Po tříměsíčním fárání jako štajgr v úseku Albína Ryšky v 10.sloji na 14. šibíku, kde byl předákem překládací party Ervín Przeczek a hlavní předák Ladislav Hečko, jsem od začátku roku 1961 "povýšil" na vedoucího úseku rubání se 2 kolektivy v 8. sloji, které tehdy vedl Ota Navrátil a Josef Sladký. Tuto funkci jsem převzal po starém a zkušeném Aloisi Sebestovi.
Navrátilův mládežnický kolektiv byl znám svými dřívějšími vynikajícími těžebními výsledky v tzv. FILMOVCE, "SATAN" či "ATLET" Josef Sladký vedl kolektiv starších a zkušených rubáňových havířů.
Tehdy se celá délka porubní fronty podbrázdila, vytěžila se uhelná drť (šram) v přípravné partě a pomocí trhací práce byly úseky s tvrdým pilířem rozrušeny pro těžní partu, která ručně se sbíječkou vyuhlila a zabudovala pokos šířky 1,4 -1,6 m na spodní pás. Kvalita pásů bývala nevalná, často i 20x za směnu se pás utrhl a musel se šít. Rešením bylo zúžení pásu, aby nebyl těživem přetížen a také velké kvádry uhlí se na úzké "šlajfce" nedaly odtěžit. Čím užší pás v rubání tím plynulejší a bezporuchověj ší těžba, znělo to nelogicky, ale vyplatilo se to!
Bývalo na Fučíku zvykem, že 2 x do měsíce svolal ředitel (tehdy Jroslav Miska) raport všech vedoucích rubáňových a přípravářských úseků z Pokroku a zvlášť z Hedviky k sobě a byli přizváni i předsedové KSČ, ROH, ČSM. Když se "plnilo", býval prý ten raport klidnější, když však delší dobu hvězda na věžích nesvítila, bývalo rušno. Na raport jsem na radu starších a zkušenějších přišel dřív, tajemnice ředitele Olinka Gurská telefonem svolávala ty, co ještě chyběli. Přesně v 7 hodin se ředitel Miska podíval nervózně na hodiny, když přiběhl Antonín Kasalovský, předseda CZV ROH, nestihl, co měl k raportu zajistit, a byl vykázán od raportu. Hned ve dveřích se potkal s předsedou CZV KSČ
Jaxoslavem Urbanem, jinak zvaným "ZLATICKO", ten zpoždění omluvil důležitým telefonátem z OV KSČ v Karviné. A kde je ten "k..... svazák", ptá se ředitel, to prý byl "oficiální název" předsedy CZV ČSM. Přiběhl celý udýchaný s několika omluvami a výmluvou na zpoždění svých hodinek. Miska se podíval na svoje hodinky, "zdupal" ho a poslal za Gurskou, at jí řekne, kdy se narodil, že mu dá k narozeninám dar ředitele pořádné hodinky.
A raport začal.
Na Pokroku se tehdy neplnila provozní metráž. Albín Paloncy vyslal svého zástupce Ing. Vratislavského na raport. "Inžinire, jak dlouho to ještě chcete v tych přípravách na Pokroku dupať?!" Ing. Vratislavský zblednul, nezmohl se na odpověď. "Až se to rozmyslíš, přid'mi to řeknut'!" a vyhodil ho.
Všichni jsme zůstali jak opaření, ale Miska s raportem pokračoval: "A co vy, Albíne?" Ten byl z rubáňových úseků první v řadě, nepochopil asi, že se už jedná o těžbu jeho úseku. "Vitě, soudruhu řediteli, to se nehodi před nami, on je inženýr a mytu poněkeři mame jenom nadkopni školu." "Inžinir neinžinir, dupe to, tak co?" Albín Ryška řekl, jak má svá rubání připravená, kolik tun dá navíc a co potřebuje. Ovzduší se zlepšilo, dík Albínovi Ryškovi, kterého jsme navštěvovali vždy 1. března "na albína" až do jeho 87 let, kdy nám, pokrokovým havířům, "náš táta" odešel do hornického nebe
Zdař Bůh! - Ing. Josef Vilím
