Ach, ty baby!

Přišel v utery Na Úpadnici nasrany Poldek a už ve dveřích vykřikoval cosik na tyn zpusob, že zlaty patriarchat. „Čemu nam nadava?“ ptal se Rudek, a tak sem mu musel vysvětliť, že lidstvo prošlo ve svojich dějinách určitymi etapami a podle teho, kdo v kere ovladal rodinne klany, se nazyvaly buď obdobim matriarchatu či patriarchatu. V prvnim připadku vladly baby, ve druhim chlopi. „No a aji když se dneska tvařime, jako že je ta rovnopravnosť, vladnu nam baby! Ty za nas o všeckim duležitym rozhoduju, zatym co my se naivně myslime, že zme strujcami svojiho osudu,“ zakoňčil sem osvětu a zeptal se Poldka, co mu ta jeho zrobila. „Co si řikal?“ zeptal se Juzek, kery se vratil z daleke dovolene v exotach, kaj chytnul zanět středního ucha a jak na sviňu zrovna do teho zdraveho. Temu je včil, jak sam pravi, hluchy jak peň, trpi velkimi bolesťami, bere na to antibiotika a tak mezi nas Na Upadnicu moc něchodi. Ale včil, jak šel od dochtora, se přeci enem na chvilu stavil.

Jak to vidí stryk Lojzek

Ale abusem se vratil k temu Poldkovi. „Už mi ta moja fakt leze na nervy. Včera odpoledne sem potkal kamoša, co sem ho od vojny něviděl, stavili zme se ,na jedno’ a měli stě o pulnoci slyšeť tu držkovu, co mi navařila! A ešče dneska, jak sem šel sem se spraviť chuť, ju bylo slyšeť až před barak,“ stěžoval se. „Tak to ses, Poldečku, dobře něvybral. Mudra baba se nikdy do navaleneho chlopa něnavaža a nikdy se něpta, kaj a s kim byl, esli ji to sam něřekně,“ reagoval Antek. „A jak se v takim připadku chova mudry chlop?“ zeptal se bezelstně Juzek. „Mudry chlop nema manželku,“ pravil mu na to stary mladenec Jiřik. „To tež, ale hlavně, pokuď už ma manželku tak ma aji milenku. Bo vtedy řekně manželce, že je u milenky, milence, že je u manželky a klidně se sedi tu Na Upadnici! A vitě vy vubec, čemu su ty naše roby také semetriky? Bo ve vyvoju lidstva přežily enem potvory. Ty hodne, co svojich chlopkuv něhonily na lov či hledať nove jeskyně k bydleňu, zakonitě vymřely aji s celymi rodinami hladem a zimu. No a ty potvory, co chlopy něustale sekirovaly, to s rodinami přežily,“ skoňčil sem svuj exkurz do manželského sužiťa a lidske historie. Ale to už tu byl Erďa s tradičnim vtipem:

„To se hadal chlop z robu tak dluho, až se ona nasrala a začala se baliť kufer. ,Kam chceš jít?’pta se chlop. ,Ke Karlovi! Ten mi slíbil, že se se mnou nebude hádat a za každou soulož mi dá pětistovku!’ ,Tak to jdu s tebou! Jsem zvědavý jak vyžiješ s tisícovkou měsíčně!’

Fajne, ni?!                                                              
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek