S odstupujícím předsedou KPHM Zdeňkem Dombrovským.
Do Klubu přátel Hornického muzea OKD, či lépe Hornického muzea v Ostravě, jak zní přesný název Klubu, vstoupil v roce 2001. O rok později se stal členem jeho výboru a od roku 2004 stanul v jeho čele. Zkušený horník a vědecký pracovník s mezinárodním věhlasem se po čtyři roky stal hybnou pákou klubového dění a iniciátorem jeho akcí. Jeho červnové oznámení, že ke konci letošního roku ze zdravotních důvodů ve funkci končí, bylo proto pro mnohé šokující. První otázka do rozhovoru s předsedou Klubu přátel Hornickému muzea OKD Zdeňkem Dombrovským tak vlastně vyvstala sama:
Od vašeho oznámení uplynulo půl roku. Nerozmyslel jste si to?
Ne, na mém rozhodnutí ukončit svou činnost ve funkci předsedy se nic nezměnilo. Zatím ale zůstávám členem výboru KPHM a chci převzít odpovědnost za zpracování publikace Hornické kolonie Ostravy. Co bude dál, se uvidí až podle zdravotního stavu. Ze vzpomínek na činnost v klubu ale rozhodně žít nebudu. Pokud mi to dovolí zdraví, rád bych pokračoval v tom, na co jsem doteď neměl čas. To znamená ve studiu historie hornictví a popularizaci výsledků tohoto studia, zejména prostřednictvím klubu. Samozřejmě, se svými praktickými zkušenostmi a poznatky se rád podělím, ať už s OKD nebo jinými zájemci.
Odpočinek tedy neplánujete?
To v žádném případě. Pokud mi zbude čas, rád bych také sepsal svoje vzpomínky na vše, co jsem prožil. Nejde ale o autobiografii. Chtěl bych zaznamenat osudy svých spolupracovníků, hornických i lidských osobností, kteří podobně jako já obětovali všechny své síly ve prospěch hornictví. Pokud se mi to podaří, byl bych rád, aby tyto vzpomínky připomínaly našim nástupcům, že jsme tady byli a pracovali a že naše zkušenosti jim mohou být užitečné. Vím, že mladí mají mnohdy opačný názor, časem to ale určitě pochopí.
Ohlédněme se tedy do minulosti. V klubu působíte sedm let, z toho čtyři roky jako předseda.
Co vám tato práce dala a co vzala?
Především mi dala možnost prodloužit si aktivní život v prostředí, ve kterém jsem se po celý život pohyboval. Kontakty s vedením šachet, s lidmi, kteří odborně a manažersky řídí naše šachty, jakož i pravidelná setkání s desítkami bývalých spolupracovníků a kolegů, to je to nejcennější, co člověk v důchodovém věku může získat. A to mi členství v Klubu dalo. Jako předseda jsem také mohl po několik let dění v Klubu pozitivně ovlivňovat – anebo jsem se o to alespoň maximálně snažil. A co mi práce v Klubu vzala? Nevím, na tuto otázku nenalézám odpověď.
Co považujete za svůj největší úspěch ve funkci předsedy KPHM?
Především to, že se mi spolu s mými nejbližšími spolupracovníky podařilo navázat na předchozí činnost Klubu. A navazovat bylo na co, za to patří našim předchůdcům obrovský dík. A na čem mám svůj osobní podíl? Domnívám se, že především na rozvoji publikační činnosti, založení poboček Klubu v Petřvaldě, v Karviné a Havířově a na celkovém obsahovém obohacení činnosti Klubu. Dařilo se nám také zabezpečovat potřebné finanční prostředky. Samozřejmě, není to jen moje zásluha. Kdybych kolem sebe nenašel okruh schopných a ochotných spolupracovníků, moje nápady a náměty by nebylo možné realizovat. Řeknu to takto: Letos jsem byl spolu s Láďou Bardoněm vyznamenám na festivalu Techné Ostrava Landeckou venuší. Chápu to jako ocenění všech, kteří mi pomáhali, jako ocenění práce celého našeho Klubu.
A neúspěchy? Byly věci, které se vám nepodařily?
Jako určitý dluh pociťuji fakt, že se nám nepodařilo zřídit archív a kroniku Klubu. Ty byly pouze založeny. Je ale řada věcí, které by stály za to zvážit a snažit se je realizovat v budoucnu. Jde například o založení další pobočky v Orlové. Myslím si, že je tam dostatek ochotných a schopných lidí, kteří by se na tomto úkolu mohli podílet. Zvážit by se mohlo také založení ostravské pobočky Klubu a vytvoření „symetrické“ organizační struktury Klubu. Bylo by ale třeba novelizovat stanovy. Dlouhodobými úkoly je omlazování členské základny s využitím kontaktů na VŠB-TUO a samozřejmě zabezpečování peněz.
Na co by se tedy měli podle vašeho mínění zaměřit vaši nástupci?
Řečeno ve zkratce, je to těch slavných 5P: Publikace, Přednášky, Pobočky, Práce se sponzory, Personální otázky. Domnívám se, že mají na co navázat, a také, že v Klubu je dostatek schopných lidí. Je pouze zapotřebí je přesvědčit, aby se do jeho činnosti aktivně zapojili. Blíží se vánoční svátky a konec roku. Rád bych jim všem – jakož i všem členům a příznivcům klubu a jejich rodinám – popřál pevné zdraví a hodně štěstí v příštím roce. Zdař Bůh!
