Ložiska jsou z velké části
již vydobyta a náklady
na těžbu zbytku zásob
dále porostou.
Polské těžaře
energetického uhlí drtí nízké
ceny, které v západoevropských
přístavech klesly za tři
roky ze 170 dolarů za tunu
na méně než polovinu (80
dolarů). Ve světě se aktuálně
vytěží více energetického
uhlí, než jsou firmy schopné
prodat. I proto klesla loni
polská produkce o 2,7 milionů
tun na 76,5 milionů a výnosy
firem se snížily o téměř 12
miliard korun na 158 miliard
korun.
Například největší černouhelná
firma Kompania
Weglowa, která ještě před
nedávnem předpokládala
nárůst produkce z 39 tun
v roce 2012 na zhruba 43 milionů
v roce 2020, v důsledku
slabé poptávky a nízkých cen
razantně přehodnocuje své
plány. V letošním roce tak
vytěží 33 a v následujících
letech 32-33 milionů tun.
Ceny nedokážeme ovlivnit
„Polsko těží zhruba jedno procento
světové produkce uhlí,
nedokáže proto ovlivňovat
jeho ceny. Naše firmy se musí
přizpůsobit světové realitě.
Jinde ve světě – s výjimkou
Evropy – ale poptávka po uhlí
roste,“ říká šéf další státní
firmy KHW Roman Łój. Podle
něj je problémem mimo jiné
klimaticko-energetická politika
EU, která dělá problémy
producentům energetického
uhlí. Toho je v současnosti
v Evropě přebytek, což sráží
dolů jeho ceny. Navíc v USA je
vlivem těžby břidlicového plynu
nadbytek primární energie
a místní těžaři vyvážejí desítky
milionů tun své produkce.
Jedinou cestou, jak podle
Łóje obstát, je snížit náklady
na těžbu a zvýšit efektivitu
dobývání. „S kapacitou
700–800 tun uhlí na pracovníka
za rok nemáme v dlouhodobé
perspektivě šanci
obstát a konkurovat levným
dovozům,“ tvrdí Łój. Podle něj
je klíčové efektivněji a déle
(větší část směn) využívat
technologie, a tam, kde je to
možné, nahradit zaměstnance
automatizovanými systémy.
To bude v důsledku pochopitelně
znamenat snížení počtu
zaměstnanců v dolech.
Konec těžby ve Slezsku?
Špatná situace slezských
těžařů je dána také konkurencí
na vnitřním trhu. Například
společnost Bogdanka
v lublinské oblasti na východě
Polska nadále zvyšuje objem
produkce a vytlačuje z trhu
slezské uhlí, stejně tak firma
PG Silesia. Jejich úspěch je
dán vyšší efektivitou těžby
a v případě Bogdanky lepšími
geologickými podmínkami.
Radikální postoj k situaci
slezských těžařů zaujal bývalý
šéf Bogdanky Mirosław Taras.
Podle něj nemá smysl plakat
nad slezským hornictvím,
které bude přirozeně snižovat
svou produkci a nemá šanci
udržet svou současnou pozici.
Logiku podle něj naopak dává
rozšiřování těžby v lublinském
regionu s lepšími
geologickými podmínkami,
kde je možné uhlí dobývat
levněji. Ložiska ve Slezsku
jsou z velké části již vydobyta
a náklady na těžbu zbytku
zásob dále porostou, proto je
logičtější vybudovat nový důl
od základu v místě s lepšími
podmínkami. „V následujících
dvou třech letech cena energetického
uhlí neporoste. Buď
zůstane na stávající úrovni,
nebo dále klesne,“ říká Taras.
Marek Síbrt
