Odešel Roman Makarius, ikona českého hornictví
(Redakce Horník, K památce, 12.02.2015)

V úterý 3. února zemřel profesor Roman Makarius, ikona českého hornictví.

Od roku 1961 působil v provozních funkcích v hornických organizacích, v roce 1977 se stal pracovníkem Státní báňské správy ČSR. V letech 1997-2008 stál v čele Českého báňského úřadu.

Významným přínosem Makaria pro české hornictví je skutečnost, že báňská správa pod jeho vedením přispěla ke stabilizaci celého sektoru. Jako uznávaný odborník na horní právo stál u zrodu nové báňské legislativy po roce 1989 a následně její harmonizace v kontextu legislativy Evropské unie. Je autorem knih o báňském záchranářství, více než pěti publikací z oboru horního práva a desítek článků a přednášek zaměřených na horní právo, bezpečnost v dolech, bezpečnostní předpisy a báňské záchranářství.

Makarius je považován za ústřední postavu renesance tradic hornického stavu. Navrhl a do života uvedl vyznamenání pro báňské záchranáře Záslužný záchranářský kříž a ocenění za zá- sluhy o české hornictví Medaili Jiřího Agricoly. Z jeho iniciativy byla založena cena za bezpečnost v hornictví Zlatý Permon.

Dlouhá léta působil také jako umělecký vedoucí Hornického pěveckého sboru Kladno.

Čest jeho památce.

Revír se zahalil do smutku
(Redakce Horník, K památce, 20.11.2014)
Mimořádná událost v lokalitě ČSA Závodu Důl Karviná si vyžádala životy tří horníků.

Jedna z největších důlních tragédií v ostravsko-karvinském revíru za posledních deset let se odehrála v pátek 14. listopadu na lokalitě ČSA Závodu Důl Karviná. Krátce před dvanáctou hodinou došlo k důlnímu otřesu, v důsledku kterého byli usmrceni tři horníci, zbývajících devět z celkového počtu dvanácti lidí, kteří v oblasti pracovali, bylo zraněno. Zhruba 900 metrů pod zemí došlo v okolí prorážky důlního díla k otřesu o síle 8,58 x 106 J. Silný otřes pocítili na povrchu také obyvatelé Karviné a okolních obcí.

Všichni smrtelně zranění pracovali pro dodavatelskou firmu THK Čechpol. Jeden z usmrcených pochází z Polska, zbývající dva jsou z Karvinska. Jedná se o největší neštěstí v revíru od roku 2004, kdy došlo 11. března v podzemí tehdejšího Dolu Lazy k mimořádně silnému otřesu. Uvolněná hornina zavalila chodbu v osmém patře v délce padesáti metrů, kde pracovalo 11 horníků. Sedm z nich utrpělo smrtelný úraz, zbývající čtyři lehká zranění.

Příčiny se vyšetřují

VZPOMÍNÁME
(administrator, K památce, 02.06.2013)


Dne 3. 6. 2013 uplyne 7 let od úmrtí pana Ing. Stanislava Vopaska. Celý jeho život byl spojen s hornictvím. Nejprve působil na Dole Vítězný únor, později jako první ředitel Hornického muzea v Ostravě a následně jako ředitel Nadace Landek Ostrava. S láskou a úctou vzpomínají manželka a celá rodina. Ke vzpomínce se připojuje KPHMO

Zakladatel

Josef Frais
(Otto Hejnic DIAMO, K památce, 31.01.2013)
10. ledna 2013 krátce před svými 67. narozeninami zemřel Josef Frais. Vyučil se havířem, od 16 let psal básničky, vystupoval na prknech ostravských malých divadel, jeho verše a povídky se šířily na průklepech. V roce 2012 vydal autobiografii Fackovaní andělé, kde popisuje svoje začátky na učňáku a v na dole Dukla a jak začal psát prózu. Za nedůležitější pokládám jeho hornickou trilogii: Klec plná siláků, Šibík 505 a hlavě Muži z podzemního kontinentu, ty jsem po letech znovu přečet na jeden zátah. Frais popisuje horničinu a životy mladých havířů napínavě, srozumitelně, faktograficky věrně. Ostravské sloje se už netěží, ale v jeho knihách žijí dál.

Čest jeho památce

Otto Hejnic

Odešel RNDr. Jiří Hlávka
(Ing. Jaroslav Minka, K památce, 08.07.2012)

Nemilosrdná sudička přetrhla 4. února nit života horníka, geologa, montánního historika a spisovatele RNDr. Jiřího Hlávky. Ve věku pouhých 54 let tak odešla po těžké nemoci jedna z výrazných osobností svým životem a prací nadlouho spojená s Tachovskem.

RNDr. Jiří Hlávka absolvoval příbramskou průmyslovku v oboru geologie a důlní měřičství a studium na Přírodovědeckou fakultě Univerzity Karlovy v Praze zaměřené na základní a ložiskovou geologii. Velkou část života strávil prací na uranových dolech Vítkov, po jejich uzavření potom podnikal v obchodu s přírodninami a ve šperkařství. Řadu let fungoval jako geolog Chráněné krajinné oblasti Český les v Přimdě. Byl aktivním členem Hornicko – historického spolku v Plané a výrazně se rovněž podílel na projektu rozsáhlého Geoparku zahrnujícího Plzeňsko i Karlovarsko.

Josef Suldovský
(Otto Hejnic DIAMO, K památce, 12.04.2012)
19. března 2012 ve věku nedožitých 64 let zemřel významný hornický historik Josef Suldovský. Fárat začal v roce 1966 na Kladně na dole Mayrau. V letech 1970 až 1997 působil jako báňský záchranář, v letech 1998 až 2008 pracoval na ČBÚ v Praze jako vedoucí kanceláře předsedy Prof. JUDr. Ing. Romana Makaria, CSc., později ve firmě Energie – stavební a báňská. Při zaměstnání vystudoval hornickou průmyslovku a starožitnickou školu, studoval také na VŠB v Ostravě. Zasloužil se o záchranářskou expozici na dole Anselm v Ostravě. V roce 2005 zpracoval dějiny báňské záchranné služby na Kladensku. Jeho celoživotním dílem je čtyřistastránková Kronika hornictví zemi koruny české (2006), kde populárně naučnou formou shrnuje dějiny rudného a uhelného hornictví. Na tu navázal, spolu s Vladimítrem Horákem, obsáhlou Kronikou horního města Jáchymova a jeho hornictví (2009).
Byl to vstřícný pracovitý člověk a dobrý kamarád. Josef Suldovský zemřel, ale jeho publikace po něm zůstávají.

Čest jeho památce!
Horničtí kamarádi a montanisté

Nepředpokládané tři směny na Dole Čs. armáda!
(Ing. Jaroslav Minka, K památce, 19.03.2012)

Před 35 léty.

V úterý 22. března 1977 jsem ve 4h 37minut v Havířově-Podlesí nastupoval do autobusu, jako každý den, na ranní směnu. V 5 hodin jsem byl v kanceláři, odraportoval jsem noční směnu, zacechoval ranní partu, a v 6. hodin jsem sfáral do 2. kry, kde jsme měli jeden porub ohrožený záparou. V závalové části byla značná teplota, což jsme se snažili zvýšeným postupem porubní fronty eliminovat. Na starém odtěžení jsme měli hodně poruch, málo obsluh, ale i tak natěžit, denní předpoklad, bylo zákonem. Tonáž s postupem byla jedna ruka a zrovna ten den se nedařilo. Proto jsem osádku pozdržel do vystřídání, tedy přesčas. Odpolední směna měla rovněž nedostatek obsluh a tak jsem zůstal revírníkovi Sítkovi na pomoc při odtěžení. V 18.hodin jsem vyfáral a po vykoupání jsem psal v kanceláři raport se sdělením pro noční směnu. Potom jsem zašel do směnmistrů, kde jsme probírali příkaz pro noční směnu našeho úseku. Čekal jsem, až se ozve revírník s hlášením. V 19:45 se ozval u směnmistrů telefon a revírník Sítek se nás ptal co se děje, že slyšel bouchání větrních dveří a že je všude zvířený prach a že se nemůže dovolat na hlavní dispečink ani na důlní. Řekl jsem mu, ať zkontroluje plentu za rubáním a větrní dveře a počká u telefonu. Letěl jsem na hlavní dispečink, kde již bylo hlášení, že na povrchu u hlavní vtažné šachty vyletěl prach na povrch a na chvilku bylo opačné větrání, tj. z vtažné jámy se stala výdušná. Letěl jsem k hlavní šachtě k narážečům, kde zrovna sloužil jeden bývalý záchranář. Ten vypadal jako by robil někde ve vrchní kapli porubu. Vracel jsem se přes dispečink, kde již byl odpálen merkaptan a povolán výjezd HBZS. Vrátil jsem se ke směnmistrům kde mě revírník Sítek hlásil, že má všechny lidi u sebe a já jsem mu sdělil, ať si nasadí ZP přístroje a jdou fárat na jámu Jan. Směnmistr volal závodnímu záv. 2 Ing. Frkalovi a ten se mě ptal, co o tom soudím, lépe co vím? Jelikož jsme měli podpatrovou ražbu kanálu pod hlavní jámou 1.2, byl první dojem, že došlo k výbuchu na pracovišti VOKD. Bohužel, jak se později ukázalo, skutečnost byla jiná. Výbuch se odehrál ve 36. sloji závodu 2, mezi 9. a 10. patrem, včetně místních výbuchů na 10. patře.

Mým kamarádům

Nutno připomenout
(Ing. Jaroslav Minka, K památce, 28.12.2011)

35 let od nehody na Dole Staříč v Chlebovicích.

Zemřel Prof.Ing.Karel Endel,CSc.
(administrator, K památce, 31.12.2010)

Klub přátel Hornického muzea v Ostravě se zármutkem oznamuje, že 22.prosince 2010 zemřel ve věku 89 let pan Prof.Ing.Karel Endel,CSc., hlavní inženýr dolů Lazy a Hlubina, profesor Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské-Technické univerzity v Ostravě a dlouholetý aktivní člen našeho Klubu.
Poslední rozloučení se zesnulým se konalo ve čtvrtek 30.prosince 2010 v římskokatolickém kostele v Ostravě-Heřmanicích.

Jeho profesní životopis uvedeme v čísle 2/2011 Hornického zpravodaje.
Výbor KPHMO

Vítězslav Hettenberger
(administrator, K památce, 17.06.2010)

Dne 15. června nás náhle zasáhla smutná zpráva, že zemřel pan Vítězslav Hettenberger, čestný člen Klubu přátel Hornického muzea, nositel ocenění Stanislava Vopaska Ostravská Venuše, neúnavný historik, propagátor a organizátor hornických akcí souvisejících s hornickými tradicemi a zvyky. Jeho zásluhou zaznamenaly zejména publikace o karvinských a ostravských hornických koloniích a o likvidovaných dolech OKD obrovskou popularitu mezi starší ostravsko-karvinskou populací. V roce 2007 se v soutěži „Senior roku“ Ostravy umístil na významném třetím místě. Dík za jeho neúnavnou činnost, které se věnoval do posledních dnů svého života. Všichni s úctou vzdáváme čest jeho hornické památce. Ing. Josef Kimer, CSc       ředitel Nadace Landek Ostrava Zpráva o úmrtí Vítězslava Hettenbergra zasáhla i nás.K soubornému zhodnocení jeho celoživotního díla se ještě vrátíme.  Čest jeho památce.   Výbor KPHMO a RR

Odešel nám kamarád
(Otto Hejnic DIAMO, K památce, 01.06.2010)

Ing. Koloman Iványi

Dne 5. května podlehl krátké těžké nemoci bývalý ředitel Rudných dolů Příbram, s. p. Ing. Koloman Iványi. Narodil se 8.12.1938 na Slovensku uprostřed spišského rudního regionu v obci Mlynky a po základní vojenské službě studoval úspěšně na Hornicko-geologické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě. Po promoci v roce 1964 nastoupil na Železnorudné doly a hrudkovny do Mníšku pod Brdy, kde se podílel na ukončení těžby. Poté pracoval jako projektant v Rudném projektu v Praze a v roce 1979 přešel na podnikové ředitelství Rudných dolů Příbram, s. p. Zde pracoval v různých technických funkcích od vedoucího odboru technického rozvoje až po technického náměstka ředitele. V roce 1991 byl jmenován podnikovým ředitelem a v této funkci setrval až do svého odchodu do důchodu k 30. červnu 1999.

Vzpomínka na Stanislava Vopaska
(administrator, K památce, 07.05.2010)

Dne 7. května vzpomeneme nedožitých 75 let Stanislava Vopaska. Tento významný hornický historik se zapsal do paměti hornické obce především svým úspěšným úsilím o založení Hornického muzea v areálu dolu Anselm (E. Urx) a záchranou hornických památek (důl Jindřich).

Stal se prvním ředitelem Hornického muzea a zasloužil se o jeho rozvoj. I po odchodu do důchodu jako ředitel Nadace LANDEK Ostrava usilovně pracoval na seznamování veřejnosti s historií hornictví.

Zemřel Ing. Lubomír HAJEK
(administrator, K památce, 07.02.2010)

Když zazní záchranářský zvon,
hlavou proletí všechny nehody, záchranářské akce;
jeden z nás odchází, je to jeho skon!
Už nám neporadí, nepomůže – matička zem ho chce!

Do země, hlubokých šachet s námi fáral,
i tehdy, kdy v dole byli jen záchranáři;
miloval svoje synky, záchranáře, pohlazení jim dával;
HBZS byla jeho svět, měl to v každém diáři!

Jeho památka na různých místech záchranáře,
v různých časopisech a knihách o záchranářství
nám blízkým z cechu hornictví a záchranářství,
nám bude chybět v dalším konání jeho benzínky záře!

Emeritnímu řediteli HBZS v Ostravě – Radvanicích;
„Ing Luboši Hájkovi“!
na posledním tomto setkání slibujeme, že věrni budeme
hornickému cechu i synkům na záchranných stanicích,
už jen proto, že jsi byl náš druhý táta, proto, Tě milujeme!

Ať Ti zpívá celý havířů a záchranářů sbor
naši hornickou hymnu, při loučení s Tebou;
ať vane vítr přátelství kamarádů, havířů z Beskydských hor;
ať náš pozdrav „Zdař Bůh“ je nám vždy ozdobou!

Čest Tvoji památce!

Jaro

5. února 2010

 

Parte

Zemřel Jan Bardoň
(administrator, K památce, 02.07.2009)
Cech hornický navždy opustil jeden z jeho bardů Jan Bardoň z Horní Suché. Zemřel 24. června ve věku 81 let. Do povědomí hornické veřejnosti se zapsal především svým úsilím o udržování a rozvíjení hornických tradic. Bývalý zaměstnanec Dolu František v hornictví odpracoval plných 31 let, působil také jako záchranář. Jeho zásluhy ocenil i předseda Českého báňského úřadu. V seniorském věku po 16 let neobyčejně aktivně vedl Klub hornických důchodců Dolu František, a právě v té době se velkou měrou zasloužil o udržení domovského práva KHD v historické budově Kulturního domu Dolu František. Působil v mnoha dobrovolných svazarmovských organizacích, mj. byl kynologem, dobrovolným hasičem, hrál také v dechovém orchestru Májovák. Velkou hornickou rodinu opustil čestný, pracovitý člověk, skvělý organizátor, který dal havířině celé své srdce. Čest jeho památce.

Za Otakarem Podhajským
(administrator, K památce, 16.04.2009)

Rozloučení s Otakarem Podhajským se koná v pátek 17. dubna ve 14.00 hodin v obřadní síni krematoria ve Slezské Ostravě.

Do hornického nebe odešel 10. dubna nezapomenutelný bojovník za historii a tradice hornictví, jeden ze zakladatelů a dlouholetý předseda Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě Otakar Podhajský (73).