Taki je život!

„Kaj iděš, Lojzek? Ženiš se či co, že zje taki vyoblikany?“ divili se mi v ponděli Na Upadnici kamoši. Byl sem totiž v kostelovych šatach, do kerych sem se, k překvapeňu svojimu i Maři, narval. Bo sem musel! „Ale, neni mi do smichu, bo zme pravě pochovali mojiho dvorniho zubařa, ale hlavně dluholeteho přitela Zdenka. Tuš mi, hospodo, na smutek nalej velkeho černeho švihaka,“ pravil sem a ztěžka sednul ku stolu. „Teho sem teš znal, paru razy sem u ňho, když sem ešče měl zuby, byl. A co tak naraz?“ ptal se Antek. „Něchcu o tym mluviť. Chcu na ňho spominať zvesela, bo to byl fajny synek. Enem to vam musim řecť, že mě odnaučil bať se zubařu, ich klešči a vrtačky.

Jak to vidí stryk Lojzek

Raz mi pravil: ,Davať se před plombovanim utišujucu injekcu je cypovina! Pamatuj se, Lojzek, že vrtani tě musi zaboleť. Bo enem tak zistim, že sem odvrtal zkaženu čast zuba a dostal se na zdravu dřeň. Temu, když tě to zaboli, sykni nebo zvedni ruku. Enem zubařske hovado se po takim upozorněňu dal vrta v zubě!‘ Po tym vysvětleňu se zubařu něbojim. Navic zme spolu zažili dosť srandovnich chvil, tuš se na ňho spomina dobře. Raz mě poslal na rentgen zubu. ,Lojzek, neni možne, že bys měl v pysku ešče furt ty osmičky. Ty už musely vylezť. Ale ty se to, sklerotiku, něpamatuješ a temu tvrdiš, že něvylezly!‘ Vypsal mi papir a ja šel na polikliniku, kaj chodim dycki a ze všeckim. Už ve dveřach do ordinace sem se musel smjať. ,Máte na krku řetízek?‘ ptala se mě sestřička. ,Němam! Mam se pro ňho skočiť?’ zeptal sem se na oplatku ja. Něreagovala a vyzvidala dali: ,Máte vyndávací přední zuby?‘ ,Ni! Ale esli je musim měť, pojčam se ich od stare!‘ nabidnul sem. Sestra cosik zamrmlala o vesele kopě, zavěsila mě do přistroja a ofotila kolem cele hlavy. Za paru minut mi přiněsla snimek, kaj se, pěkně vyšponovane v ďasňach, vyjimaly ty štyry stoličky-osmičky. Byl sem hrdy na to, že něsem sklerotik a těšil se, jak to dokimu, jak zme mu řikali, dam vyžrať. Enemže bily bratr mi zebral věter z plachet: ,Kolik si im dal, aby ti tam ty zuby vmontovali?‘ řechtal se na cele kolo a potym važně dodal: ,Musime počkať, až vylezu. Potym se ich zbavime!‘ No, už mě ich nězbavi...“ pravil sem nostalgicky. „Aspoň to ma za sebu. Už ho nic něboli a je mu fajně, ni? Však nas to všecki čeka! Taki je život!“ pravil Erďa a hned přidal svuj frk:
„Pta se postarši manželka teho svojiho: ,Myslíš, miláčku, že bez podprsenky vypadám mladší?‘ ,Rozhodně! Vyrovnaly se ti vrásky v obličeji!‘

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek