Středověké dolování Kladensko minulo, nemá bohužel ani zlatonosné řeky, ani krystalikum s žílami zlatých, stříbrných nebo jiných rud. Chybí mu i významnější ložiska železných rud sousedního Baranndienu. Přesto éra kladenského dolování vyplnila poslední čtvrtinu druhého milénia velmi výrazně. Kladensko vydalo ze svých hlubin nemalé množství konzervované, koncentrované sluneční energie z dávných dob ve formě energetického uhlí.
Kladenské uhlí přispělo významně k rozvoji průmyslové revoluce v českých zemích od jejího počátku, v první polovině 19. století. Vynález parního stroje, používaného od třicátých let pro těžbu a čerpání vody, pomohl k rozvoji hornictví, ale zároveň uhlí mu bylo nejvhodnější energetickou surovinou.
Ruku v ruce s tím šel rozvoj průmyslu a železniční dopravy. Jíž v r. 1855 byla otevřena železniční trať z Dubí do Kralup nad Vltavou pro veřejnost. V roce 1863 byla přeměněna druhá koněspřežka v Českých zemích z Dejvic (Brusky) do Kladna na parní trakci.
Vrcholící technická revoluce koncem 19. století byla spojena se zaváděním elektrifikace a výstavbou elektráren, opět na parní pohon (spalováním uhlí). Od roku 1888 byly povrchy dolů Ferdinand a František Josef v Dubí osvětlovány elektřinou. Postupně byly zaváděny elektrické těžní stroje a budovány elektrárny: u Dolu Schoeller v Libušině (1929), na Dole Theodor ve Pcherách (1914-1915), na Dole Anna v Rynholci (1928). Byly poháněny uhlím z vlastních zdrojů a zásobovaly elektřinou i okolí. Následně se dosud používané stroje na parní pohon měnily na pohon elektrický nebo na pohon stlačeným vzduchem, který se opět vyráběl kompresory poháněnými elektřinou.
Kladenské uhlí splnilo svoji historickou úlohu i jako zdroj pozdějšího dálkového vytápění sídlišť' teplovody. Kladno se stalo i zásluhou uhlí největším městem Středočeského kraje. Této historické úlohy bychom si měli vážit a skanzen Dolu Mayrau by nám to měl připomínat."
Karel Melichar
