Oběti požáru na Dole Dukla uctili pozůstalí, kolegové, přátelé, zástupci společnosti OKD i města Havířova.
…stačí vteřiny, minuty, hodiny
a navždy zůstaneme svého povolání
hrdiny! Verš z básně vysloužilého
havíře Jaroslava Minky vystihuje tragédii
na Dole Dukla, při níž v pátek
7. července 1961 přišlo o život 108
jeho kamarádů. Vzpomínkový akt
za oběti největšího důlního neštěstí
v našem revíru ve 20. století se uskutečnil
rovných padesát let poté.
Uctění památky zahynuvších horníků
připravovala skoro půl roku
havířovská pobočka Klubu přátel hornického
muzea (KPHM) společně
s OKD. „Ačkoliv už uplynulo padesát
let, stále se s tím naše společnost nevypořádala
a se ctí nevyrovnala. Zatímco
v době po této tragédii byla většina
informací, které se dostaly k veřejnosti,
poplatná tehdejšímu režimu, ve svobodnějších
pozdějších letech se na ni
tak trochu zapomnělo,“ řekl mluvčí
OKD Vladislav Sobol.
Zástupci vedení těžební společnosti,
všech šachet a báňských záchranářů
tak kráčeli s věnci či kyticemi k pamětní
desce na Dukle mezi prvními.
Za nimi pak dlouhá řada pozůstalých,
přátel i spolupracovníků. Nechyběli
představitelé Havířova, k jehož obyvatelům
patřila většina obětí. Ani po půl
století od osudného večera nedokázali
mnozí přítomní skrýt pohnutí a slzy.
V důstojné atmosféře pokračovalo
také setkání KPHM, představitelů
OKD a příbuzných obětí v havířovském
kulturním domě Radost, kde
zazněla v úvodu zmiňovaná báseň.
Slovo dostal i Jaroslav Gongol, jenž
v létě 1961 na Dukle začínal. V den
neštěstí byl na odpolední a zachránil
se; později se stal ředitelem této
šachty.
„My, co jsme stihli vyfárat, jsme
měli štěstí, že nebouchl metan. Vzorky
odebíraných vzdušin vykazovaly kritické
hodnoty,“ nechal se slyšet.
Upřímnou soustrast za OKD vyjádřil
pozůstalým provozní ředitel těžební
společnosti Leo Bayer. „Neštěstí
na Dukle je neustále aktuálním
varováním proto, abychom věnovali
oblasti bezpečnosti při práci pod
zemí mimořádnou pozornost a aby
k ničemu takovému už nemohlo dojít.
Bezpečnost lidí je na prvním místě,
na tomto předpokladu stojí činnost
naší společnosti,“ uvedl Bayer.
Radek Lukša
Jak došlo k tragédii
Velké neštěstí se na Dole Dukla stalo
7. 7. 1961 na odpolední směně. Třením
ve válcích začal v 11. sloji hořet gumový
pás dopravníku, od kterého se na přesypu
vzňala výdřeva. Zahynulo 10 lidí,
64 se podařilo uniknout. Zplodiny požáru
se s důlními větry ale rozšířily
do 8. sloje, kde pracovalo v té době
103 horníků. Protože havarijní plán
s touto možností nepočítal, příkazy
k vyvedení osádek přišly pozdě. Uniknout
se povedlo pouze pěti lidem. Následkem
otravy kysličníkem uhelnatým a udušením
zemřelo celkem 108 horníků. Zůstalo
po nich 63 vdov a 108 sirotků, 6 dětí se
narodilo jako pohrobci.
Vzpomínkové video