KUTNÁ HORA - Podle pověstí zdroje bohatství města i širokého okolí objevili dva mniši cisterciáci, když znaveni
dalekou cestou odpočívali na jednom ze tří vrchů, které Horu obklopují. Jednoho cosi tlačilo do zad. Podíval se a spatřil prut stříbra. Přikryl ho svou kutnou a oba spěchali ohlásit nález do kláštera.
Jak kutali kutnohorští havíři
Třeba na pověsti něco bude, protože již v roce 1300 vydal král Václav II horní zákoník, který jednoznačně vymezuje pravidla těžby a dalšího nakládání s vzácnou rudou. Čtyři knihy „Ius regale montanorum“ se na dlouhou dobu staly vzorem pro vývoj horního práva v podstatné části střední Evropy.
Dnes se to již nedá prokázat, ale je více než pravděpodobné, že z něho vycházely i předpisy pro budování provoz dolů v jižní Americe. Zákoník Václava II. platil vlastně až do roku 1854, kdy byl nahrazen
novým rakousko – uherským. Oblast, kde kutnohorští havíři vzácný kov získávali, nebyla nijak velká, ale daleko výnosnější než jiné rudní revíry. Jiná místa v království poskytla nejvýš osm set tun stříbra, ale sama Kutná Hora dva a půl tisíce tun drahého kovu. Úpadek těžby nastal začátkem sedmnáctého století, vliv na něj měl i import relativně
levného stříbra z Latinské Ameriky.
Nejznámější mincovna
Stříbrná ruda vždy zajímala panovníky. Konečně proč by jinak ve městě vznikla ve své době nejznámější mincovna a proč právě v nedalekém Malíně razili své denáry, dávno před oficiálním objevením stříbra, již Slavníkovci. Že se vrchnost o těžbu bedlivě starala, potvrzuje třeba úřad prubéře, nejvyššího královského úředníka, který se staral o panovníkova práva na horách, předsedal hornímu soudu a měl pravomoc i ke jmenování rychtáře. Zajímavá je skutečnost, že tento úřad bylo původně možno získat
pronájmem.
Definitivní ukončení těžby stříbrné rudy v Kutné Hoře proběhlo vlastně dvakrát. Prvně ho město velkolepě oslavilo 20. května 1904 a později ještě 12. července 1991. Pokaždé v dole na Turkaňku.
Deset posledních mohykánů
V roce 1991 patrně definitivně. Dnes v celé oblasti působí již jen skupina deseti bývalých horníků, která se stará o zabezpečeni starých báňských děl, spolupracuje při objevování již neznámých podzemních
prostor, působí i jako bánští záchranáři. Do nebezpečného podzemí se totiž často vydávají lidé, kteří se domnívají, že staré štoly znají a vždy v nich poradí. Často nemají pravdu.
V Kutné Hoře uvažují již delší dobu o možnosti zpřístupnit turistům a zájemcům o historii hornictví další podzemní prostory. Pokud se podaří získat potřebné finanční prostředky, mohli by zájemci přicházet nejen do štoly u Hrádku, ale i v okolí Vlašského dvora. Mohli by si tam ve historických prostorách prohlédnout i malou expozici o původní báňské technologii a staré havířské
pracovní pomůcky.
