Jak se vyvíjely události na úpravně uhlí Dolu Šverma.
Jáma Ignát (jméno
po otci majitele) byla založena
v roce 1890 důlním podnikatelem
Vladimírem Vondráčkem.
Na přelomu 19. a 20. století provázely
těžbu geologické problémy
a komplex změnil několikrát
majitele. Dne 7. září 1947 byl
Důl Ignát přejmenován na Důl
Jan Šverma. Slavnosti se osobně
zúčastnila Marie Švermová, vdova
po Janu Švermovi. Dne 1. října
1954 k němu byl přičleněn Důl
Odra (zvaný Oderka) v Přívozu,
kde se přestalo těžit v roce 1971.
Samotný Důl Jan Šverma těžbu
skončil 31. března 1992. Z celého
komplexu tak zůstala v provozu
jen koksovna.
První úpravna uhlí byla postavena
jako součást koksovny a do provozu
byla uvedena v roce 1894.
Tehdy ji postavila fy Schüchtermann-
Kremer-Baum, která ji
také hned v roce 1897 rekonstruovala.
Další větší technologické
rekonstrukce byly realizovány až
v letech 1958 a 1966 fi rmou Škoda.
Po rekonstrukcích měla úpravna
uhlí instalovaný výkon 240 t/hod.,
ale skutečný výkon byl o 20 t/hod.
nižší. Jako jedna z mála úpraven
byla vybavena možností vykládky
cizího uhlí, ovšem kapacita postaveného
zařízení byla jen 60 t/hod.,
tj. o 6 t více, než uveze jeden železniční
vagón.
Surové uhlí (0–80 mm) bylo upravováno
v několika zrnitostních třídách:
•0–0,5 mm fl otací, fl otokoncentrát
byl ze začátku odvodňován na podtlakových
diskových fi ltrech, později
(po dokončení výstavby sušárny
fl otokoncentrátu v roce 1967)
pak v sušárně. Bohužel, dosáhnout
požadovaných hodnot obsahu
vody bylo velice problematické,
proto byla sušárna velice často
odstavována.
•0,5–8,0 mm byla upravována
ve žlabové soupravě Rheo, kde se
také přepíral proplástek
•8–20 mm v bezpístové sazečce
o výkonu 54 t/hod.
•20–80 mm v bezpístové sazečce
rovněž o výkonu 54 t/hod.
Součástí komplexu dolu byla
i koksovna, která byla založena
roku 1892 a zpracovávala uhlí
na koks především pro vysoké
pece. Technologie koksovny
byla v průběhu let doplňována
o moderní prvky, jež zabezpečovaly
snížení množství prachu
a plynů uvolňovaných do atmosféry.
Tak jako každá koksovna,
tak i tato, vyráběla kromě samotného
koksu pro různé účely také
koksochemické produkty (koksárenský
plyn, benzol, dehet a síran
amonný). Provoz koksovny byl
ukončen dne 17. 12. 2010, kdy byl
z komor vytlačen poslední koks.
Zbyněk Szostek