Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 26.11.2022 do 03.12.2022

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Hornické

Báňské zákonodárství

v historii  královských horních měst Horní Slavkov, Krásno, Čistá.


Tomíček

Rudolf Tomíček

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: Vydalo ji v počtu 1000 výtisků Město Horní Slavkov

Má 152 str. s 16 černobílými fotografiemi a kresbami, a 20 str. barevných příloh



      Ing. Rudolf Tomíček ve své knize popisuje, jak probíhala těžba nerostů a jejich zpracování, od prvotního rýžování stříbra a cínu. Připomíná začátky hlubinné těžby a následný rozmach dolování v okolí Horního Slavkova, ale také v Jáchymově a v Sasku, i pokles dolování v následujících obdobích. Osou knihy je báňské zákonodárství a jeho změny, v poslední kapitole tento vývoj shrnuje. Zde zmiňuje horní zákon z roku 1854, báňsko správní směrnice po roce 1945, ovlivněné těžbou radioaktivních surovin, a uvádí další novely horního zákona.

      V průvodním slovu o regionální historii a mincovnictví připomíná prof. JUDr. Ing. Roman Makarius nedávné 750. výročí Jihlavského horního práva a 700. výročí Kutnohorského horního práva a vysvětluje, proč Slavkovské vrchnostenské báňské řády vznikly.

      První kapitola vysvětluje základní souvislosti. Stříbro, ze kterého se razily tehdejší peníze, původně denáry, pak brakteáty, později za Václava II. se začal razil denarius grossus, pozdější groš, tehdy celoevropská „tvrdá měna“. Stát stříbro potřeboval, a proto král v tomto období feudalismu, kdy poddaný neměl opustit svoje panství a byl vlastně majetkem svého šlechtice, havíře osvobozoval. Kdo z panství utekl do horních měst, nebyl svému šlechtici vydán, měl osobní svobodu. Horní města pak měla řadu privilegií a výsad.

      Tehdejší stříbrná měna postupně devalvovala, nebo revalvovala. Když Kutná Hora těžila třetinu evropského stříbra, tak mohla razit ve své mincově hodnotnou, v mezinárodním obchodu ceněnou tvrdou minci. Prof. Makariem vzpomenutý horní zákon Ius regale montanorum stanovuje svobodu kutání a důlního podnikání, určuje organizaci báňské správy a soudnictví. Král uděloval horní oprávnění a měl právo na urburu, tedy poplatek z výnosu dolování, a jediný měl právo vykupovat vytěžený kov. Tato práva mohl přenést na vrchnost nebo báňská města. Tak například Šlikové získali v roce 1520 právo razit mince – tolary v Jáchymově.

      V další kapitole se autor vrací do Horního Slavkova. Ve městě byl stříbrný důl, jeho chodby po vydobytí sloužily pivovaru, byly znovu objeveny v roce 1992. Směrem ke Krásnu se těžily další stříbrné žíly, při jejich těžbě byl objeven Hubův peň mezi Horním Slavkovem a Krásnem, nejvýznamnější cínová lokalita tohoto regionu. (Huberstock, říkalo se mu Hub, nyní je veden jako Huber).

      Jan Pluh, majitel panství, přivolal prospektory z Kutné Hory a než začal rozšiřovat těžbu, vydal Báňský řád Jana Pluha z Rabštejna pro stříbrné doly u Horního Slavkova z roku 1507, který má 12 článků. Zaujalo mne: „Každý, kdo podle této svobody bude dolovat u Horního Slavkova, ať je odkudkoli, má právo odcházet a přicházet, kdy se mu to hodí. Pro žádné staré dluhy nemá být zatčen. Slavkovští jsou osvobozeni od dědičných poplatků.V mém lese může každý, kdo užívá dolů rubat dřevo, pověřený perkmistr má právo určovat místo pro hutě, určit, jak se budou využívat vodní stoky, a každý těžař je povinen skládat desátek do královské komory.“

      Báňský řád Jana Pluha pro cínové doly z roku 1509 je mnohem obsáhlejší, má 45 článků. Tento správně bezpečnostně provozní předpis, také určuje pravidla, kdy na jednom ložisku dobývalo několik těžařů. Báňský správce a přísežní nejméně třikrát týdně profárají všechny šachty a doly, mají na pilířích mezi jednotlivými doly udělat značky, aby nikdo z pilíře neubíral, havíři mají fárat do práce a z práce ve stanovenou hodinu.

      Sázet oheň (aby se žárem hornina rozpraskala) jde až poté, co se to oznámí do okolních šachet, kdo jinému pálením ohně škodu způsobí, například na výdřevě, zaplatí pokutu. Řád rovněž řeší pokuty za krádeže nářadí, dřeva a rudy, určuje že každé těžařstvo má mít svého důlního. Podobně podrobně je určeno mletí a tavení rudy.

      Báňský řád Jana Pluha pro stříbrné doly u Horního Slavkova z roku 1516 má 84 článků, je vidět zpřísňování předpisů, důlní má být při každé směně na dole. Už tehdy se pracovalo na tři směny, od 4 hodin do 12, od 12 do 20, od 20 do 4 hodin ráno, nevyfárá se dřív, než důlní „vyklepe,“ to se uchovalo v písni Vstávaj Jano hore, na baňu klopajů.“ Kde není nepřetržitý provoz, nepovoluje se noční směna. Tehdejší důlní mistři a huťmistři včetně nižších úředníků skládali přísahy.

      Královský báňský řád cínových dolů pro Horní Slavkov, Krásno, Čistou a okolní revíry z roku 1548 má 32 článků a velmi podrobně vysvětluje práva perkmistra, určuje mzdy havířů, a tavičů a mlýnských dozorců a dělníků. Řeší odškodňování úrazů v dole, Kdo spadl v jámě, mají mu těžaři téhož dolu dávat čtyři týdny „nemocenskou.“ Také řeší přesčasovou práci, zameškané směny a překážku v práci, například na mlýnech museli čekat, až struhami poteče voda. Truhly povozníků se kontrolovaly podle kontrolní truhly, aby měly správný objem. Báňské řády jsou převzaty z publikace České horní právo, překlad Dr. Ladislav Jangl (1979).

      Upřesňování báňských řádů reagovalo na nepokoje v letech 1517 a 1519 a 1525. Ve slavkovsko-krásenském revíru byl vrchol důlních prací v letech 1520 až 1540, kdy se těžilo 400 až 450 tun cínu ročně, vozil se do Ambergu, kde se používal k pocínování plechů a do Norimberku a do Aušpurku. Z cínu se dělalo nádobí, byl součástí zvonoviny a slitiny, ze které se vyráběly kanóny. Na Slavkovsku se budovaly se vodní stoky a razily se dědičné štoly, Schnödova od roku 1535 a Pluhova od roku 1539.

      Báňské řády doplňuje Tomíček citací lékaře Bruschia, který tehdejší doly navštívil a plasticky popisuje, jak nebezpečná a obtížná hornická práce při sázení ohně, v kouři a horku byla.

      V nedalekém Jáchymově se začal razit tolar, který se stal druhou mincí vedle pražského groše. Po porážce českých stavů ve Šmalkaldské válce v roce 1547 musel jejich velitel Kašpar Pluh emigrovat, panství mu byla zabavena a Horní Slavkov se stal královským horním městem. V roce 1548 byl nafárán Schnödův peň, ale očekávání nesplnil, kovnatost v greisenových pních klesala z 1,3 až 1,7 % na necelou polovinu. V roce 1567 postihl Horní Slavkov velký požár, v roce 1568 došlo k závalům na Hubově i Schnödově pni. V letech 1587 dosáhla Pluhova štola Hubského pně, v následujících letech se prohlubovaly šachty na úroveň dědičné štoly, těžilo se cca 100 tun cínu ročně. Dolování zastavila třicetiletá válka. Další těžbu podporovaly dotace státu až do roku 1776.

      Rudolf Tomíček vykresluje tehdejší stav hornictví, hutnictví a mincovnictví v mezinárodním měřítku. Před půl tisíciletím, v době, kdy jediným pomocníkem člověka byla síla vodního toku a v zemědělství na panstvích se pracovalo od slunka do slunka, vznikl na Slavkovsku rozsáhlý „těžebně zpracovatelský komplex“, jehož komplikovaný provoz se řídil podrobnými báňskými řády, které dopředu určovaly mzdu za konkrétní práci, pracovní postupy, vztahy mezi jednotlivými profesemi a způsob řešení sporů mezi jednotlivými stranami a z jejich zásad vychází i báňské zákonodárství současné.

      Myslím, že Tomíčkovo Báňské zákonodárství v historii královských horních měst Horní Slavkov, Krásno, Čistá osloví vedle montanistů i širší veřejnost. Ukazuje, že tehdejší společnost byla mnohem různorodější, než je obecně známo, že vedle venkova, kde panovaly feudální vztahy, a menších měst, kde žili řemeslníci sdruženi do cechů, existovala horní města, zapojená do mezinárodního obchodu, kde pracovně právní vztahy byly na mnohem vyšším stupni. A z jednotlivých článků báňských řádů lze usuzovat, jak žili a pracovali tehdejší havíři a hutníci, obyčejní lidé, o kterých se v kronikách nepíše. Publikace má 152 str. s 16 černobílými fotografiemi a kresbami, a 20 str. barevných příloh, kde krom rukopisů vlastních řádů jsou přetištěny historické mapy a nákresy. Každá kapitola má německé resumé. Vydalo ji v počtu 1000 výtisků Město Horní Slavkov s podporou programu EU Interreg 3A.

Otto Hejnic


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
| Autor: administrator | Vydáno dne 20. 02. 2008 | 7241 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server