Od třídíren uhlí k úpravárenským komplexům
Historie a tradice patří
ke klenotům každého národa,
země, regionu. Ten náš je mj.
charakteristický těžbou uhlí, jeho
dobýváním. To nelze opomíjet.
Týdeník Horník už v letech 2006
– 2007 publikoval 53dílný seriál
článků „Doly ostravsko-karvinského
revíru: Od nálezu uhlí
po útlum těžby“. Autoři seriálu
v něm připomněli, kde se v jednotlivých
stoletích dobývalo nebo
dobývá uhlí. Nyní v novém seriálu
se budeme zabývat historii
úpraven uhlí, které k šachtám ostravsko-
karvinského revíru neodmyslitelně
patří.
Požadavky odběratelů na kvalitu
S objevem uhlí a otvíráním jednotlivých
jam (dolů) v našem kraji
se vyvíjelo hornické podnikání
s různými organizačními formami,
které byly poplatné danému
období. U většiny dolů byly postaveny
třídírny. U některých pak
i úpravny uhlí, briketárny a koksovny,
popř. elektrárny, a tak
vznikaly průmyslové komplexy.
Nároky odběratelů na kvalitu
a množství expedovaných produktů
se rok od roku zvyšovaly a jednotlivé
důlní závody již nevystačily
s klasickými třídírnami, popř.
úpravnami uhlí s jednoduchou
technologií. Vzhledem k tomu,
a taktéž kvůli snaze o maximální
využití vytěžené uhelné substance,
stala se po II. světové válce
nutností výstavba nových úpraven
uhlí, resp. velké technologické
i strojní rekonstrukce těch stávajících.
Na co nebyly úpravny připraveny.
Zpracovací kapacity úpraven byly
navrhovány na optimální výkony
tak, aby byly vyrovnávány výkyvy
vlastní důlní těžby, přístavby
vagónů, povětrnostních vlivů, ale
i drobné kolísání poptávky bez
újmy a dopadu na výslednou kvalitu
produkce. Výkon úpraven byl
o cca 20 procent vyšší než průměrný
výkon těžby jámy.
Na něco však úpravny uhlí
nebyly připraveny – a to na:
- nástup nových technologií těžby (přechod na razicí a dobývací kombajny s rotujícími řeznými orgány)
- významné rozšíření dopravy hřeblovými a pásovými dopravníky s velkým počtem přesypů
- skladování v důlních zásobnících s velkou pádovou výškou
Toto vše vedlo k enormnímu
zvýšení podílů nejjemnějších
zrnitostních frakcí – uhelného
prachu a následně uhelných
kalů. Úpravny uhlí nebyly výkonově
dimenzovány a připraveny
na zpracování takto zvýšeného
množství zrna 0 – 0,5 mm. Toto
technické nedořešení úpraven
vedlo ve svých důsledcích ke vzniku
velkého množství kalových
nádrží, ve kterých skončila značná
část nákladně vytěženého uhlí.
Rozvoj a modernizace po roce 1989
Po roce 1989 začíná na šachtách
OKD další rozvoj úpraven – především
je to nový způsob uzavírání
kalových okruhů (bez sedimentačních
nádrží) s instalací nového
typu plnoplášťových odstředivek
jemných podílů a instalace
hyperbarických (přetlakových)
fi ltrů. Na některých kalových
sedimentačních nádržích se objevují
plovoucí sací bagry, které
přečerpávají zvodnělé kaly zpět
do úpraven, kde jsou dále zpracovány
fl otací. Došlo i na kontrolu
a řízení kvality produkce počítačem
– regulace provozu sazeček,
fl otace, kontinuální kontrola
obsahu popela a obsahu vody
v produktech atd.
Mnoho objektů zmizelo z povrchu.
Tento rozvoj úpravnictví na šachtách
OKD trval jen krátce. Po roce
1995 dochází ke slučování dolů,
provoz na ztrátových šachtách se
zastavuje a šachty včetně úpraven
uhlí jsou likvidovány (v OKD bylo
po II. světové válce v činnosti 21
úpraven uhlí). Někde zůstaly stát
jen památkově chráněné budovy,
ale většinou bylo vše srovnáno
s povrchem. Ve většině případů
obecní úřady využívají bývalý
povrch dolů k rozvoji průmyslových
zón.
Přestože šachty i úpravny uhlí
zmizely z povrchu, nezmizely ze
vzpomínek a povědomí lidí, kteří
tam pracovali. Je si však nutno
uvědomit, že v krátkém výčtu
informací o jednotlivých úpravnách
uhlí není možno podrobně
podchytit celé několikaleté
období činnosti každé z nich,
a vždy navíc záleží na úhlu
pohledu.
Máme pět úpravárenských komplexů.
Naším seriálem nechceme v žádném
případě zlehčit to prvotní, tj.
těžbu uhlí, protože bez vytěženého
uhlí by nebyly ani úpravny
uhlí. Taktéž bez dalších navazujících
činností, ať už důlních nebo
povrchových, by nebylo možno
vytěžit a expedovat desítky milionů
tun uhlí...
V současné době se v OKD
provozuje pět úpravárenských
komplexů. Jejich další činnost je
závislá na velkém množství faktorů,
ale především pak na poptávce
po uhlí. Úpravárenské komplexy
mají nezastupitelnou úlohu
ve zpracování vytěženého uhlí,
protože bez následné úpravy
na defi novaná paliva je vytěžené
uhlí, v surovém stavu, neprodejné
a nevyužitelné.
Funkčním úpravárenským komplexům
popřejme dostatek vstupní
suroviny a vysokou poptávku
pro jejich produktech. Věříme, že
náš seriál bude pro čtenáře Horníka
zajímavým čtením a pro bývalé
pracovníky pak připomenutím dřívější
slávy.
Zbyněk Szostek