Havírna není jen fáračky, horká polévka a špinavá práce. Jsou to také zvyky a tradice
V pátek 11. září si v karvinském
kulturním domě řekli své
„Ano“ šestatřicetiletý Stanislav
Budin a ...letá Denisa Krumniklová.
Ženich pracuje jako zámečník
v přípravách na závodě ČSA Dolu
Karviná, nevěsta na poště. Nebylo
by na tom nic zvláštního, kdyby si
mladý pán neoblekl pro tuto mimořádnou
příležitost – hornický kroj!
„Ne, opravdu nevím, že by se
někdo v kroji ženil. Byl to můj nápad.
Jsem horník a myslím si, že to
k tomu prostě patří,“ řekl pro Horník
Stanislav Budin. „Havírna to
nejsou jen fáračky, horká polévka
a špinavá práce. Jsou to také krásné
zvyky a tradice, které bychom měli
jako havíři ctít.“
Stanislav Budin pochází z České
Lípy. Do Karviné se přistěhoval
před dvěma lety za svojí láskou –
dnes manželkou. Možná to někoho
překvapí, ale i na Českolipsku
žijí havíři. Otec ženicha pracoval
na šachtě na Kladně a pak v uranových
dolech ve Stráži pod Ralskem.
Možná i proto po příchodu
do Slezska Slanislav Budin kývnul
na šachtu. „Hlavní důvod ale byl,
že je to v dnešní době celkem jisté
zaměstnání, a navíc je OKD solidní
fi rma, která platí v termínech a drží
své závazky,“ připomenul Budin.
Denisa Krumniklová je karvinská
rodačka a s horníky má bohaté
zkušenosti. Na šachtě dělali její
otec i děda, brácha fárá na Darkově
a její babička i maminka pracovaly
na vlečce Dolu ČSA. Ona sama
začínala na lampovně Dolu Mír
a když tento důl zavřeli, našla si
na čas místo ve známkovně Dolu
Darkov.
„Líbí se mi to,“ okomentovala
nápad svého životního partnera
ženit se v hornickém kroji Denisa
Krumniklová. „Není to takový ten
stereotyp, žena v bílém, chlap v obleku.
Navíc to Standovi moc sluší,“
dodala s úsměvem.
Jak přiznala, sama dokonce uvažovala
o tom, že by šla před oltář
v uniformě pošťačky. „Ale poštovní
uniforma to není kroj, to je spíš
pracovní oblečení,“ vysvětlila, proč
to nakonec vzdala. „Zato havířská
uniforma, to je úbor pro slavnostní
chvíle. Havíři na něj mohou být
pyšní,“ tvrdí Denisa Krumniklová.
Bohuslav Krzyžanek
