Zollverein – symbol úspěšné transformace hornického regionu
Vánoční příběh s dobrým koncem. Tak by se dal popsat osud černouhelného dolu Zollverein v německém Essenu. Psal se rok 1986 a právě začínaly Vánoce, kdy z jeho podzemí vyfáral poslední vozík a důl byl uzavřen. Minulo patnáct let a stejný důl byl na deset dnů před Štědrým večerem zapsán jako první objekt tohoto typu v Porúří a třetí v Německu na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pro mnoho milovníků hornických tradic a památek Porúří to byl ten nejkrásnější vánoční dárek. O okolnostech, které provázely tuto přeměnu, jsme si na letošním filmovém festivalu Techné Ostrava povídali s
paní Veronikou Grabe, předsedkyní Sdružení na podporu historie uhelného hornictví v Essenu.
Památkový důl Zollverein není v Česku tak docela neznámý. Film o něm byl promítán na letošním Techné, objevil se i v dokumentu na obrazovkách České televize. Přesto – mohla byste nám několika slovy přiblížit jeho historii?
Počátky dolu Zollverein sahají roku 1847, kdy Haniel, vedle Kruppa, Thyssena a Stinnese jeden z největších průmyslových magnátů oné doby, koupil u Essenu pozemek o rozloze 14 kilometrů čtverečních pro výstavbu nového černouhelného dolu. Aby zdůraznil svoji podporu pro tehdejší Německý celní svazek (Deutscher Zollverein), který vznikl v roce 1834, nazval toto území právě Zollverein. Dnešní důl Zollverein tvoří XII. ústřední jáma s komplexem těžních budov, jejíž výstavba započala v roce 1928. Důl tehdy patřil druhému >
největšímu světovému koncernu s názvem Sjednocené ocelářské podniky a podle záměru majitelů měl už svým stavebním provedením ukazovat na hospodářskou sílu a technickou vyspělost společnosti. Proto byli ke stavbě přizváni přední architekti Fritz Schupp a Martin Kremmer, kteří navrhli pro Zollverein nový architektonický styl, vycházející ze školy Bauhaus Follows Function, a také dvojitou kozlíkovou věž, která se stala symbolem hornictví celého Porúří.
Jaký význam měl důl pro německé hornictví?
Určitě mimořádný. Po čtyřech letech výstavby se očekávání investorů naplnila a důl Zollverein XII s denní těžbou 12 tisíc tun uhlí se stal největším těžebním závodem v Evropě. Současně si vysloužil jméno nejkrásnějšího německého dolu. Osudnou se mu stala až poválečná uhelná krize. V šedesátých letech byly v Porúří postupně utlumovány jednotlivé těžební závody a na prahu Vánoc roku 1986 byl slavnostně uzavřen také essenský Zollverein. Na rozdíl od mnoha jiných ale nebyl zbourán. Zasloužila se o to zemská vláda Severního Porýní a Vestfálska, která ještě před uzavřením dolu rozhodla o jeho památkové ochraně.
Pokračování:
Můžete přiblížit důvody tohoto rozhodnutí?