Seděli zme v nedělu Na Upadnici a vedli
tradični hospodske dřisty, když naraz přišel
Jaryn. V ruce měl plny košik pravačku. Hodil
ho před nas na stul s tym, až se spravedlivo
podělime. Když se ale Jiřik před sebe
nahrnul věči polovinu, zařval na ňho: „Pravil
sem jasně, že spravedlivo a ni bratrski,
jak se byli zvykli s nami v socialistickym
taboře děliť sovětšti bratři!“ Za normalnich
okolnosti bysme se s chlopami jeho
docela povedenemu vtipu zasmjali, ale při
pohledu na ňho nas smich hned přešel.
„To tě tak vytočilo, že se Jiřik přibral vice
hřibkuv, že zje bledy jak stěna?“ zeptal sem
se ho a snažil se ho svojimi slovami ešče
vic nědraždiť. Ale Jarynova reakca byla
moc překvapiva: zesul se sklesle do stolka
a malem rozbečel. Poručil sem mu ferneta,
ale to razantně odmitnul:
Jak to vidí stryk Lojzek
„Něsmim piť!
Ani svoju oblibenu černu desitečku, natož
potym černeho švihaka! Je se mnu,
synci, zle! Umiram!“ Pravil a objednal se
u kelnera Zbyňdi zeleny čaj bez cukra! Aji
když všeci dobře vime, jaki je Jaryn
hypochonder, to
už vypadalo
fakt važně!
„Zhluboka
se nadychni
a vydychni
a mluv, co tě
žere?“ chytnul sem
ho za ruku, aby
věděl, že z nim trpim...
„Umiram! Byl sem v tym
tydňu tři razy na hřibach
a dycki sem se vratil
s kliščetem v pačmaze.
Dycki sem ho hned vytahnul, vyčistil a jelo
se dali močalem černym podel bilych skal.
Až v patek se mi na noze zrobila taka ta
skvrna. Tuš sem valil k dochotorce a ta
potvrdila děsivu pravdu? ,Chytil jste, pane
Jardo, lymsku boreliozu.‘ Kantnul sem sebu
na ordinačni lužko a až čpavek mě vratil
spatki ku vědomi. Tak včil sedim
doma a pišu posledni vulu,“
pravil a usrknul v tym parnym
letě horkeho
čaja. Museli zme
se s chlopami hodně držeť,
abysme se
něrozřehtali
na cele kolo a tak sem
mu s cukajicimi kutkami
pravěl: „A to
ses, chudačku,
němoch proti
temu něchať
očkovať?
Když
už zje
proti všeckemu, myslim, že dokoňca
aji proti tchyni?“ „Rob se z teho prdel!
Proti borelioze se očkovať něda! Proti
encefalitidě sem,“ kviknul a převratil očiska
v slup. Fakt zme se mysleli, že je po nim!
Všecko zachranil skotačivy stařik Slavek,
kery kaj se vzal, tu se vzal pravil: „Idu vas
pozvať na svoju osumdesatku. Budě to
v srpnu, tak s tym počitejtě. A ty, Jaryn,
něblbni. Na boreliozu se něumira. Ja ju měl
už tři razy a čum na mně!“ a zrobil mezi
dvuma stolkami přednožku. Chlopi se zas
začali smjať, Jaryn dostal barvu a Slavek mi
šeptnul: „Nikdy sem to potvorstvo neměl!“
Něstačil sem už reagovať, bo spustil Erďa:
„To se svěřoval v klubu anglicky lord: ,Pánové,
já souložím pět hodin a čtyřicet dvě
minuty!‘ ,A že to víte tak přesně, lorde?!‘
,To jednoduché: čtyři hodiny se na soulož
připravuji, dvě minuty mi trvá, no a pak
na hodinu a čtyřicet minut omdlím!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek