Mistr z „horničáku“, aktivní senior

Ladislav Horváth za celou kariéru vychoval stovky havířských učňů a dodnes je potkává.

V přibližně 320tisícové moravskoslezské metropoli je jich asi 60 tisíc. Nepatří do „starého železa“ a ani patřit nechtějí. Řeč je o důchodcích, penzistech, prostě seniorech. Ti ostravští z Koordinačního centra organizací seniorů a zdravotně postižených pořádají spoustu různých akcí, jichž se účastní i bývalí horníci a další pracovníci OKD.

„Jsem v penzi od pětadevadesátého. To si mě ještě někteří učni musí stoprocentně pamatovat. I já si pamatuji na některé kluky, kteří to na šachtě dotáhli vysoko,“ nechal se slyšet Ladislav Horváth (69). Rodák ze Slovenska, jehož rodina se do Ostravy přistěhovala po válce za prací, prošel učilištěm, fáral jako technik a pak se coby mistr do školy vrátil.

      „Horníkem jsem se vyučil na učilišti J. Fučíka, bylo to první svého druhu v Ostravě. Udělal jsem si potom hornickou průmyslovku a poznal, jak to chodí v rubání i přípravách na šachtě Rudý říjen. Ve čtyřiašedesátém jsem začal připravovat budoucí havíře tam, kde jsem se sám vyučil. Žáci z těch časů musí být už taky v důchodu,“ upřesnil Horváth.

Jako mistr výrobního výcviku byl na „horničáku“ v Porubě i na povrchových provozech na Hlubině. Ve skupině míval patnáct kluků, takže to za celou kariéru byly stovky havířských učňů. „Stále je potkávám. Jednoho jako revizora v tramvajích…“ doplnil s tím, že likvidace odborného školství v 90. letech zlikvidovala i řadu zkušených pedagogů.

Horváth je teď aktivní ve sdružení pro seniory a byl u projektu, který je učil nebát se počítačů s internetem (ten loni podpořila i Nadace OKD). Pomáhal organizovat také užitečnou besedu s šéfkou odboru sociálních věcí a zdravotnictví ostravské radnice Jaroslavou Rovňákovou. Ta důchodcům přiblížila, co vše pro ně město dělá a poskytla cenné rady.