V bludišti na snímku se buď pohybuje Minotaurus, napůl člověk, napůl býk.

Nebo se tam vyskytují manažeři OKD, napůl havíři, napůl bílé límečky.

Nebo si tam hrají nejradši děti, napůl k radosti, napůl k starosti rodičů. Radost sice mají, že se děti baví, starost proto, že se jim nechce skončit.

Jen jedno je jisté –

Seděli zme v tym hicu, majitel hospody Na Upadnici ešče furt něnaspořil na klimu, u piva tajak tři mušketyři: ja, Erďa a Antek. Zbytek partyje se totiž dovoluje. Jiřik se vydal znova do Řecka za těplem (vul, tu je včil těplejši niž tam!), Břetik se smyka kajsik po Slovensku, Poldek vyrazil s celu rodinu na Ostravicu (temu my se s Antkem pařime doma!), a ostatni nas něinformovali. Hlavně Jaryn tutlal, kaj miři! Ale aji tak se mu starame o ty jeho rostlinky. Mezi ogurkami už sem našel dvě take bucloňki tak na jeden raz do huby, tuž sem ich zjed. Byly bez chuti a bez zapachu. Už ale začinaju dozravať rajčatka, esli se tak da řikať zelenym kuličkam o pohlavek menšim než pingpongovy miček … Tak uvidime!

Velevýznamné výročí železničního spojení Ostravy a dolů se světem

Letos proběhlo významné 160. výročí příjezdu prvního vlaku do nádraží v obci Přívozu u Moravské Ostravy na železniční trase Severní dráhy Ferdinandovy (SDF). Budování tratě začalo ve Vídni v r. 1837. Dostavěna k Přívozu byla až v r. 1847. Na nádraží byl dne 1. května slavnostně zahájen provoz.

U kolika horníků bychom asi neobstáli, kdybychom v našem seriálu zapomněli na „jejich“ šachtu Koblov? Přes charakter pomocného dolu založeného až v šedesátých letech minulého století, má své pevné místo v historii ostravské části revíru. Samotná těžba uhlí v obci na levém břehu Odry patřící až do roku 1920 Prusku, ovšem byla ovšem mnohem starší. První zmínky se objevují v počátcích 19. století, za časů štolového kutání v šilheřovických dolech, které vrcholilo kolem roku 1860.

Nastalo Na Upadnici obdobi velkich lučeni. „Je to marne, leto je tu a je třa regenerovať psychicke i fyzicke sily a ni furt vysedavať v hospodě a dřistať o ničim!,“ pravil filozoficky Břetik a každemu z nas podal ruku. Před hospodu už stala jeho škodulka nacpana až k prasknuťu jidlem, hadrami, spacakami, stanem a hlavně dvumi vnukami s manželku. A něsmim zapomenuť na dvě basy ostravske dvanactki, kere Břetik obvykle skonzumuje za tydiň. Včil ale dufa, že to budě měť na delši dobu, bo o dovolene budě častějši řidiť auto …