Vitě, tyn letošni Silvestr za moc něstal. Přeci enem už zme o kapku starši, ale hlavně zhnilejši. Už se tak do tych velkich a bujarych oslav s kamošami moc něženěme. Jednak už su ty roki na hřbetě citiť, ale aji kdybychom se chtěli rozšupnuť, tuž už na to němame dosť peněz. Ja, ja! Co by kvalitni štajgři, ale většinu haviře z předku, zme se dosť vyrobili a tym padem našporovali, aji duchody mame pěkne, ale penizky z finančniho ustava a ze štrozoku už se skoro rozkulaly po děckach, vnukach a tak, a z duchoda se žijeme tak akurat. Aby bylo na pivko, kelišek zelene, či v připadku jakesik oslavy s kamošami aji lepši gořalečki, a tež na jakisik tyn dareček pro robku, a či inu a inač spřizněnu dušu, ni?! Něma to vyzněť, že bysme na tym byli finačně špatně, i když něvime, jak nas ta světova kriza postihně, ale ta lenosť už asi budě to hlavni. Není přeci nad to se lehnuť na gauč a čumět při dobrym vinku či gořalečce na televizu. Šak za ňu platime nekřesťanské penize, tuž až nas aspoň raz za rok pobavja, ni?!
Jak to vidí stryk Lojzek
Ale abysem se enem něstěžoval, musim přiznať, že zme se z Mařu přece enem užili, zvlaště když po půlnoci přišli vinšovať kamoši aji ze svojimi robkami a každy navíc z vydutu kapsu od flaški... Jak zme tak u nas v obyvaku seděli a popijali, naraz pravi Poldek: „Spominatě, jak zme před pědadvaceti rokami burali ,šašu´? To byla slava!“ Na to mu Antek pravil: „Viš isto, že je to pědadvacet? Mam pocit, že to bylo dřive, ni?“ „Ser na dojmy a pocity, vem se palce před sebe a rachuj! Kdy se narodil tvuj druhy vnuk? No a rok předtym si poprve nachytal svoju ceru s nynějším zeťakem. A kdy to bylo? No kdy? Přeci pravě, jak zme zburali po pulnoci ,šašu´ a vratili se ze Silvestra o dvě hodiny dřive, ni?! Tak drž pysk a nalivej ze svoji, bo si přehral!“ Patři se uvesť, že hospoda Na Šaši byla našim domovem předtym, než zme se začali schazať Na Upadnici. Puvodně to byla jidelna pro brigadniky, keru postavili uprostředka naši havířské kolonie, aby se měli stavaři kaj najesť a poseděť, když namisto tej kolonie stavjali panelove sidliště. Bylo nam zle, když mizly finske dvojdomki ze zahradkami a kralikarnami, ale co zme měli robiť?! Strana a vláda rozhodly, tuž zme se z baračka stěhovali do „kralikarny“, jak temu pravi pan Havel. Fakt byl, že zme naraz měli vytah, těplu vodu a ustředni topeni a němuseli zme do kolně pro
uhli a dřevo a ani vynašať popel. Ale z te rodinne idylki v kolonii nam zbyla enem ta idelna přerobena na hospodu. Tuž zme se tam schazali a spominali na stare kolonkove čas. Až raz nam veduci Vilem pravil: „Chlopi, končime! Na letošniho Silvestra odevírám posledni raz! Budě se burať!“ Bylo nam všeckim do beku, bo zme se na „Šašu“, zvlášť o Štedrym dňu, moc zvykli. To indy ušmudlane servirki a někeři chlopi, připominajici dnešni bezdomovce, byli vymydleni a vyštafirovani tak, že mohli aji na oslavy na Hrad! To zme se dycki pozpivali zname lidovki a hlavně Hašlerovy pisnički a o druhé odpoledně šli dom smažiť kapry a robiť salat. A včil taka rana! Koněc všeckemu! Tuž zme se aspoň domluvili, že se všeci na Silvestra zejdem Na Šaši a po pulnoci ju vlastnimi rukami zburame. A tak se tež stalo. No, a vtedy načapal Antek tu svoju ceru, aji když ich na tym starym otomaně pro slzy malem přehlidnul...„Sertě na spominani.
Znatě tyn, jak až druhého ledna ve tři rano bucha chlop na dveře bytu. Odevře mu stara a spusti: ,Tak pozdě se chodi dom po Silvestru, ty gořalo?´ ,Ti jebe?! Ja se idu pro kytaru!´ Fajne, ni?!“ pravil Erďa, a všeci zme se vratili do reality.
Tuž zdař buh a všecko nejlepši, zdravi a hlavně štěsti v tym novym roku, bo na Titanicu tež byli všeci zdravi,
vam přeje vaš Lojzek
