Malá exkurze do dávné i nedávné minulosti hornických oslav.
Od nepaměti se několikrát
do roka scházeli horníci
na svých slavnostech. Nejrozsáhlejší
byly ty, co se pojily se svátky
patronů z řad svatých mučedníků,
kteří je měli chránit při namáhavé
a nebezpečné práci v podzemí.
V českých dolech byl nejuznávanějším
patronem svatý Prokop
(4. července). Na Hlučínsku
a na Karvinsku byla havíři uctívána
zejména svatá Barbora (4. prosince).
Ostravští havíři do roku 1847
konali své oslavy 28. října, tedy
v den, kdy se zde v roce 1776 našlo
první uhlí. Následně došel u ostravských
havířů úcty svatý Prokop
a na Ostravsku se konaly hornické
slavnosti na jeho počest.
V období I. světové války
a za první republiky pozbývaly hornické
slavnosti lesku. Po znárodnění
dolů po druhé světové válce,
v souladu s tehdejšími ekonomickými
záměry, byl vytvořen kult práce
horníka jako předního budovatele
socialismu. V září 1949 se pak
naskytlo vhodné výročí pro sjednocení
oslav, již bez svatých patronů.
Uplynulo totiž 700 let od vzniku nejstaršího
hornického práva na světě.
V roce 1249 využili totiž měšťané
Horního města Jihlavy slibu Václava
I. a za válečnou výpomoc v boji
proti Turkům si nechali v den 9. září
potvrdit „Listinu svobod a práv“.
Její podstatou je šestnáct článků
upravujících dolování stříbrných
rud. Tato listina začala být později
nazývána jako „Jihlavský horní řád“.
A tak toto pro hornictví významné
výročí se stalo nakonec v roce 1949
sjednocujícím prvkem pro vyhlášení
9. září Dnem horníků v celém
tehdejším Československu.
Oslavy Dne horníků se každoročně
až do roku 1990 konaly
na celostátní úrovni, v krajském
měřítku a samozřejmě na každé
šachtě. U šachet byly sledovány
výsledky nejen za kalendářní rok,
ale hodnoceny byly rovněž výsledky
za tzv. „Hornický rok“, který začínal
1. července a končil 30. června
následujícího roku. Nejlepší doly,
kolektivy i jednotlivci obdrželi
na těchto slavnostech putovní
standarty, hornická vyznamenání
a řády. Den horníků byl vždy spojen
s bohatým kulturním programem,
na který měli zaměstnanci volný
vstup a k tomu obdrželi ještě poukázku
na pivo a párek. Zákonem
vláda odsouhlasila věrnostní
přídavek horníků, vyplácený
podle odpracovaných let právě
u příležitosti těchto oslav. Za ty
peníze se dalo v tento den koupit
na podnikových oslavách jinak
nedostatkové zboží jak průmyslové,
tak i ostatní. Hornické oslavy
byly pořádány většinou ve velkých
amfiteátrech a zúčastňovala se jich
široká veřejnost.
Jan Kurial
