Výtah z přednášky autora, přednesení v pobočce KPHMO Petřvald dne 8. ledna 2009
Ve dnech 9. až 22. prosince 2008 jsem pracoval se servisními techniky českého výrobce důlních dopravních zařízení v Mexiku při montáži a uvedení do provozu první série dodávek tamnímu zákazníkovi. Z provozních důvodů si tento klient vyžádal urychlení dodávky, takže dvě soupravy zařízení byly dopraveny letecky do Houstonu ve Spojených státech a dále kamionovou dopravou na místo určení u města Nueva Rosita ve státě Coahuila, což je jeden ze 31 států Spojených států Mexiko, kde samostatnou správní jednotku tvoří hlavní město Mexiko City. Svou rozlohou necelých 2 milionů km2 je Mexiku třetím největším státem Latinské Ameriky. Co do počtu obyvatel jde o zemi s rychlým nárůstem. Z roku 1990 s počtem 81,5 milionů přesahuje dnešní stav 105 milionů obyvatel, což je po Brazílii druhý nejlidnatější stát. Z hospodářského hlediska je Mexiko řazeno mezi zemědělsko-průmyslové státy s významnou těžbou nerostů. Mezi nimi je to především Fluorit, stříbro, uran, molybden, zlato a zinek. Je také významným producentem ropy a přírodního plynu. Patří k nejrozvinutějším státům v Latinské Americe. Pro českého výrobce se jednalo o první dodávku zařízení na Latinsko-americký kontinent, kde uspěl v konkurenci s jinými firmami, především polskými, kteří tam již dodávají těžební komplexy. Tolikjenom stručně na začátek.
Konkrétně k uhelnému hornictví, jak jsem poznal sám a jak mi bylo vysvětleno tamními důlními techniky: Ve státě Coahuila, který na severu hraničí s Texasem a velikostí si nezadá s Českou republikou, je rozlehlá, jediná uhelná pánev z celého Mexika. Těží se zde kvalitní černé koksovatelné uhlí pro vysoké pece. Těžba zde začala před sto lety.
Dobývají dvě, proplástkem 0,6 až 0,8 m oddělené sloje č. 1 a č. 2 o spojené celkové mocnosti okolo 270 cm. Dobývání provádí tři větší uhelné společnosti a nespočet drobných kutačů, od kterých tyto společnosti uhlí odkupují. Prakticky se jedná o hornickou činnost z dob ražení Martinské štoly v Petřvaldě, kdy sloj je v hloubce do 40 m pod povrchem. Dobývá se pouze v bezprostřední blízkostí svislé jámy nebo úklonné štoly při primitivním vybavení jak samotné jámy, tak pracoviště v dole Na žádném z domků města není vidět komín všude je klimatizace s přívodem 220 V a současně i původní rozvod el. energie 110 V. Teplotně jde o území, kde v zimě bývá zrána okolo 0°C, ale v poledne jsou již teploty okolo 20 °C. V létě zde bývá kolem 45°C. Sloje jsou blízko pod povrchem, takže ve velkém jde o lomové dobývání se skývkou do mocnosti 80 až 90 m. Jedna ze šachet, kde jsme montovali zařízení, je v provozu od roku 2002 tak, že na ukončené stěně lomu byla provedena ražba úpadních štol ve sloji. jedna pro dopravu osob a materiálu po závěsné dráze (typově odpovídá ZD 24), druhá pro odtěžení pásovými dopravníky obě pro úvodní větry. Třetí paralelní štola pak jako celkový výduch z dolu k hlavním ventilátorům o výkonu cca 11 000 m3/min. Délka štol přesahuje 1200 m. Vlastní dobývání dlouhými poruby je v současné době na úrovni cca 250 m pod povrchem. Sloj má v této hloubce subhorizontální uložení.
U této společnosti je to již sedmý hlubinný důl, když současně pokračuje těžba na starším podobném dole. Ten má dopravu osob a materiálu do dolu řešen po koleji těžním vratem, na kterou navazuje na úpatí štoly překladiště a závěsná doprava lokomotivami. Systém dobývání je dvoukřídlový tak, že v jednom křídle je porub dobýván, ve druhém křídle probíhají ražby a příprava nového porubu. Jedno křídlo je vpravo, druhé vlevo od svislé roviny úvodních úklonných jam. Ražení chodeb je vždy vedeno jako dvojice paralelních chodeb propojovaných vzájemně mezi sebou v krátkých rozestupech. Důvodem je bezpečnostní předpis pro ražby ve sloji nebezpečné průtržemi plynů, který limituje délku slepého, separátně větraného raženého díla. Na dole je zavedena i degazace, ale neměl jsem čas se podrobněji s touto činností seznámit. Jako mechanizace je používán razicí kombajn AM-50 a odtěžení od čelby na pásový dopravník se provádí přepravníkovými kolovými nakladači firmy Joy. Šachta 7 měla v provozu 8 těchto razicích celků. Důvod pro ražby zdvojených i ztrojených chodeb je vtom, aby doprava osob a materiálu byla vedena po samostatné chodbě, odtěžení pásovými dopravníky po jiné samostatné chodbě a výdušné větry odváděny po další samostatné chodbě (při přednášce doloženo nákresem).
Z důvodu bezpečnosti je uplatněn „Z" způsob větrání porubů. Poruby o délkách cca 220 m jsou vybaveny dobývacími komplexy německých výrobců (nejstarší je od Westfalia, nověji DBT). Další komplex bude výrobkem FAZOSu z Polska. Celý výrobní provoz je postaven na nepřetržitém provozu. Čtyřsměnné kolektivy pracují ve třech desetihodinových směnách, po odpracování pěti směn mají dva dny volna. Ranní směna začíná v 7.00 hodin. Denní hrubá těžba dolu na úrovni 8000 tun v nejlepších dnech je až 12 000 tun. K poklesu těžby dochází, obdobně jako v našich dolech, v období při dokopávání a při rozjezdu porubu a také v letních měsících. Výsledky jednoho z provozovaných dolů za 01 až 09 vykázaly celkovou těžbu 980 000 tun a 10 000 m chodeb, když ve dvou letních měsících byla těžba nulová. Průměrná dobývaná mocnost 260 cm celkem, včetně 60 cm kamene, hodnota popele 39 %, objemová hmotnost =1,56 t/m3. Z celkové hrubé těžby připadá 90 % na těžbu z rubání. Z těchto údajů lze odvodit roční produkci dolu na 1,4 milionů tun a vyražení cca 13 000 m důlních chodeb. Pro porovnání se nabízí naše šachta s roční čistou těžbou na úrovni 1,25 milionů tun. K dalšímu porovnání je potřebné doplnit vybavenost dolu na povrchu. Tamní doly mají jednoduché, nevelké provozní i administrativní budovy. Největším objektem je tak suché třídění těžené hmoty na vibračních sítech. Propad je velkoprostorovými auty (30 40 tun) odvážen na vzdálenou těžkokapalinovou úpravnu, nadsítné je odkládáno na pomocný odval. V současné době dokončuje šachta zprovoznění velkoprůměrového rotačního suchého třídícího roštu o průměru cca 4,0 m a délce 6,0 m, v němž dochází k drcení kusů méně pevného uhlí velkými kusy kamene, které jako nadsítné půjdou na odval hlušin a podsítné bude zpracováno na prádle. Myslím i když nejsem úpravář, že podobný princip mohl být uplatňován i při výstavbě našich nových dolů a úpraven.. Investiční a hlavně provozní náklady úpravy uhlí by rozhodně byly daleko nižší.
Z výše uvedených čísel také vychází, že v porubu je dosahováno v průměru 12 pokosů za den, což je denní postup bezmála 8,0 metrů. Při směrných délkách 2000 2200 m můžeme dovodit, že životnost porubu je pak jeden rok, včetně vybavení a výklizu zařízení. Z odpovědi na mé dotazy vyplynulo, že propracovaný systém preventivní údržby a oprav strojního a elektrovybavení není na šachtě uplatňován. naproti tomu aplikují v porubu v místech s nepevným a narušeným stropem výplňové a tmelící hmoty, které dodává francouzský trh. Cestu ke zvýšení výkonnosti spatřuje vedení společnosti v přípravě porubu o délce 300 m a směrném postupu nad 2 500 m. Posuzuje nabídky výrobců, kdy jako podmínky uvádí, mimo jiné, šířka základového rámu sekce 1,75 metrů, provozovatelnost v podélném úklonu 16° včetně systému, který eliminuje ujíždění rubáňového dopravníku po úklonu při jeho překládce. Právě zde se prosazuje polský Fazos. Obdobně bude v přípravě nového porubu postupovat s menším časovým posunem i druhý důl.
Hodnocení stavu dolu z hlediska bezpečnosti, protiprašné a protivýbuchové prevence nemohu seriózně posoudit, protože jsem profáral velmi krátký okruh důlních děl. K překvapením jistě patří, že není po všech důlních dílech rozvod důlního požárního vodovodu, není tudíž ani zkrápěn usazovaný uhelný prach, nebyly k vidění ani přípravné protivýbuchové uzávěry, i když starší havíři jejich používání na dříve provozovaných dolech potvrdili. Je to trochu s podivem, když před cca 3 lety došlo na jednom ze zdejších dolů k explozi, která si vyžádala 72 obětí. Do dnešního dne je důl uzavřen. Důvody jsou prý politické. Z dolu nebyla tak dosud vyproštěna ani jedna z obětí.
Svou budoucnost vidí představitelé obou šachet jako zajištěnou. Jejich perspektivní plány přípravy a dobývání porubů sahají až k roku 2050. Současné omezování produkce ve všech průmyslových odvětvích z důvodů celosvětové finanční krize prý není pro ně hrozbou, protože snížení se dotkne drobných kutačů, od kterých společnost přestane uhlí kupovat a vlastní šachty nechá v plném provozu. Z pohledu prostorové rozlehlosti uhelné pánve a navazujících železáren má před sebou svou budoucnost i tento mexický kout země.
Ing. Petr Janků
