Ja jsem hornik, kdo je vic? Štajgr!
Revírník, štajgr, důlní a naddůlní, funkce v minulosti možná zvaná i jinak – ve vazbě na příslušný uhelný revír. Když jsem se počátkem šedesátých let minulého století vyučil hornickému řemeslu a získal výuční list v profesi razič-rubač, byl štajgr na šachtě v každém důlním úseku vážená a významná funkce. S oblibou se tehdy říkalo: „Já jsem horník, kdo je víc?“ Odpovídalo se zcela prozaicky: „Štajgr, ty c…!“
Stručně řečeno v těchto dobách se na šachtách ctily technické funkce s úsekovou působností. Dokladem toho
je, že vyučení horníci v hojném počtu nastupovali další studium na Střední průmyslové škole hornické a kontinuálně si tak zvyšovali nejen hornické vzdělání, ale i společenské postavení. V šedesátých letech nastupovalo do 1. ročníku této školy pravidelně 100–150 nových studentů pro klasické hornické obory, jakými jsou ražení a dobývání. Další stovky nastupovaly do oborů strojních, elektrikářských, měřičských a úpravy nerostů. Na všech šachtách revíru tak byla zajištěna věková i kvalifikační struktura středně-technických kádrů.
Postupem času se však situace výrazně měnila. Funkce revírníka musela sice vždy splňovat kritéria předepsaná
báňským předpisem, ale začala ztrácet na významu. Zejména platově si postupně výrazně polepšily dělnické profese, zejména funkce předák, kombajnér, a některé další. Revírníkovi zůstala a postupně se zvýšila odpovědnost zejména za bezpečnost ve svěřeném úseku, plnění výrobních úkolů s každodenním tlakem ze strany nadřízených vedoucích i vedení kolektivu. Zpřísnily se rovněž podmínky pro výkon této funkce při dobývání a ražení.
V současné době, kdy byly nevratně zrušeny hornické učební obory, je stále složitější pro funkci revírníka získat kvalifikované odborníky v požadovaném věku. Je velmi záslužné a pro OKD naprosto nezbytné dotáhnout do zdárného konce nastoupenou cestu komplexního vzdělávacího procesu. Na druhé straně
by však bylo žádoucí systematicky pracovat s kádrem revírníků, kteří tuto funkci na šachtách již vykonávají. Právě
oni, společně s předáky v kolektivech, jsou základním článkem, který realizuje personální politiku a firemní kulturu
společnosti.
Přejme těmto přímým realizátorům všech podnikatelských výrobních záměrů důlních podniků především bezpečný provoz, pracovní úspěchy jimi řízených kolektivů a objektivní morální i finanční ocenění jejich činnosti ze strany nadřízených. Potom se možná znovu vytvoří prostředí, ve kterém bude cílem havíře stát se revírníkem.
Jan Kurial
