Po Novém roce se ze stránek Horníka vytratily články podepsané jménem
Libora Vidličky, dlouholetého redaktora tohoto týdeníku.
S bývalým redaktorem Horníka Liborem Vidličkou o žurnalistice a vztahu k báňské historii.
Na důvody jsme se zeptali přímo našeho kolegy.
„Pokud se vyjádřím sportovní terminologií, vydavatel Horníka mi neprodloužil angažmá. O důvodech ani lidech z OKD i mimo firmu, kteří stáli v pozadí celé věci, nechci hovořit. Jsem zvyklý říkat věci do očí. A Zdař Bůh přece není Blesk.“
Jak budeš na tu dobu vzpomínat?
„Poslední týdny považuji za nepříjemnou, leč pro mě poučnou epizodu. Nemohou ale smazat devět let v Horníku. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl pracovat s Olgou Kubačákovou, Marcelem Moržolem, Jardou Michalkovičem a dalšími osobnostmi naší branže. Nesmím zapomenout na současného šéfredaktora Horníka Pepíka Lyse. Devětadvacet let jsem byl nepřetržitě hornickým novinářem. Nevím o nikom takovém.“
Horník tedy nebyl tvou první štací.
„První šanci mi dal Karel Korbiel v týdeníku Výstavba OKD. Krátce přede mnou v redakci působila třeba Eva Kolářová-Jurinová, později populární moderátorka TV Nova. Tehdy to byly velké noviny, velkého podniku. VOKD v těch letech jen namátkou postavilo vysílače na Lysé hoře a Pradědu, elektrárnu Dětmarovice, hotel Permon Podbanské a samozřejmě šachty. Podzemí i povrch. Poznal jsem desítky výborných horníků. Razičů i hlubičů. Nejraději vzpomínám na Mirka Kočendu, který s osádkou vyhloubil obě jámy ve Frenštátě. Dneska je spokojeným vinařem na jižní Moravě.“
Pro Horník jsi měl dobrou průpravu.
„Znalost problematiky byla výhodou. Když jsem v lednu 1999 přišel z VOKD do Horníka, bylo to jako přestoupit ze škodovky do mercedesu. Profáral jsem celý revír. Informoval o událostech, psal o hornících, dělnících, inženýrech a technicích, na kterých stála těžební firma. Otevřely se mi obzory při setkáních s ministry, poslanci, významnými podnikateli, umělci. Nejsilnější zážitek? Určitě rozhovory s Milošem Zemanem a Karlem Gottem.“
Tvůj seriál o historii dolů v Horníku pokračuje.
„Chybí ještě pár dílů. Oceňuji, že mi Horník umožňuje práci dokončit. Nejde tak ani o mě, ale o početné příznivce, které tato hornická kronika má. Když jsme s panem Hettenbergerem seriál před rokem rozjížděli, nikdo z nás netušil, jaký ohlas vyvolá.“
Jaký máš vztah k báňské historii?
„Vřelý a úzký. Utvářel ho legendární Standa Vopasek. Jeho jedinečné texty, které jsem měl tu čest redigovat, mi ukázaly cestu. Výborně se mi spolupracovalo také s Otou Podhajským, Lubošem Hájkem, Zdeňkem Dombrovským, Láďou Bardoněm, Josefem Kimerem, Jaroslavem Přepiorou a dalšími lidmi z klubu přátel Hornického muzea a Nadace Landek.“
Co ty a odbory?
„Sám jsem byl roky odborářem a vím, jak je ta práce těžká a často nevděčná. Jako redaktor jsem vždy oceňoval vstřícnost odborových předáků z OKD i z centra. Předsedů Miroslava Syrového, Josefa Nejezchleby, Cyrila Zapletala, Jana Sábela, ale třeba i Zdeňka Strončka z Doubravy. Přeji novému odborovému sdružení, jeho členům a všem zaměstnancům OKD hodně úspěchů v jejich práci.“
Připravil Vojslav Klepáč
