Jak „Plešatá“ nadchnul davy

Seděli zme v utery odpoledne Na Upadnici a spominali na sobotu. Na Den hornikuv! Pravda, trochu zme byli nasrani, že to letos něbylo pod Landekem v Ostravě, kaj to mame nejbliže, ale nědalo se nic robiť a museli zme vyraziť do Karvine. Už rano mě Mařa budila o hodinu dřive niž dycki, abysem se vyčistil butki, vyžehlil galaty a vybral košulu na tu slavu. Potym sem se narval do obleka (až sem se divil, že po roku sem se do ňho ešče vlez a z odevřenym pyskem na to zyrala aji moja Mařa) a vyrazili zme na autobus.

Jak to vidí stryk Lojzek

Na zastavce chodili tajak lvi v kleci Poldek a Antek s robami a Jiřik, tajak dycki, sam. „Kaj su ostatni?“ zeptal sem se ich a oni enem na pul pysku zavrčeli, že už jeli tym dřivějšim busem, enem oni, blbci, na nas čekali. Je fakt, že zme se z Mařu i s kamošami letos těšili na Jandu s tym jeho Olympikem. Chtěli zme ho po rokach zas viděť in natura a ni enem přes televizu. A možu řecť, že sem byl spokojeny. „Plešata“, jak Jandovi duvěrně a k jeho velke nelibosti řika jeho byvaly kolega z kapely Franta Ringo Čech, valala jak zamlada. Nadchnul ni enem mě, ale jak sem se tak kolem sebe dival, tuž aji tych ostatnich paru tisic ludi, co tam přišli. Všeci zme se pobrukovali ty jeho stare hity... Ale naraz se nam ztratil Jiřik. Hledali zme ho dost intenzivně, bo zname ty jeho tradični ulety, kdy zmizně a naraz se zjevi z jakusik babu, kere se potym němože zbaviť... Našli zme ho u stanku, kaj se prodavaly buchty. Ty přinesli ludě pro Občanske sdruženi svata Barbora. To se stara o sirotki po haviřach, keři zahynuli v dole. Pral do sebe jednu za druhu, až zme mysleli, že praskně. „No musim na ty polosiroty přispěť, ni? A doma mi nikdo něnapeče, tajak vam,“ vysvětloval s plnu hubu. Ale to už zme ho tahli do stana Nadace OKD, kej měli autrogramiadu karviňšti hazenkaři a fotbalisti. Abyzme se ich zblizka prohlidli. Nas, Banikovce, zajimal hlavně Radek Slončik. Tuž zme se podivali, a šli zas ku hlavnimu podiu. Tam ale hraly kapely s nazvami, kere nam starym bardum klasickeho bigbita nic něřikaly: Horkýže Slíže a Monkey Business. Ale ich pisničky nas něchytly, tuž zme vyklidili pole mladšim nadšencum. Na druhe straně zme se ale fajně pozpivali ze seskupenim menem Legendy se vracejí. Byli fakt vtipni a fajni. „Vitě, mi to připada jak v tym frku: Baba pravi manželovi:

,Rano mi v autobuse uvolnili tři muži misto!’ A chlop na to: ,A co, vešla ses?’ Dobre, ni?!“

pravil v narvanym autobuse, kerym zme se vracali dom, a kaj zme stali enem na jedne noze a ešče ni vlastni!, Erďa.

Tuž včil dufame, že za rok to budě zas pod Landekem.

                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek