Tuž nam zas pizly mrazy

Když se spomenu, že ešče před tydněm – v utery 13. března – chodily mlade děvušky ve městě enem tak

nalechko a v Ostravě a okoli padaly teplotní rekordy, tuž mně dneska rano malem kantlo. Zima jak v Rusku, a sněhu jak na Sibiřu. A to byl ve středu prvni jarni den! Tuž nima ta matka Přiroda trošičku jebla? V lednu a v unoru zme se malem opalovali a včil? Zima jak na Vanoce! „Něda se nic robiť, Maruš, ale isto kapuješ, že to je situaca, keru musim nutně probrať s kamošami! Tak se něch hlupe dřisty od cesty, dej mi stovku, a ja idu Na Upadnicu!,“ pravil sem sice asi trochu moc rozkazovačně moji drahe polovičce, ale byla tak překvapena, že ani něhlesla, šahla do hrnka a dala mi stovku. Stačila enem dodať: „Vem se šalik, bo tam fuja!“ Poslechnul sem ju a vyrazil. Kamoši už Na Upadnici seděli. Chulili se kolem ustředniho topeni a probirali s važnymi pyskami překvapivu situacu s počasim. „Vysrať by sem se na to moch!,“ klel Antek. „Poslechnul sem rady odbornikuv, zapomněl na stare dobre – březen, za kamna vlezem –, a šel sem se, vul stary, minuly patek něchať přezuť gumy. Rano sem chtěl vyjeť, ale tyn mirny kopeček, co mam před garažu, ni a ni vyšklhať!,“ dusil se vztekem. „A tos němoch tyn kusek odhazať od sniha?,“ draždil ho Poldek. „Vysral bych se na to! Až se stara jedě do Ostravy autobusem. Aspoň to, co ušetřim na benzině, zkapalnim tudyk!,“ pravil Antek a objednal se misto piva čaj s rumem. „Ale beztak si z teho vyšel dobře. To Jaryn! Tyn splače nad vydělkem!,“ smjal se Jiřik. „A kaj vlastně je?,“ zeptal sem se. „Kaj by byl?! Na valachach! Dyť už v patek pravil, že se začatkem tyďňa pujdě přejsť do lesa, aby nasal tu hřibovu atmosferu. ,Nebudě dluho trvať a začnu rostnuť!’, hral se oto na Sybiliju! A v ponděli rano pry vyrazil, mamlas,“ zhodnotil mentalni uroveň kamoša Jiřik. „Či něposluchal zpravy?! Dyť upozorňovali, že přidě zima!,“ bylo mi to divne. Ale Jiřik mi ani něstačil odpověděť, bo se odevřely dveře a v nich ze šalikem kolem krku, tlustymi rukavicami na rukach a s kulichem na hlavě stal Jaryn! S pyskem od ucha k uchu zařval na celu hospodu: „Už stě se, vy chuje, mysleli, že sem jel na hřiby, co?! Guvno! Doma sem byl! Za peckem knižečku čital!“ „A ja myslel, že staru objimal!,“ rypnul sem se. „Či něznaš baby?! Velke pradlo se nachystala, když v tym něčase němože litať po obchodach,“ přiznal Jaryn a objednal se pivo.

„To mi připomělo tyn vtip,
jak plave velrybi samec kolem svoji polovičky a pravi:
,Zástupy ekologických aktivistů, světové vlády a nejrůznější nadace vynakládají enormní úsilí a finance na záchranu našeho druhu, ale tebe bolí hlava!’

zakoňčil dišput Erďa.
Fajne, ni?“

Tuž zdař buh, vaš Lojzek