Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 23.01.2023 do 30.01.2023

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Informace

Konec hornictví v Německu na dohled

Možná si mnohý ještě dnes vzpomene na vzrušenou dobu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy britská vláda, vedená železnou lady, Margareth Thatherovou rozhodla, že zavře nerentabilní doly a vyvolala tak bezmála občanskou válku ze strany pobouřených horníků.

Po dlouhém dohadování se německá koalice nedávno dohodla na něčem podobném. Nejpozději do konce roku 2018 vláda přestane dotovat těžbu kamenného uhlí.

Jestli tehdy v Británii šlo především o zánik pracovních příležitostí, v dnešním Německu nejde jen o ně. Uhlí pro Němce rovněž znamená symbol poválečného mírového vývoje a usmíření s Francií. Uhlí navíc vždy v Německu představovalo strategickou energetickou rezervu. Energetická krize, kterou vyvolaly arabské státy v roce 1974 tím, že do západní Evropy přestaly dodávat ropu, potvrdila, jak důležité je pro Německo těžit uhlí - i do zásoby - a jak nezbytné tuto těžbu podporovat z veřejných zdrojů.

I když dnes dotace na těžbu uhlí se pohybují zhruba na polovině částky, která plynula do těžebních oblastí v Sársku a v Porýní Vestfálsku počátkem osmdesátých let, kdy doly zaměstnávaly kolem 200 set tisíc lidí, jde i tak o úctyhodnou sumu. Nepochybně chybějící jinde. Spolková vláda a zemské vlády dnes vynakládají na podporu těžby uhlí dvě a půl miliardy euro ročně.

I když politici rádi voličům tuto skutečnost zatajují, zásada užitečných nákladů platí i tehdy, rozhoduje-li se o státních výdajích. Ne všechno, co se zdá na první pohled výhodné, při bližším ohledání se ukáže, že hodnotově odpovídá vynaloženým výdajům. Těžba uhlí v Německu se z toho pohledu jeví bezmála jako nevratné vyhazování peněz. Za cenu nezměrné námahy a technologických nároků se v Německu z neuvěřitelných hlubin těží uhlí, které nakonec stojí kolem 160 euro za tunu. Přitom totéž uhlí lze získat ze zahraničí za 60 euro. A tak není divu, že dvě třetiny tepelných elektráren spalují uhlí z dovozu, a jen zbytek si dovoluje ten luxus, pálit uhlí z domácí těžby. Kdyby politici lépe hospodařili, ušetřili by tak už dnes na jedné tuně uhlí sto euro. V průměru spolková vláda a zemské vlády vynakládají v dotacích na jednoho zaměstnaného horníka 65 tisíc euro ročně. To je několikanásobně víc, než činí jeho roční plat. Už uvedená čísla značí, o jak velké plýtvání jde jen proto, že uhlí je považováno za strategickou energetickou surovinu.

Když na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let hrozili němečtí horníci vládě stávkami a protesty, ukázalo se nakonec, že Německo nedostatkem uhlí trpět nebude. Na pomoc přispěchalo komunistické Polsko, které promtně do Německa dodalo potřebné množství uhlí z katovické pánve. Nadto za cenu v Německu naprosto nebývalou. Jakmile šlo o byznys, šel už tehdy proletářský internacionalismus stranou.

V době globalizace snaha o energetickou soběstačnost je o to více pošetilá. Jestliže existuje určité riziko v dodávkách plynu nebo ropy, pak uhlí tvoří zcela jinou kapitolu. Rusko se možná může jevit pro německou energetiku rizikem už jen proto, že v současnosti usiluje být znovu světovou velmocí, stojící na dodávkách základních energetických surovin. V tom je možná síla, ale i slabost Ruska. Jeho hospodářský růst nyní závisí na petrodolarech. Ty ale musejí do Ruska téct. Potečou jen tehdy, poteče-li z Ruska plyn a ropa. Zato uhlí lze za velice výhodnou cenu dovézt pomalu odkudkoli.

Jestliže v době vlády Margarethy Thatherové si horníci zoufali nad představou, co s nimi bude, jakmile vláda zavře doly, a vydali se proto do ulic, něco takové dnešní Německo nečeká. Od dob hornických bouří v Británii se změnil charakter hornické profese. V německých dolech pracuje asi 38 tisíc horníků. Původně jich bylo 200 tisíc. Vysoká kvalifikace horníků, jak se ukazuje, jim bez problémů umožňuje najít si práci jinde. Uhlí není v současné době na německém trhu nedostatkovým zbožím. Jím jsou kvalifikovaní zaměstnanci.

A tak možná snaha zemských premiérů Rüttgerse v Porýnní - Vestfálsku a Müllera v Sársku, ušetřené dotace použít na vytváření nových pracovních příležitostí se může ukázat jako zbytečné nošení dříví do lesa. Samy získané úspory ale rozhodně ne.

Můžete si celý článek i přehrát: přehrávání

| Autor: administrator | Vydáno dne 29. 06. 2007 | 2103 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: ROZHLAS
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server