O tom, že termicky aktivní odvaly jsou významným problémem pro ekologickou
situaci nejen na vlastním prostoru, ale i v širším okolí, není jistě pochyb.
O kvantifikaci a přesné pojmenování veškerých rizik z tohoto jevu pramenících
se však zatím nikdo nepokusil. Zatímní hodnocení bylo vždy pouze
na empirických podkladech.
Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto již během roku 2008 o zpracování
komplexního materiálu s názvem "Analýza rizik odvalů zasažených endogenním
hořením ve správě DIAMO, s. p., o. z. ODRA." Prováděcí projektovou
dokumentaci zpracoval v srpnu 2008 Ing. Josef Tomášek, CSc. ze společnosti
Středisko odpadů Mníšek, s. r. o.
Pro zajištění financování tohoto elaborátu byla připravena žádost o podporu
z Operačního programu Životní prostředí, prioritní osy 4 - Zkvalitnění nakládání
s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží, oblasti podpory
4.2 - Odstraňování starých ekologických zátěží. Tato žádost byla v plném
rozsahu akceptována a státní podnik DIAMO zahájil v září 2009 realizaci
předmětného projektu.
Předmětem projektu byla v prvé fázi realizace průzkumu znečištění a po jeho
vyhodnocení, ve druhé fázi, zpracování analýzy rizik odvalů, na kterých
dochází k významným projevům endogenního hoření, a které jsou ve správě
s. p. DIAMO, o. z. ODRA. Jedná se o odvaly Heřmanice, Hedvika a Ema.
Práce byly realizovány plně v souladu s platnou legislativou a ve smyslu Metodických
pokynů MŽP ČR.
Zhotovitelem celého projektu, který byl vybrán v rámci výběrového řízení,
bylo sdružení společností GEOtest Brno, a. s. a Energie stavební a báňská,
a. s. Ve světle provedených terénních i kamerálních prací je možno konstatomatiky
postavily profesionálně a odvedly
kvalitní práci. Totéž je možno konstatovat
i ve vztahu k supervizi.
Odval Heřmanice je dlouhodobě termicky
aktivní. Odvalem Heřmanice je nazván celý
komplex všech odvalů v ploše vymezené tratí
Ostrava – Bohumín, Heřmanickým rybníkem
a spojnicí mezi Doly Ida a Heřmanice.
Z pohledu historického vývoje celého odvalu
Heřmanice lze konstatovat, že se původně
jedná o dva samostatné celky, které byly
sjednoceny až po roce 1976. Jedná se o odval
Karolína situovaný severně od bývalého Dolu
Ida. Druhým celkem je odval Svoboda situovaný
severně od bývalého Dolu Heřmanice,
jehož součástí se staly i dílčí odvaly s názvy
Autoodval a Provozní odval. Odval
Heřmanice je založen na říční trase, na lokalitu
navazuje lokalita Natura. Rozloha odvalu
je 103,2 ha a jeho objem je cca 20 mil. m3.
V tělese odvalu je uzavřená zabezpečená
skládka nebezpečného odpadu, obsahující
produkty z koksoven. Část odvalu je rekultivována
a na části probíhá intenzivní endogenní
hoření.
Odval Hedvika má rozlohu cca 40,6 ha
a výška jeho násypů kolísá vzhledem k původní
morfologii terénu. Jeho objem činí
cca 4,9 mil. m3. Vlastní odval je založen na
rozvodnici, z části zde byla zasypána původní
koryta drobných vodotečí. Není známo
přesné datum založení odvalu, ale předpokládá
se navážení odvalových materiálů
již od roku 1903. Původ deponovaných
hmot je možno odvozovat z postupu hornických
prací, to znamená zejména z hloubení
a ražeb otvírkových a přípravných děl.
Na přelomu 60. a 70. let nastalo období intenzivního
rozšiřování odvalu, v této době
nabyl odval přibližně dnešní podoby. Plocha
odvalu je v souladu s územním plánem
určena k zalesnění a konečnému využití jako
les. Odval je z velké části rekultivován.
Odval Ema je v současné době tvořen
komplexem odvalů bývalých dolů Ema, Trojice
a Petr Bezruč (Terezie) a má formu dvou
nestejně vysokých kuželů. Rozloha odvalu je
21,3 ha a objem odvalu činí 2,6 mil. m3. Jedná
se o jeden z nejstarších odvalů na Ostravsku,
který byl v provozu od roku 1920. Odval
Ema byl založen v závěru Trojického
údolí na potoce Burňa, který je nyní částečně
zatrubněn. Lokalita Ema se nachází v hornicky
dlouhodobě využívané oblasti. Mimo
běžné karbonské horniny zde bylo uloženo
i blíže nezjistitelné množství stavebního, komunálního
a domovního odpadu (pozůstatky
2. světové války). Část zasažená endogenním
hořením (projevy na povrchu) má
plochu cca 2000 m2 a nachází se pod hlavním
vrcholem. Statutární město Ostrava má
zájem vytvořit zde zónu odpočinku a rekreace
pro obyvatelstvo. Odval je technickou památkou
a je také součástí turistické trasy.
Zpracování průzkumu a následné analýzy
rizik trvalo do července roku 2010, kdy byla
expedována komplexní dokumentace projektu.
Od té doby až do začátku
roku 2011 probíhaly dílčí
oponentury ze strany státního
podniku DIAMO, supervize
a MŽP. Závěry a připomínky
z těchto dílčích oponentur
pak zpracovatel doplnil do
konečné verze projektu. Závěrečné
oponentní řízení za
účasti zástupců dotčených orgánů
a institucí se konalo
v 03/2011 a v jeho průběhu
nezazněly žádné dodatečné
připomínky či požadavky na
dopracování. Tímto byl předmětný
projekt ukončen.
Analýza rizik odvalů zasažených endogenním
hořením ve správě DIAMO, s. p.,
o. z. ODRA to nejsou jenom stovky stran potištěného
papíru; to je především první
exaktní vyhodnocení možných rizik vyplývajících
z existence předmětných odvalů na
všechny složky životního prostředí. A jaká
rizika tedy vlastně byla zjištěna? V podstatě
samé nás překvapilo, že akutní ohrožení je
ve velmi úzkém spektru, tzn. že jde pouze
o ohrožení v příčinné souvislosti s probíhajícími
termickými procesy. Pro přehled zrekapituluji
základní resumé.
Odval Heřmanice |
• |
Příjemci rizik z kontaminovaného horninového prostředí
nebyli nalezeni |
• |
Příjemci rizik z kontaminované podzemní vody nebyli
nalezeni |
• |
Příjemce rizik z kontaminované povrchové vody - řeka Odra
- příspěvek zanedbatelný |
• |
Příjemci rizik z kontaminovaného ovzduší existují
(pracovníci na odvale a v sousedním komerčním areálu, rezidenti v okolí,
pro objektivizaci nutno dopracovat rozptylovou studii) |
• |
Další rizikový faktor-uzavřená skládka chemických odpadů
nezajištěná proti termické aktivitě |
Odval Hedvika |
• |
Příjemci rizik z kontaminovaného horninového prostředí
nebyli nalezeni |
• |
Příjemci rizik z kontaminované podzemní vody nebyli
nalezeni – kontaminace nebyla prokázána |
• |
Příjemce rizik z kontaminované povrchové vody – lokální
vodoteče – příspěvek může, vzhledem k průtokům, způsobit překročení NV č.
229/2007 Sb. |
• |
Příjemci rizik z kontaminovaného ovzduší existují
(pracovníci sousedního komerčního areálu, návštěvníci a rezidenti v okolí
- pro objektivizaci nutno dopracovat rozptylovou studii) |
• |
Další rizikové faktory – stabilita sloupů VN v exponované
oblasti, bývalá jáma Hedvika 2-výdušná |
Odval Ema |
• |
Příjemci rizik z kontaminovaného horninového prostředí
nebyli nalezeni |
• |
Příjemci rizik z kontaminované podzemní vody nebyli
nalezeni |
• |
Příjemce rizik z kontaminované povrchové vody – lokální
vodoteč – příspěvek nemůže způsobit překročení NV č. 229/2007 Sb. |
• |
Příjemci rizik z kontaminovaného ovzduší existují
(návštěvníci odvalu a rezidenti v okolí – pro objektivizaci nutno
dopracovat rozptylovou studii) |
Ze zpracované AR byly extrahovány
tyto závěry a obecná doporučení: |
- |
pro vyhodnocení zdravotních rizik pro obyvatele v okolní
zástavbě, resp. pro pracovníky okolních firem, se doporučuje zpracovat na
všech odvalech rozptylovou studii |
- |
rizika plynoucí z deponované karbonské hlušiny jsou
trvalá, tzn. že dokud se bude v místě nacházet hlušina |
- |
budou se uvolňovat škodliviny do vod |
- |
hrozí vznik záparu a endogenního požáru, resp. povrchového
požáru |
- |
budou se uvolňovat plynné zplodiny hoření |
- |
nutno trvale provádět monitoring termických procesů
doplněný o leteckou termovizi |
- |
případě zvýšení teploty uvnitř odvalu nad 100 °C bude
nutno zahájit v místě monitoring benzenu v půdním vzduchu. |
Návrhy dalšího postupu:
HEŘMANICE
– optimální varianta řešení – úplné rozebrání
odvalu, s počátečním oddělením termicky
aktivní části od neaktivní vzdušným zářezem
a následným vymístěním skládky NO
– sanačnímu zásahu by měla předcházet studie
proveditelnosti
HEDVIKA
optimální varianta řešení – oddělením termicky
aktivní části od neaktivní podzemní
stěnou, oddělení areálu fy CANIS SAFETY,
a. s. lomenou podzemní stěnou, zamezení
přístupu kyslíku do odvalu vysvahováním
SZ svahu, zatěsnění jílocementovou směsí
s následnou rekultivací
– sanačnímu zásahu by měla předcházet
studie proveditelnosti
EMA
– optimální varianta řešení – stálý termometrický
monitoring doplněný leteckou
termovizí.
To jsou tedy v kostce zjednodušené výsledky
projektu „Analýza rizik odvalů zasažených
endogenním hořením ve správě
DIAMO, s. p., o. z. ODRA“. Předpokládáme,
že se tímto projektem odstartoval komplex
prací, který směřuje k odstranění nevyhovující
situace termicky aktivních odvalů.
To je ale ještě opravdu běh na dlouhou trať.