„Bílá" kolonie u Dolu Jindřich v Karviné-Dolech patřila k nejstarším. Stavěli ji ke konci 19. století na rovině, na prostranství mezi panským dvorem a Jindřichovou šachtou. Po desítky let, kdy havíři z Jindřichovy a Františkovy jámy ubírali postupně kamenným hlubinám uhlí, měnilo se okolí kolonie, měnila se i kolonie sama. Rovina, na které kolonie stála, měnila se postupně v padesátých letech minulého století v dolinu, na jejíchž svazích praskaly a křivily se zdi i okna, lidé utíkali z polorozpadlých domků a zase se do nich vraceli, když zedníci zamazali puklinu a vsadili nová okna. Tak v jediném domku bylo možno najít okna i dveře všelijak porovnané, střechy baráku prohnuté, na verandách stupně. Za panským dvorem narostla halda ze sousedního Dolu Hohenegger (1. Máj), propadlá pole zatopil rybník, vyrostla jindřišská halda.

V Karviné a Havířově rostou ulice nových domů pro havíře a „bílá" kolonie se stává pamětníkem dávných let, vzpomínkovým zápisníkem havířského století.

Po průzkumnickém období budování štol a kutacích jam, kdy v okolí Ostravy bylo hlavně ve 30. letech 19. století vyhloubeno okolo 300 kutacích jam, se dobývání ujímá rakouský stát. V roce 1 843 se začala hloubit v Michálkovicích kutací průzkumná jáma (pozdější jáma Ferdinandova). V roce 1845 dostala název Hlavní jáma a byla nejdůležitější jámou na katastrálním území Michálkovic. Pak přišla privatizace a 15. prosince 1856 jámu kupuje Severní dráha Ferdinandova, aby si zajistila vlastní zdroj uhlí pro železniční dopravu mezi Vídní, Moravou a Haličí. V té době dostává lokalita svůj název, název spojený s Habsburkem Ferdinandem Dobrotivým.

Jáma byla vyhloubena do hloubky 135 m a vyztužena dřevem. V roce 1882 postih jámu požár a byla zničena do té míry, že její rekonstrukce neměla smysl. Také technický pokrok umožnil výkonnější větrání dolů, takže jednotlivé jámy se mohly budovat ve větších vzdálenostech. Jámu nahradil Důl Michal, pozdější Petr Cingr, dnešní Národní kulturní památka. Tento důl těžil uhlí do 15.4.1994. Jáma Ferdinand byla v letech 1885-1886 zasypána.

UKLÁDÁNÍ OXIDU UHLIČITÉHO POD POVRCH PLANETY ZEMĚ

Oxid uhličitý je pro své velké a stále stoupající množství nejvíce rozšířeným skleníkovým plynem, který způsobuje oteplování ovzduší. Podle údajů ministerstva energetiky USA stouplo vlivem industrializace celosvětové uvolňování oxidu z 342 milionů tun v roce 1860 na 24,5 miliardy tun v roce 2002. Množství tohoto uvolňovaného skleníkového plynu stouplo 72krát. Stoupající trend ukazuje to, že uvolněné množství v roce 1980 bylo 5 miliard tun.

Teplota světového klimatu stoupla mezi lety 1860-1980 o 0,4 °C, od roku 1980 do roku 2002 o 0,48 °C.

Řešením tohoto vážného problému je ukládání oxidu uhličitého pod zemský povrch. Podle propočtů geologů má zemská kůra kapacitu pro ukládání oxidu uhličitého na desítky, možná i stovky let.

Významná evropská rodina finančníka, bankéře a průmyslových podnikatele. Jednotlivé větve podnikaly v Anglii, Německu, Rakousku. V úhrnu podnikání bankovního domu Rothschildů však nehrály slezské a ostravské závody podstatnou roli.

Vídeňská větev se však významně zasloužila o rozvoj severní Moravy a českého Slezska. Do podnikání na Ostravsku vstoupila, kdy hlava tohoto bankovního domu Salomon Mayer Rothschild (1774-1855) byla získána profesorem vídeňské polytechniky F. X. Riedlem pro stavbu Severní dráhy Ferdinandovy. Čtvrtého března 1836 obdržel od císaře Ferdinanda V. privilegium ke stavbě z Vídně do Bochnie s odbočkami do Brna, Olomouce, Opavy, Bílka a Dvorů.

Seděli zme Na Upadnici a naraz Jiřik pravi: „Viš, Lojzek, ja sem se myslel, že když zje taki upřimny a radoby vtipny, tuž že se v Horniku tež pochlubiš, jak si byl včil - druhy den noveho roka - za cypa!” Chvilu sem robil jako že někapuju o co mu idě, ale když se přidali aji druzi, tuž sem slibil, že to do Hornika napišu.

Šlo o to, že sem se tyn den vydal do Tesca, kaj naslibovali velke slevy. Ni že bysem moc co potřeboval, ale řeknul sem se, že taki digitalni foťak za paru stovek či kabat zlevněny z tisicuv na stovki by něbyly špatne... Tak sem o pul sedme rano sednul do auta s tym, že v nakupnim středisku budu asi za pul hodiny. Jel sem ale celu hodinu, bo zhruba kilometer před Futurem sem se dostal do kolony aut stejnych blbcuv tajak ja. Navic potym něbylo kaj zaparkovať, bo někeři zachtivni jeli za slevami už o hodinu dřive. Nakonec se mi přeci enem poštěstilo najsť volne misto, ale už vtedy mě mělo varovať, že proti mně idu stovky ludi s prazdnymi taškami.

Jak to vidí stryk Lojzek

Důl Frenštát je nejmladším dolem v OKR. Uhlí bylo slavnostně vyvezeno na povrch 12. dubna 1988 z jámy č. 5 z hloubky 885 m, ve které byla otevřena první uhelná sloj č. 36 Karvinského souvrství o celkové mocnosti 3,10 m (obr. 1). Událost byla tehdy za široké pozornosti médií považována za historický mezník v rozvoji jak města Frenštátu, tak i celého valašského kraje pod Beskydami. Této nevídané historické události a slavnostní příležitosti se za zvuků hornické hymny „Hornický stav budiž velebený", hornických pochodu a valašských odzemků účastnili čelní představitelé nejen důlního koncernu OKD, v čele s generálním ředitelem, ale i další významní hosté, jako byli předseda Českého báňského úřadu Praha, rektor Vysoké školy báňské Ostrava a oficiality politických a správních orgánu tehdejšího Severomoravského kraje a okresu Nový Jičín a Frýdek-Místek, na jejichž území se dobývací prostor rozkládal. Pozvání uvítal se zvláštním potěšením a účastnil se také předseda bývalého národního výboru města Frenštátu p. R.

Slezsko patřilo k zemím s velikým nerostným bohatstvím. Již od doby kamenné se těžil nefrit a serpentin v Dolním Slezsku v okolí hory Šlenzy. V okolí Kladsku se těžila měď a cín a vyráběl se bronz. Podél Odry se na 17 místech v zemních výhních vyrábělo železo. Ve 2. polovině 1. tisíciletí se na řekách Bóbru, Knize, Kaczavě v nynějším polském a Olešničce, Prudniku, Černé, Bílé a Prostřední Opavě a Opavici v nynějším českém Slezsku rýžovalo zlato. K hlubinnému dobývání zlata se přistoupilo v Horním Benešově v roce 1247, Zlotoryjí 1331, ve Zlatých Horách 1339. Stříbro se dobývalo od roku 1136 u Bytomi. Dále se dobývalo u Turnovských Hor u Javoru, v Kladsku a Valbřichu. Doprovázelo zlato ve výše jmenovaných lokalitách. Od 16. a 17. století se pozornost přesouvá k těžbě železných rud. Rozsah jejich nalezišť je daleko větší v oblasti okolí Opole, Turnovských Hor a Bytomi na východě a severního podhůří Krkonoš na západě v nynější polské části Slezska. V českém Slezsku je to Bruntálsko 1328, Jesenicko 1405 a Pobeskydí 16. století. Postupně vznikají lesní hutě a hamry, které se opírají o dřevouhelnou palivovou základnu. U Bytomi se dobývá i zinek.