Ukázka z knihy "Hornické kolonie Ostravy".
Hornická kolonie dolu Hlubina leží na hranici katastru Moravské Ostravy a Vítkovic. Možná pojmenování kolonie byla Hlubinská kolonie nebo Kolonie jámy Hlubina (německy Tiefbaukolonie). Kolonie Hlubina ležela zhruba 450 metrů jihovýchodně od další hornické kolonie, Kolonie jámy Šalomoun, s níž měla mnohé společné (např. investora a majitele, dobu vzniku ad.). Hlubinská kolonie měla podlouhlý tvar a ležela v bezprostřední blízkostí dolu Hlubina. Domy stály podél ulic Železárenská (v minulosti Hutnická), Hlubinská (v minulosti Hluboká) a Pohraniční. Výstavba Hlubinské kolonie se uskutečnila ve dvou stavebních etapách: První stavební etapa byla zahájena v září 1 868 a trvala do září 1873, tedy pět let. V tomto období byla vystavěna nejpodstatnější část kolonie, čítající 47 domů se 184 byty, z toho bylo 45 domů pro dělníky se 180 byty a dva domy pro dozorce se čtyřmi byty. Domy postavené v tomto období byly stavěny podle saských vzorů a byly situovány co možná nejblíže závodu Hlubina. Typickým domem první stavební etapy byl jednoposchoďový domek se čtyřmi byty, které byly symetricky rozloženy podél obou os domu (místní obyvatelé jim říkali „šibenice"). Domy byly kryty trámovou střechou s břidlicovou krytinou a byly podsklepené. Autorem projektu a realizace staveb této stavební etapy byl Josef Adolf Perl z Opavy. Domy dokončené v roce 1 873 projektoval a stavěl investor VD.
Ve druhé stavební etapě, která trvala od března 1909 do října 1910, bylo vystavěno šest jednoposchoďových domů se 48 dělnickými byty. Domy byly vždy pro osm rodin. Vstup do čtyř bytů byl ze společné předsíně, přičemž byt byl složen z kuchyně, světnice, spižírny a samostatného WC. Za obytnými domy byly vystavěny zděné hospodářské budovy, které sloužily jako kůlny a chlívky. (V nejstarších projektech první stavební etapy se s hospodářskými budovami vůbec nepočítalo. Vítkovická direkce dala příkaz k jejich stavbě až poté, co bylo komisionálně zjištěno, že horníci chovají vepře přímo v bytech.) Ve druhé stavební etapě v letech 1889-1890 byla postavena dělnická noclehárna pro 51 horníků a v roce 1907 dělnická jídelna. V téže době vznikla také tzv. stará a nová kasárna.
Poslední stavební etapu prodělala kolonie Hlubina v letech 1921-1928. Jáma Hlubina měla pro ubytování svých zaměstnanců celkem 122 obytných domů. Ve všech domech byl zaveden elektrický proud z Vítkovické elektrárny, dále byla k dispozici kanalizace a vodovod. Vlastní vodovodní výpustky vlastnilo pouze 70 úřednických a 40 dělnických bytů. Plošná výměra kolonie dosáhla v roce 1929 svého vrcholu 5,6 ha. Na tak velkém území žilo podle odhadů kolem 2000 obyvatel. To znamená, že na jednoho obyvatele připadalo přibližně 27m2.
V roce 1890 žilo v Hlubinské kolonii 655 obyvatel Průměrná velikost domácnosti v Hlubinské kolonii dosahovala 7,2 osob, nejobvykleji zahrnovala jedna domácnost osm až devět členů. Průměrná velikost rodiny byla 5,3 osoby a na jednu rodinu připadaly v průměru 3,2 děti. Co se týká struktury obyvatelstva podle rodinného stavu, tvořili svobodní muži v roce 1890 až 72 % obyvatel kolonie. Tento jev vysvětluje vysoký počet podnájemníků a nocležníků v havířských domácnostech. V roce 1910 klesl podíl svobodných mužů na 67 %.
Struktura obyvatelstva byla radikálně ovlivněna početnou imigrací. Lidé narození V Haliči představovali zhruba šestinu veškeré populace kolonie, spolu s příslušníky rodiny dokonce celou třetinu. Kolonie měla v roce 1 890 charakter smíšené populace české a polské. Při sčítání v letech 1921-1930 měly své zastoupení v kolonii už čtyři národnosti česká, slovenská, polská a německá. Podle statistik vykazovalo v roce 1890 obyvatelstvo Hlubinské kolonie velmi nízkou úroveň gramotnosti: pouze tři pětiny obyvatel ovládaly znalost čtení i psaní, čímž byla hornická kolonie Hlubina hluboko pod průměrem gramotnosti Moravské Ostravy.
K vybavenosti kolonie patřila také pekárna a udírna. Pekárna, kterou postavily Vítkovické kamenouhelné doly, měla čtyři pece. V kolonii se nacházela i mateřská školka. V roce 1 873 byla zřízena jednotřídní národní škola. V prvních letech 1873-1878 probíhalo vyučování v nevhodné budově cechovny jámy Hlubina. V zahajovacím školním roce navštěvovalo jedinou třídu této školy 111 dětí a prvním učitelem byl R. Kuča.
Na poválečnou vybavenost kolonie vzpomíná JUDr. Věra Řeháková, rozená Kávová (* 11.3.1941): „Na konci horní části kolonie byl koloniál a přímo nad obchodem bydleli jeho majitele Ucháčovi. Proti obchodu stála hospoda U Lišky a dominovala tak hornímu konci Hlubinské kolonie. Dolní polovina kolonie končila těsně u Vítkovické ulice, která oddělovala kolonii od správního objektu Dolu Hlubina a taky od obchodu s potravinami a s hospůdkou U Rosenzweiga. Pamatuji si, že tam bylo i holičství a taky krejčovství. Přímo na konci kolonie byla trafika a blízko zastávka tramvaje číslo 1..." Kolonie Hlubina žila také bohatým kulturním životem: „Určitě stojí za zmínku, že potřeba společenského života přiměla obyvatele Hlubinské kolonie spolu s obyvateli přilehlých domů k postavení dřevěného kulturního domu v těsné blízkostí kolonie, v nevyužitém prostoru na části přilehlého pole, aby bylo možné realizovat různé kulturní aktivity, ke kterým sloužil původně sál místní hospody U Lišky. Později, to jsem již v kolonii nebydlela, byl tento kulturní stánek zbourán a kousek vedle postaven nový, zděný a mnohem prostornější Kulturní dům Dolu Hlubina. Na Hlubině působil i ochotnický divadelní soubor pro místní obyvatele. Ženy měly dokonce svůj pěvecký soubor. I taneční soubor, na který později navázala známá cimbálovka Technik se svými muzikanty a tanečníky," vzpomíná JUDr. Věra Řeháková.
Neměli bychom zapomenout na významného hlubinského rodáka, kněze, historika a archiváře Rudolfa Zubera (*23.1.1912, † 29.10.1995), jehož otec se narodil v chorvatském městě Kraljevac a byl zámečníkem na dole Karolina. Rudolf Zuber se narodil jako předposlední ze čtyř dětí, studoval na reformním reálném gymnáziu v Přívoze a na teologické fakultě v Olomouci. Kněžské svěcení přijal v červenci 1936, do duchovní správy však nikdy nenastoupil a před rokem 1952 působil jako profesor na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, suplent československých církevních dějin na teologické fakultě a vedoucí arcibiskupského archivu v Kroměříži. Po roce 1952 působil jako archivář v severomoravských archivech v Javorníku a Šumperku. Rudolf Zuber byl odborníkem v novodobých církevních dějinách, v dějinách českého Slezska a znalcem slezských kulturních a duchovních dějin.
Demolice domů kolonie začala v roce 1960 v souvislosti se stavbou Výstavní ulice. Velká část domů hornické kolonie Hlubina byla zbourána při plánované, ovšem nikdy nerealizované prostorově expanzívní výstavbě vítkovických závodů v 70. letech 20. století. V roce 1965 po postupné likvidaci stálo v kolonii ještě 54 domů, v prosinci 1974 bylo terénním výzkumem zjištěno 41 obytných domů. Těžba na dole Hlubina byla zastavena 30. 6. 1991. V současné době stojí v kolonii pouze jedenáct domů. Dvě noclehárny a jídelna byly předány jiným účelům. Budova staré jídelny dnes slouží jako výukové pracoviště Střední školy elektrotechnické. V kolonii dnes nalezneme sídla firem Stavebniny Jas, Zeman Art, BKB Metal, a. s.Rekin.
