Při dnešním rozsahu Velkého Kladna není jistě správné setrvávat u prvního nálezu uhelné sloje Janem Váňou na kročehlavské půdě blízko kladenského katastru. V roce 1846 v oblasti Vrapic, které jsou součástí Kladna, se těžilo uhlí již nejméně o dvě generace dříve. Někdy se na Vrapicku připomíná hornická činnost Václava Černého.
Málokdy se však zdůrazňuje nejrozsáhlejší a největší důlní činnost Buštěhradského velkostatku a jeho uhelného hospodářství na Vrapicku. Velkostatek patřil pobočné habsburské větvi toskánské, předtím také bavorské. Teprve v roce 1848 připadl dědictvím na excísaře Ferdinanda I. (jinak posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V.).
Trochu z obrozeneckých a národoveckých důvodů byl některými autory upřednostňován Jan Váňa a někdy ještě Václav Černý.
Kolébka hornictví na Kladensku byla jednoznačně ve vrapickém údolí. Jenom tam byly výchozy slojí poměrně snadno dosažitelné.
Pokusy kladenské benediktinské vrchnosti o dolování nebyly nikdy významné a úspěšné a byla velká rivalita mezi vrchností kladenskou a buštěhradskou. Buštěhradské hornictví bylo jaksi anonymní, bez personifikace osob, které se zasloužily o jeho rozvoj.
Uvádí-li se například, že ředitel Hoffmann zřídil horní úřad ve Vrapicích, musíme si to přeložit tak, že ustavil substituci (zastupitelství) příbramského horního soudu v Buštěhradě roku 1790. Povolal prvního šichtmistra (Hynka) Ignáce Steina, ten již v roce 1775 „zarazil dvě štoly“ Josef a Gottfried v místě nálezu. Myslí se patrně nález Václava Burgra a Jakuba Oplta z Buckova (Buštěhradu). Vrapické štoly, které známe pod tímto názvem, však nemohly být zaraženy v místě nálezu, protože ten musel být daleko výše na severní stráni vrapického údolí.
Jiná jména se dovídáme jenom z Pamětní knihy císařských buštěhradských dolů, vedené důlním měřičem Herrmanem Rüdigerem.
Karel Melichar
