Z historie těžní věže příbramské šachty 19
V knize Příbramské a jiné hornické historky se píše, že těžní věž šachty 19 byla betonová. Ten termín se vžil, ale nosná konstrukce věže byla ocelová, a ta pak byla kvůli tepelné izolaci obložena betonovými panely. Dovolte mi, abych vám sdělil něco z historie této netradiční těžní věže. Počátkem 60. let bylo rozhodnuto o tzv. severovýchodním křídle příbramského uranového ložiska a o urychleném vybudování šachty 19. Její koncepce spočívala v instalaci dvou těžních strojů, a to hlavního čtyřlanového lanovnicového systému Koepe 4K4000 ve věži a bubnového pozemního 1B3212.
Tlak na termín výstavby byl obrovský, jenže náš „dvorní“ dodavatel zařízení důlní vertikální dopravy–VHJ ČKD Praha však neuznával bezvýhradnou preferenci uranu jako před lety a už měl výrobní kapacity nasmlouvané popředu. Ukázalo se, že hlavní překážkou rychlé výstavby bude dodávka těžní věže a z dodací doby 48 měsíců činila asi 40 měsíců příprava výroby, zejména její projektování.
Až dosud byl hlavním projektantem uranových těžních věží statik ČKD, prof. Ing. Mjasnikov, který také učil na vysoké škole. Jeho koncepce spočívala v klasickém tělese věže, plném diagonál, dodnes viditelném například na příbramské šachtě č. 16. Kapacita jeho projekce však byla v té době velice vytížená.
Bývalým žákem Ing. Mjasnikova byl pracovník našeho Projektového ústavu v Dolním Žďáru Ing. Jíří Svěchovský. Ten měl v té době už za sebou projektování těžní věže na dole Jasan v Dolní Rožínce, moderní a velmi pohledné skříňové konstrukce.
Společně s naším specialistou na důlní vertikální dopravu, Ing. Vojtou Kámenem, jsme zorganizovali schůzku obou jmenovaných v pražské projekci ČKD a tam jsme byli svědky klasického sporu mezi učitelem a jeho bývalým žákem.
Jirka Svěchovský měl kapacitu i chuť věž vyprojektovat v podstatně kratší době, a to zvítězilo. Mělo to ovšem ten dopad, že ČKD Slaný odmítl vyrobit věž podle cizího projektu, navíc vzhledem k těžnímu stroji ve věži, staticky značně náročného. Nezbylo než pověřit výrobou náš Závod mechanizace a automatizace v Ostrově nad Ohří. Výsledkem bylo, že věž byla vyrobena v podstatně kratším termínu, ovšem ZMA, pro který to byla „zakázka století“, fakturoval za věž o hmotnosti cca 450 000 kg cenu 12,50 Kč za kilogram, kdežto Slaný, díky dlouholeté zkušenosti a kvalitní organizaci práce jen asi 6,50 Kč/kg. Fotografie věže, provedená fotoaparátem Linhof-Technika, umožňujícím eliminovat optickou sbíhavost hlavních svislých profilů, se později nacházela na různých místech podniku.
Sešrotování této věže a rovněž sešrotování technologického zařízení úpravny ve Stráži pod Ralskem, na kterém jsem se také spolupodílel, dodnes těžce nesu.
