátku
o uhlí nebyl velký zájem, rozvoji bránil dostatek
dřeva a konkurence dolů v Petřkovicích. Zlom nastal
až kolem roku 1840, po založení Vítkovických
železáren (1828) a zahájení provozu železnice
z Lipníku nad Bečvou do Bohumína (1847). Končí
etapa ražby štol, ložisko je otevíráno již
jen svislými jámami. Zásadní význam
pro rozmach hornictví mělo i využití parního
stroje pro vertikální dopravu, čerpání
důlních vod a větrání.
Důlní pole v oblasti Trojického údolí
mělo rozlohu 116 ha. Bylo otevřeno sedmi
hlubinnými jámami o hloubce až
700 m. Prvním z nich byl důl Trojice
(původně důl Svaté Trojice), pojmenovaný
podle svátku sv. Trojice, na který byl
v roce 1844 založen. Těžba na nich probíhala
od roku 1845 do roku 1967, kdy
byl poslední důl uzavřen a jámy postupně
zasypány.
Součástí technologického komplexu
těžby a zpracování uhlí v Trojickém údolí
byla i úpravna uhlí, briketárna
a koksovna. První zmínky o provozu koksovny
Trojice se datují k roku 1848. Až do konce 19. století
byl koks vyráběn v jednoduchých plamenných
pecích. Na počátku 20. století byly vystavěny nové
koksové pece, které umožňovaly získávat zbytkové
produkty výroby koksu (koksárenský plyn a dehet)
k jejich další úpravě (naftalen, benzol, fenoly,
síran amonný a další). Po ukončení těžby na dolu
Trojice sem byla převedena výroba z koksovny
Lazy a v roce 1983 byla i její činnost ukončena.
Těžba uhlí a vůbec provoz celého těžebně–úpravárenského
komplexu v Trojickém údolí zásadním
způsobem změnila tvář Trojického údolí a jeho
okolí. Potok Burňa byl prakticky v celé své délce
zatrubněn, původně hluboce zaříznuté údolí bylo
zaváženo demoličními odpady ze starých staveb nahrazovaných novými, chybějící plochy vhodné
pro stavbu dalších objektů byly získávány stržením
svahů a vytvořením kaskádových teras zajištěných
opěrnými zdmi. V důsledku těžby došlo k rozsáhlému
poklesu území v poddolované oblasti, u nedalekého
slezskoostravského hradu se uvádí pokles o 16 m! Na druhou stranu, hlušina vyvezená ze
zdejších dolů dala vzniknout dnes nejvyššímu bodu
Ostravy, odvalu Ema. Na již opuštěných plochách
komplexu skončily v 80. letech minulého století
i stavební odpady z demolice koksovny Karolína.
A jak vypadá Trojické údolí dnes? Procházka
současným Trojickým údolím je deprimující. Objekty
dolu i koksovny jsou z větší části zdemolovány,
na plošinách mezi opěrnými zdmi zůstaly části
jejich betonových konstrukcí, nyní již obrostlé náletovými
dřevinami. Opuštěný protiletecký kryt je
připomenutím ničivého bombardování komplexu
koncem 2. světové války. Vhodné prostory slouží
jako útočiště pro bezdomovce, pro které (a nejen
pro ně) je areál vítaným zdrojem obživy. Černých
skládek je tu nepočítaně. Není divu, že se v říjnu
2012 objevil v Moravskoslezském deníku pesimisticky
laděný článek s názvem „Trojické údolí zatím
rájem turistů asi nebude“.
Přesto však tomuto koutu Ostravy svítá naděje.
Už v roce 1994 byly provedeny první orientační
průzkumné práce (UNIGEO, a. s.), o tři roky později
byly zpracovány analýzy rizik areálu koksovny
Trojice (OKD, DPB, a. s.) a areálu dolu Trojice
(KAP, spol. s r. o.). Tyto analýzy vymezily míru
a rozsah kontaminace a stanovily typ a velikost rizika
ohrožujícího lidské zdraví. Jako hlavní zdroje
znečištění byly identifikovány koksochemické
procesy, při nichž vznikaly produkty jako surový
koksárenský plyn, dehet a fenol. Dalšími zdroji
kontaminace byla činidla používaná při primární a sekundární výrobě. Vzhledem ke zjištěné vysoké
ekologické zátěži bylo odstranění kontaminace
Trojického údolí zařazeno do skupiny prioritních
projektů na revitalizaci Moravskoslezského kraje
a v říjnu 2007 bylo mezirezortní komisí schváleno
k realizaci. A právě tehdy, před více než 5 lety, píše
kolega v úvodu zmíněný příspěvek. Jak tedy vypadá
budoucnost Trojického údolí nyní?
Prvním krokem projektu bylo ověření aktuálního
stavu kontaminace. Přestože hlavní kontaminant,
sloučeniny na bázi dehtu, jsou látky jen málo
migrovatelné, za 10 let od analýzy rizik mohlo dojít
ke změnám v rozsahu a především lokalizaci
znečištění. Aktualizaci analýzy rizik provedla v roce
2007 firma TOP GEO Group CZ, spol. s r. o.
Výsledkem bylo detailní, již i prostorové vymezení
kontaminačních mraků, v nichž koncentrace
kontaminantů převyšuje stanovené
sanační limity. Důležitý byl
poznatek, že nadlimitní kontaminace
je vázána nejen na navážky, ale též
na karbonské horniny v jejich podloží
a v menší části i na podzemní vodu,
která však v zájmovém území netvoří
souvislý zvodnělý horizont, nýbrž
izolovaná zvodnělá ložiska
v nepropustném, či polopropustném
prostředí.
V současné době dokončuje firma
G–Consult, spol. s r. o. zakázku
„Komplexní řešení sanace kontaminovaného
území lokality Trojice –
doprůzkum a projekt“. Jejím cílem je
zpřesnit již ověřené plošné a prostorové parametry
kontaminace a na jejich základě zpracovat projekt
nápravných opatření. Úvodní geologicko–průzkumné
práce však přinesly zásadní nové informace. Bylo zjištěno, že oblasti s nadlimitními
obsahy kontaminantů sahají až ke staticky
narušené hlavní opěrné zdi o délce
přes 200 m a výšce cca 6 m. ZeS bude
nezbytné odstranit a stávající terasu nad
ní tvarově upravit. Ani tím však nebyl
překvapením konec – vrtnými pracemi
k ověření geotechnických vlastností
hornin tvořících terasu byla nalezena
kontaminace na dosud neznámých místech,
vrty zastihly v hloubkách 6 až
7 m uhelnou sloj o mocnosti do
0,8 m a byla též objevena vyzděná podzemní
chodba sloužící v minulosti
k přívodu vody do areálu. Její pěší průzkum
získal příchuD adrenalinu už po
pár metrech. Vysoké gumáky byly brzy
k ničemu, zdánlivě křišDálově čistá vody
se rychle zakalila zvířenými usazeninami.
Brodění skončilo s vodní hladinou
vysoko nad pasem asi po čtyřiceti metrech
u popílkové zátky, která těsně uzavírala
přístup ke zlikvidované jámě.
Zbytky gumového člunu byly neklamnou
známkou toho, že i toto místo je
hledači kovů navštěvováno.
Kolik takových tajemství Trojické údolí
ještě vydá, je těžké odhadnout. Neznáme
stav a lokalizaci zatrubnění potoka Burňa,
ani situaci starých štol v hloubkách do
20 m. Jejich odkrytí
by podstatně
zkomplikovalo
průběh sanačních
prací.
I tak je celkové
množství zemin
a navážek, které
by měly být přemístěny,
odhadováno
na 300 000 t.
Kontaminovaného
materiálu, který
bude z lokality
odvezen, má být
přibližně 140 000
tun. „Lahůdkou“ sanace bude jistě odstranění zbytků konstrukcí
a jejich základů, budovaných z poctivého
betonu. A kdy se údolím potoka
Burňa začne rozléhat hluk stavebních strojů?
Těžko říci. Až
po zpracování
realizačního projektu
budeme znát
předpokládané náklady
na odstranění
této ekologické
zátěže. Podle dílčích
propočtů se
jedná o částku převyšující
550 mil.
Kč. Její výše nepochybně
ovlivní
termín zahájení
prací. Musíme věřit,
že se příběh
prázdné státní kasy,
starý více než
dvě století, nebude opakovat. Byla by to
škoda nejen pro Ostravany, ale především
pro samotné Trojické údolí.
Ing. Lubor Veselý
vedoucí odboru jakosti, kontroly
a veřejných zakázek, o. z. ODRA