Na pozvánce stálo: V pátek 15.
dubna bude v areálu bývalého
závodu RD Zlaté Hory provedena demolice
těžní věže Hlavní jámy trhacími
pracemi. Přijďte se rozloučit s poslední
hornickou dominantou.
Po dohodě s Ing. Janem Kotrisem, vedoucím
střediska RD Jeseník, objednávám
si v zlatohorském Minerálu nocleh
a ve čtvrtek ráno před pátou vyjíždím
z Liberce, abych po letech znovu vyfotografoval,
co se na Zlatých Horách
a eventuelně na dalších z 18 hornických
lokalit, které RD Jeseník spravuje, ještě
dá.
Zlaté Hory leží na úpatí Jeseníků, na
česko-polské hranici, za devatero horami
a řekami. Těžba zlata začala v tehdejším
Cukmantlu již ve 13. století, ale
v 80. letech 20. století zde stál nejmodernější
závod bývalých Rudných dolů,
s největší perspektivou. Vše převedeno
do řeči čísel a technických údajů se zdá
být jasné, je to shrnuto ve dvěstěstránkové
barevné publikaci RD Jeseník
1958 – 1998, ale stejně mám pocit, jak
by Zlaté Hory přede mnou schovávaly
nějaké tajemství. Přijíždím 14. dubna,
po desáté a z oblohy padá mokrý sníh.
Máme do novin připravený s Petrem
Navrátilem a Honzou Kotrisem axonometrický
nákres zdejšího ložiska, připravujeme
delší článek o jeho těžbě, také
proto, abychom připomenuli práci tisíců
zaměstnanců, kteří se na ní podíleli.
Po válce přišli do původně německého
pohraničí lidi z celé republiky, kteří se
zde usadili a ve zdejším revíru našli práci.
Přijdou se rozloučit s bývalou těžní
věží Hlavní jámy?
14. 4. dopoledne hustě sněží, fotit se
nedá. Vedoucí Ing. Jan Kotris stručně
rekapituluje historii: Areál závodu byl
budován od roku 1962 a v roce 1965 začala
na Hlavní jámě těžba. Těžily se zde
monometalické rudy mědi, především
chalkopyrit CuFeS2. Od roku 1988 byly
těženy také polymetalické rudy olova
a zinku, galenit PbS a sfalerit ZnS. V roce
1990 se přidala těžba zlata. Ruda se
zpracovávala na flotační úpravně a měděný
koncentrát o kovnatosti 20 až
22 % Cu byl zpracováván v huti
Krompachy na Slovensku, zinkový koncentrát
v Polsku a zlatý v Belgii. V roce
1990, při přechodu na světové ceny, byly
kráceny dotace na těžbu rud, vláda
vyhlásila útlumový program a 17. 12.
1993 byl vytěžen poslední vůz rudy. Od
té doby probíhá zahlazování následků
hornické činnosti a čištění důlních vod.
Hejnic: Jaké má stávající středisko
RD Jeseník personální obsazení a jaké
činnosti vykonává?
Ing. Kotris: „Nyní máme 16 zaměstnanců,
mým zástupcem je Ing. Vladimír
Vranka. Vedle správní budovy nám patří
montážní hala na ni napojená, v další
hale máme dopravní
prostředky a dalších
pět objektů
tvoří čistírnu důlních vod. Ing. Marek
Zbořil je vedoucím čistírny důlních vod
a její provozování je naší hlavní činností.
Dále provádíme sanační práce, dosýpání
komínů, opětovné zajišťování štol
a opravy oplocení, to na všech 19 lokalitách
mezi které patří například Horní
Benešov, Hraničná, Medlov, Horní
Město a staré zátěže v Orlických
a Rychlebských horách. Jen v samotných
Zlatých Horách máme 39 hlavních
důlních děl. Demolice závodu začala
v prosinci 2010, byla zbourána trafostanice,
manipulační budova, drtírna, kotelna
a část flotační úpravny a likvidují
se i zpevněné asfaltové plochy.
Vlastní Hlavní jáma, hluboká
289,6 m, byla zasypána již v roce 2001
nezpevněným zásypem a posledních
14 m zpevněným zásypem. 15. 4. se bude
střílet její železobetonová těžní věž,
55 m vysoká. Jamou jezdil skip
s předdrcenou rudou, pod ním byla klec
pro dopravu lidí.“
Po závodě mne provází Ing. Vladimír
Vranka. Fotím vápenné hospodářství
čističky důlních vod, propadlinu Žebračku,
u které bylo nutno opravit oplocení
kolem ní, ale jednak sněží a z podzemí
stoupají páry, detaily dole nejdou
rozeznat. Otevíráme úpadnici, kterou
nákladní tatry vyvážely rubaninu, ta je
zabezpečená mříží a železnými vraty.
Dolů nesmíme. Na samém jejím kraji je
čerstvá vyzdívka, zaplnila vykotlanou
díru, tudy se nezvaní návštěvníci pokoušeli
vniknout dovnitř. Bočním kanálem
se do úpadnice vháněl teplý vzduch,
který se ohříval v přilehlé budově.
Ing. Vranka: „Všechny štoly jsou zabezpečené,
prokopávání do nich ale většinou
nemají na svědomí hledači minerálů,
ale amatérští speleologové, většinou
Poláci, kteří mají vnikání do podzemí
jako adrenalinovou zábavu, ti ničí,
na co přijdou. Teď ve štole Hackelberk
je navezeno 10 m hlušiny, ta je nyní
shora zalita betonem, tohle zabezpečení
by už konečně mělo vydržet, jenže na
betonáž bylo nutno zapůjčit čerpadlo
betonu a nynější zabezpečení štoly vyšlo
na 75 tisíc korun. Z počátku se štoly
zabezpečovaly zdmi přímo u výchozu
štoly, ale raubíři se prokopávali zvětralou
horninou za zdí.“
Zvláštností Zlatých Hor je, že kaly se
zhruba půl roku napouštějí do nádrže
a od května do října, někdy i do listopadu
se filtrují na kalolisech. Přitékající
kaly mají v litru vody cca 10 gramů kalů,
v nádrži během měsíců sedimentují
na cca 40 gramů/litr. Důlní vody obsahují
kovy, železo, měO, mangan a zinek,
a to ve formě síranů a především hydroxidů.
Vidět je obsah železa, ten barví
vodu do červena. V Polsku, 7 km po
proudu je na Zlatém potoce monitorovací
stanice.
Mezi horní vrátnicí až k těžní věži je
dnes už volný prostor, zde se šikují
bourací mechanismy a nákladní auta firmy
Aquasys s. r. o., která demolice zajišťuje. Samotná těžní věž je obnažená,
již chybí pro Zlaté Hory typické oválné
přístavby, kde se drtila ruda. Zbytek
(spodní matka) jednoho z kuželových
drtičů Simonsů leží opodál. Do věže již
nemůžeme. Zatím nenaládované vývrty
jsou v její dolní části, ze tří stran věže.
Ing. Vranka mě seznamuje s Ing. Šobíškem,
střelmistrem (TVO–technický
vedoucí odstřelu) firmy Mital s. r. o.,
která trhací práci provádí. Slibujeme
mu, že pošleme fotografie.
Je vyvrtáno přes 300 děr, střílet se
bude semtexem, věž se zlomí a bude padat
dolů na volnou plochu.
Ráno 15. 4. přijíždím před sedmou,
ale z horní silnice není pro mlhu věž vůbec
vidět. Pomalu se scházejí první bývalí
havíři. V Hamru, když se likvidovala
těžní věž jámy 13, rozloučit se nepřišel
nikdo. Jenže odřezávání koruny věže
autogenem a další postupné snášení jednotlivých
odřezaných komponentů velkým
jeřábem, to byla zdlouhavá všední
demontáž.
Odstřel, to je magický okamžik. Střelná
práce, kterou havíři používali k dobývání
rudy v podzemí, v jediné vteřině
zlikviduje železobetonový skelet těžní
věže, je to jakýsi symbolický pohřeb.
Nad vrátnicí vlaje hornická vlajka, zlatohorská
hornická dechovka hraje, přijíždějící
dostávají něco na zahřátí.
V zadním prostoru auta je symbolický
oltářík, votivní obrázek, stará hornická
helma, olejový kahan, hořící karbidka.
Staří havíři přicházejí s manželkami, syny
a vnoučaty, dojeli z Jeseníku, Starého
města, Horního
Benešova
a dalších lokalit.
Po létech se zde asi naposledy setkávají.
Je tu nejméně 200 lidí. Hornický
průvod se šikuje, a vedle cesty stojí nehybný
svědek, kolový nakladač PN
1500.
Odstřel je posunutý na 10. hodinu. Nakonec
jedu fotit odstřel ze stanoviště nad
věží. Od koruny věže visí napjaté lano,
které má usměrnit pád věže na určené
místo. Ozve se dvojí zahoukání, střelmistr
jde k těžní věži, sundává helmu, uklání se
jí, vrací se. A po dalším zahoukání přichází
detonace.Těžní věž Hlavní jámy
Zlatých Hor se kácí. Fotoaparáty a kamery
zachycují pád asi poslední odstřelené
těžní věže v republice. Je dokonáno.
S věží se přijeli rozloučit oficiální hosté.
Děkan Hornicko–geologické fakulty
VŠB–TU Ostrava prof. Ing. Vladimír
Slivka, CSc, dr.h.c., prof. RNDr. Zdeněk
Kaláb, CSc. z Ústavu geoniky AVU ČR
v Ostravě, jeho skupina měřila šíření
seismických vln vzniklých při trhací práci,
starosta a místostarosta města Zlaté
Hory, bývalí ředitelé závodu a podniku
RD Jeseník. Dále je přítomen Ing. Pavel
Koscielniak, ředitel o. z. GEAM Dolní
Rožínka, pod který provoz RD Jeseník
organizačně patří, jeho náměstek Ing. Jiří
Jež, který má zdejší provoz na starosti,
a další technici z celého s. p. DIAMO.
Technické parametry odstřelu: Hlavní
destrukční řez o deseti řadách vývrtů
o celkové výšce 3 m plošně zasáhl cca
80 % obvodu tubusu těžní věže, přičemž
bylo využito asymetricky umístěného
otvoru po vstupních vratech v západní
stěně tělesa věže. Pomocný destrukční
řez pro urychlení pádu torza byl navrtán
v úrovni sedmé řady hlavního
destrukčního řezu na východní straně
tubusu.
V hlavním destrukčním řezu rozděleném
do tří sekcí bylo navrtáno celkem 342
vývrtů o délkách 0,220 – 0,260 m o rozteči
0,300 – 0,350 m, použito bylo celkem
342 rozněcovadel (DeM) a celková nálož
činila cca 18, 5 kg trhaviny.
V pomocném destrukčním řezu bylo
navrtáno celkem 44 vývrtů o délkách
0,260 – 0,350 m (vývrty o délce
0,350 m byly vrtány pod úhlem 45°)
o rozteči 0,300 m, použito bylo celkem
44 rozněcovadel (DeM) a celková nálož
činila cca 2,9 kg trhaviny.
Použité trhaviny: AUSTROGEL P1,
SEMTEX A1. Použité rozbušky:
DeM–S1–20°, DeM°–SICCA. Použitá
roznětnice: Nitro Nobel CL 100XS. Vývrty
byly utěsněny jílovou ucpávkou
doplna. Stanoviště střelmistra se nacházelo
před budovou bývalé vrátnice ve
vzdálenosti cca 250 m od budovy těžní
věže. Rozlet úlomků byl aktivně eliminován
překrytím destrukčních řezů textilií
zpevněnou drátěným pletivem, pasivně
pak rozsahem bezpečnostního
pásma a orientací exploze proti svahu.
Prach se usadil, bezpečností technici
a policie zkontrolovali místo po odstřelu.
Ležící věž a zbytky vedlejší flotační
úpravny budou postupně likvidovat
bourací mechanismy firmy Aquasys
spol. s r. o.
V Minerálu při obědě si pamětníci vybavují
doby minulé, kdy sem přicházeli
mladí, a vzpomínají na ty, kteří se
rozlučky s těžní věží Hlavní jámy nedožili.
Zdař Bůh!
Otto Hejnic
Video televize NOVA