Rudolfovští jsou ve svých renesančních
krojích na setkáních hornických
měst a obcí nepřehlédnutelní, proto
jsem se v sobotu 4. června 2011 na jejich
slavnosti vypravil. Konaly se k 12. výročí
zahájení hornických slavností a k 10.
výročí založení Spolku přátel Rudolfova.
Rudolfov má asi 2 400 obyvatel, leží
8 km od centra Českých Budějovic, které
se směrem k němu rozrůstají, ale Rudolfovští
se necítí být „Takybudějičáky“,
ale našli svoji vlastní identitu.
První zmínka o Rudolfovu je z roku
1385. Byla nalezena bohatá naleziště
stříbra, vrchol těžby byl za Habsburků,
Ferdinanda, Maxmiliána a Rudolfa II.,
který tehdejší hornickou osadu povýšil
roku 1585 na horní město se všemi náležejícími
právy a pojmenoval ho po sobě.
V té době Rudolfov spolu s Jáchymovem
a Kutnou Horou zajiš@oval většinu
těžby stříbra v monarchii. O hornické
minulosti Rudolfova psal v minulém
čísle jeho historik Vratislav Klabouch.
Rudy postupně ubývalo, doly byly zavaleny
ve třicetileté válce, slávu zdejšího
hornictví se již nepodařilo obnovit. Jenže
40 let byl Rudolfov stejně důležitý
jako sousední České Budějovice, a proto
se k jeho dávné hornické slávě a ke
svému zakladateli nyní Rudolfovští vracejí.
Z té doby zůstala radnice – bývalý
horní úřad, kostel sv. Víta, který se
opravuje a ve kterém je v kostelní lodi
nový zvon. Pro veřejnost byla zpřístupněna
část dědičné štoly sv. Eliáše v blízkém
Úsilném a vytyčena hornická naučná
stezka.
Dnešní zglobalizovaná společnost je
zaměřená na konzum, na dnešek. Objevování
minulosti při hornických i dalších
historických slavnostech připomíná,
že odněkud přicházíme, že tu nejsme
jen pro sebe, že život má ještě nějaký
vyšší smysl.
Jádro většiny našich spolků tvoří pamětníci,
bývalí horníci a štajgři, kteří
kdysi fárali, vracejí se ke svým dědům
do 19. století. Rudolfovští ve svých
krásných pečlivě vypracovaných renesančních
kostýmech, které obzvláště
slušely paním a dívkám, připomínají
hornickou slávu 16. století. Napočítal
jsem na 40 dospělých a vedle nich přes
dvacet malých Rudolfovských permoníků,
kteří také na pódiu vystoupili.
Po deváté vystoupila kapela Turdus
hrající písně ze středověku. Oficiální zahájení
se zúčastnili a promluvili MUDr.
Martin Kuba, 1. náměstek hejtmana Jihočeského
kraje, starosta Rudolfova Vít
Kavalír, zástupci hornických měst Příbrami,
Chodova, kde se bude na podzim
konat setkání hornických měst a obcí,
Jihlavy, ze které přijeli také tamní malí
havíříci. Byl přivítán císař Rudolf II., jemu
zatančili malí Rudolfovští permoníci
a v následné scénce byla žertovně rozebrána
nechuť císaře oženiti se, i když
s přítomnou hraběnkou Stradovou měl
několik dětí.
Průvod zahajovali bubeníci, nepřehlédnutelní
byli havíříci z Jihlavy, šli
v něm horničtí kamarádi ze Stříbra,
z Plané, z Chodova, nejpočetnější byla
jako obvykle Příbram, spolek Prokop,
spolek Řimbaba, Cech příbramských
horníků a hutníků, nejstarší Cech hutníků
a olovářů, z Ostravska přijela Stonava
a Landek, ale nad černí hornických uniforem
převažovaly pestrobarevné kostýmy
domácích. Oficiální průvod zakončoval
císař s hraběnkou na koních. Až při
prohlížení fotografií jsem si všiml, že rudolfovský
Rudolf II. se císaři na nejznámějším
vyobrazení opravdu podobá.
Děti rýžovaly zlatinky, kováři kuli,
šermíři z SHŠ Berit srdnatě bojovali,
skupina Calyculus předvedla renesanční
tance, skupina Sanyah orientální tance,
sokolníkovi, co jsem ho sledoval, žádný
pták neulétl. Na jarmarku mi před nosem
utekl vyřezávaný malý žebřiňák za
620 Kč. Pomáhali hasiči, zahrádkáři,
škola, do slavností se zapojilo celé město.
V kostele odpoledne vystoupili Třeboňští
pištci a smíšený sbor. Nejzasloužilejší
místní dostali vyřezávané Rudolfovské
Permony. Komu udělit České
Permony, o tom na místní radnici rozhodovalo
koncilium Sdružení hornických
a hutnických spolků ČR. Pět těchto ocenění
za montanistickou spolkovou činnost
bude uděleno 17. září v Chodově,
na setkání hornických měst a spolků.
Na opravdu podařené Rudolfovské
hornické slavnosti se usmívalo slunce.
Doufejme, že pěkné počasí bude i na
Prokopské pouti v Příbrami, 25. a 26.
června.
Otto Hejnic