15. Výročí otevření Hornického muzea OKD

VZPOMÍNKY U PŘÍLEŽITOSTI 15. VÝROČÍ OTEVŘENÍ HORNICKÉHO MUZEA OKD.

Na minulé roky připadla trojice jubilejních výročí hornického muzejnictví v OKR, které proběhly (kromě oslav 20. výročí Klubu přátel) bez větší pozornosti veřejnosti i bez vzpomínkových akcí ze strany zájmových a profesních institucí. Na rok 2005 připadlo 100. výročí počátku hornického muzejnictví, které započalo v roce 1905 založením Hornického muzea při Revírním báňském úřadu v Moravské Ostravě a jež přetrvalo v různém organizačním začlenění do roku 1950. V roce 2007 jsme si připomněli 20. výročí založení Hornického muzea OKD, které oficiále vzniklo 15. 8. 1987. Na loňský rok připadlo 15. výročí otevření muzea pro veřejnost, které se uskutečnilo 4. 12. 1993.

      Uvedená výročí dala podnět k některým vzpomínkám na cesty vedoucí k realizaci muzea a také na osobnosti, které se na jeho vybudování významně podílely v teoretické i praktické podobě. V tomto příspěvku jsou vyjmenovaní jen někteří. V této souvislosti se dodává, že do současné doby nebyl doceněn lví podíl a mimořádné zásluhy na vzniku muzea, které měl Ing. Ladislav Hep, CSc. (1922-1990), jenž pracoval v Báňských projektech v Ostravě a byl předsedou Krajské odborné skupiny technického muzejnictví při Krajském výboru České vědecko-technické společnosti (ČSVTS) v Ostravě. Odborně spolupracoval s Národním technickým muzeem v Praze.

Řadu akcí, uskutečněných ze strany veřejnosti i ze strany státních orgánů na podporu vzniku muzea, popisuje v našem zpravodaji č. II/2008, str. 277-278 Ing. Jaroslav Pluta, bývalý pracovník Báňských projektů v článku „Konkrétní poznatky o počátečním budování hornického muzea v Ostravě“, na což chci navázat.

Po nezdaru myšlenky na vybudování muzea na Dole Trojice ve Slezské Ostravě u příležitosti jeho zastavení v roce 1967 se obrátila počátkem sedmdesátých let minulého století pozornost stoupenců hornického muzea k Dolu Eduard Urx v Ostravě-Petřkovicích, který byl v té době provozním závodem Dolu Vítězný únor (DVÚ – pozdější Důl Odra), o němž vešlo ve známost, že těžba uhlí bude ukončena. Důl pro umístění muzea splňoval řadu příznivých podmínek. Avšak nedlouho nato v roce 1973 došlo k vážnému ohrožení této myšlenky v důsledku zmíněného ukončení těžení uhlí Jámou Urx I na povrch a přeměnou dolu na pomocný provoz. V zápětí zákonitě nastoupila likvidace navazujících povrchových zařízení, která opětně, jako předtím na jiných likvidovaných dolech, probíhala se značnou rychlostí. Oprávněné obavy z nevratného likvidačního postupu vyvolaly za pomocí tiskových médií varovný apel na ostravskou veřejnost. V čele kampaně stál již jmenovaný L. Hep, který využil svých značných kulturních kontaktů. Tak například v roce 1976 Ostravský kulturní měsíčník z jeho podnětu otevřel anketu: „Bude v Ostravě hornický skanzen?“, ve které vyjádřili svůj názor na potřebu hornického muzea nejen představitelé města Ostravy, Vysoké školy báňské a další z oboru vědy a kultury, ale i velký počet řadových čtenářů. S obdobnou tematikou přispíval i náš týdeník Ostravsko-karvinský horník.

V důsledku této kampaně byla roku 1978 z iniciativy předsedy L. Hepa uzavřena dohoda mezi tehdejšími dobrovolnými složkami ČVTS o každoročním konání muzejních seminářů u příležitosti oslav hornické práce v měsíci září s náplní věnující se mimo jiné i přípravám na vybudování muzea na Dole Eduard Urx. Od té doby se semináře s touto příbuznou tematikou konaly každoročně.

V důsledku ohlasu veřejného mínění došlo 24. 10. 1978 při Národním výboru Ostrava (NVO) k ustavení Komise pro vybudování muzea hlubinného dolování uhlí v Ostravě, do jejíhož čela byla jmenována náměstkyně primátora pro kulturu a jež byla složena ze zástupců NVO, OKD, kulturních a vědeckých institucí, Městského muzea, VŠB, VVUÚ a dalších.

Na muzejním semináři v roce 1980 byla plénu předložena předsedou L. Hepem informace o existující kapacitní možnosti v Báňských projektech (BPO) na vypracování vstupní studie hornického muzea, což plénum doporučilo k dalšímu projednání s DVÚ. Jelikož jsem tehdy vykonával funkci vedoucího odboru důlního měřictví a geologie na podnikovém ředitelství DVÚ, jehož součástí byl i provoz Dolu E. Urx, projednal jsem tuto informaci se svým nadřízeným – šéfem technického útvaru DVÚ, tj. s hlavním inženýrem podniku Ing. Josefem Novým. Ten byl pro záměr muzea příznivě nakloněn, schválil nabídku ve své kompetenci a pověřil mě jejím smluvním zajišťováním. Díky tomuto historickému rozhodnutí jmenovaného hlavního inženýra byl učiněn první zcela konkrétní krok od řečnických proklamací k praktické realizaci myšlenky muzea. Studii potom vypracovaly BPO pod vedením Ing. Hepa, který byly jejím hlavním projektantem. Při realizaci studie našim technickým útvarem se ujal ochotně spolupráce z hlediska investiční problematiky náměstek ředitele DVÚ pro investice Ing. Stanislav Vopasek. Vstupní studie, která byla dodána v březnu 1981, představovala první reálné báňsko-technické a muzejní řešení výstavby hornického muzea na Dole E. Urx. Řešena byla v dohodě s ostatními partnery v revíru i mimo revír. Zabývala se mimo jiné i expozicemi, které se později, kromě expozice koksoven a důlního podzemí, prakticky realizovaly. Šlo například o expozice Geologického průzkumu Ostrava s mohutnou vrtací soupravou Cr 1800, OKR-Dopravy s železničními lokomotivami a vozy a OKR-Rekultivace se zemními stroji.

V souvislosti se studií byla naším odborem zajištěna v letech 1980 až 1987 řada podpůrné dokumentace a studií, ať už se týkala historie Dolu E. Urx a dalších dolů v podniku DVÚ, či stanovení provozní a ideové náplně muzejní činnosti. V roce 1985 na Kandelu u příležitosti 40. výročí osvobození města sovětskou armádou byla otevřena naučná hornická stezka, jejíž projekt jsem vypracoval z podnětu předsedy L. Hepa a zabezpečil její výstavbu v terénu, kterou provedli členové naší pobočky dobrovolnické organizace ČVTS na DVÚ ve spolupráci se studenty pedagogické fakulty, jejíž skupinu inicioval a vedl Prof. RNDr. Miroslav Havrlant, CSc. Na základě nabídky fakulty architektury Vysokého učení technického z Brna jsem zajistil provedení záchranného stavebně-technického zaměření hlavních budov v areálu Dolu E. Urx, které bylo vykonáno studenty pod vedením Prof. Ing. Arch. Heleny Zemánkové. Potom bylo osm historicky nejcennějších budov Dolu E. Urx zapsáno v roce 1976 Ministerstvem kultury do státního seznamu chráněných kulturních památek. Pak následovalo v roce 1988 vyhlášení návrší Landeku, včetně areálu dolu, chráněným územím. V roce 1987 bylo investičním útvarem pod iniciativou S. Vopaska ve spolupráci s technickým útvarem DVÚ, vedeném hlavním inženýrem Ing. Miroslavem Pospíšilem a po schválení nadřízeným koncernem OKD, zajištěno u pobočky BPO ve Valašském Meziříčí vypracování dokumentace vyššího investičního stupně, tzv. Studie souboru staveb hornického muzea.

Nezanedbatelným právním úkolem bylo však získat pro Důl E. Urx oprávnění k výkonu muzejní činnosti. Oprávnění bylo získáno díky tomu, že DVÚ provozoval výuku na středním hornickém učilišti a studijně spolupracoval s Hornicko-geologickou fakultou VŠB ve výuce v dole. Na základě návrhu, vycházejícího z této skutečnosti a z obdobného příkladu hornického muzea se školní výukou v Zabrze v sousedním Polsku byl Federálním ministerstvem paliv jako zákonným zakladatelem po projednání s ministerstvem kultury doplněn předmět činnosti koncernu OKD o činnost hornického muzejnictví. Důl E. Urx byl určen jako koncernové dokumentační středisko s výchovně-vzdělávacím posláním. Oprávnění nabylo účinnosti dnem 15. 8. 1987. Tento den se stal datem oficiálního vzniku podnikového muzea pod hlavičkou koncernu OKD. Generální ředitel koncernu OKD Ing. Josef Valníček, CSc. výkonem činnosti muzea pověřil ředitele DVÚ. Dosavadní výše zmíněná komise byla po dohodě s NVO převedena pod generálního ředitele OKD a do jejího čela jmenován S. Vopasek z DVÚ.

Nově vzniklé muzeum se poprvé prezentovalo na veřejnosti sbírkami a exponáty na výstavě Hornické práce a techniky, která se konala 19.2. až 16. 3. 1988 na výstavišti Černá louka v Ostravě. Expozice připravil PhDr. Ing. Pravomil Vokřínek s využitím metodické pomoci PhDr. Jitky Noušové z Městského muzea v Ostravě a ve spolupráci s Ing. Erichem Tesaříkem z generálního ředitelství koncernu OKD.

Na podporu budování muzea se podařilo v roce 1988 na návrh P. Vokřínka, autora myšlenky a pracovníka městského muzea ustavit Klub přátel hornického muzea. Ve vedení podniku DVÚ ho prosadil S. Vopasek. Klub, jehož předsedou byl zvolen Vladimír Markl, technický pracovník DVÚ a předseda Klubu heraldiků v Ostravě, se ujal neprodleně činnosti Tím byl získán dlouhodobě zdatný pomocník, který se se svou členskou základnou začal velkou měrou podílet na budování muzea a jeho prezentaci doma i v zahraničí.

Avšak změna politických a společenských poměrů v roce 1989 a následná ekonomická transformace přinesla pro hornické muzeum ohrožení existence. Z rozhodnutí generálního ředitelství OKD bylo 18. 12. 1989 financování dosavadních investičních prací na výstavbě muzea zastaveno. (Mezitím byl Důl E. Urx přejmenován na původní Anselm.)

S odstupem času lze tvrdit, že kdyby neproběhlo cílevědomé úsilí na vybudování muzea z řad pracovníků muzea, členů klubu přátel a vedení DVÚ, potkal by Důl Anselm po zastavení těžby uhlí osud úplné devastace podobně, jako se to stalo u jiných opuštěných důlních areálů po ukončení těžby, a to zejména proto, že areál je velmi odlehlý od městské zástavby. Zvláště je třeba ocenit významnou podporu vedení DVÚ (již přejmenovaném na Důl Odra), do jehož organizační struktury důl Anselm-muzeum patřil, představované především ředitelem Ing. Jaroslavem Vaněčkem, který disponoval příslušnou rozhodovací kompetencí. Nelze opomenout neúnavnou a cílevědomou součinnost Městského muzea v Ostravě ze strany P. Vokřínka.

Nakonec usilovná práce týmu zaměstnanců muzea, která probíhala pod vedením S. Vopaska za rozsáhlé pomoci členů Klubu přátel muzea v čele s předsedou V. Marklem, přinesla své ovoce. Podařilo se pod záštitou vedení Dolu Odra, představované ředitelem J. Vaněčkem, překonat téměř čtyřleté kritické období a udržet muzejní důl v provozu. Hlavní budova byla vybavena exponáty a muzeum bylo připraveno k otevření pro veřejnost. Slavnostní otevření proběhlo za přítomnosti generálního ředitele OKD Ing. Ivana Dzidy a primátora města Ostravy Ing. Evžena Tošenovského v den svátku hornické patronky sv. Barbory 4. 12. 1993.