Vývoj úpravny uhlí Dolu František – Důl Prezident Gottwald
Při výběrovém dobývání čistých uhelných
slojí (bez přibírky počvy a padajícího stropu)
vystačil důlní závod s jednoduchou
úpravou vytěžené rubaniny. Jednalo se
o ruční vybírání kamene, dřeva a jiných
příměsí (železo, guma atd.) a roztřídění
uhlí před expedicí na požadovanou zrnitost.
Technologie i strojní zařízení třídíren
byly jednoduché.
Se zvyšováním množství vytěženého
uhlí a exploatace slojí s vyšším obsahem
popela bylo vytěžené uhlí hůře prodejné,
stávající technologie třídění byla
nedostatečná, proto bylo nutno vytěžené
uhlí zčásti dopravovat do úpraven uhlí
okolních důlních závodů.
Rozhodnutí o výstavbě
nových důlních objketů
Důlní pole Dolu Prezident Gottwald nebylo
plně využito ani před druhou světovou
válkou, ani za dob okupace. Rozloha
důlního pole a vysoké uhelné zásoby
nasvědčovaly tomu, že po provedení
rekonstrukce dolu a „rozfárávek“ nových
slojí bude možno těžbu podstatně zvýšit.
Proto bylo rozhodnuto o výstavbě důlních
objektů, na které navazovala výstavba
objektů povrchových, jež především
zahrnovaly výstavbu nové třídírny, rozšíření
oběhu vozů, výstavbu potřebných
zásobníků, havarijní skládky, rozšíření
stávajícího kolejiště včetně příslušného
zařízení a rozšíření vodního hospodářství.
Cílem bylo hospodárné a kvalitní zpracování
veškerého vytěženého uhlí.
Stavba sledovaná vládou
Po schválení úvodního projektu v březnu
1957 byly v únoru 1959 zahájeny výkopové
práce na stavbě prádla. Na výstavbě
se podílelo velké množství dodavatelských
podniků.
Přes potíže, které se vyskytly při výstavbě,
byla úpravna uvedena do zkušebního
provozu 22. května 1961, tj. za 28
měsíců (dva měsíce před stanoveným
termínem). K tomuto úspěchu (zkrácení
doby výstavby) přispělo i to, že výstavba
úpravny byla v roce 1960 prohlášena
za stavbu sledovanou vládou, což mělo
veliký význam pro zajišťování dodávek
i montáže.
Úpravna se neobešla bez problémů
V průběhu roku 1961 byly ukončeny
garanční zkoušky a dodavatelé předali
zařízení pracovním kolektivům úpravny uhlí.
Garantovaná kapacita úpravny uhlí představovala
324 t/hod. Při najíždění úpravny
uhlí však docházelo k nepředvídaným
problémům, takže byly i dny, kdy vsázka
do úpravny uhlí činila 345 t/16 hod.
S postupem doby jednotliví dělníci i THP
nabývali zkušenosti, což se odráželo
i v množství zpracované vsázky, která
12. srpna 1961 dosáhla 275 t/hod.,
tj. 4400 t/16 hod. Součástí úpravárenského
komplexu se staly provozy, které
již fungovaly před výstavbou úpravny
uhlí, třídírna a vlečka společně s expedicí
i nově vzniklé provozy, jako odbor řízení
jakosti, později pak základkové a haldové
hospodářství a kalové hospodářství.
S narůstající těžbou na Dole Prezident
Gottwald výkon úpravny uhlí nestačil.
Strojní zařízení úpravny uhlí, hlavně třídicí
a odvodňovací síta Pattrmann, byla velice
náročná na údržbu a značně poruchová,
proto v roce 1964 došlo k první větší
rekonstrukci, kdy třídicí a odvodňovací
síta Pattrmann byla vyměněna za polská
odvodňovací síta WP-1.
Další významné rekonstrukce
Ke druhé větší rekonstrukci dochází
v roce 1972, kdy třídicí síta VTN byla
nahrazena třídiči N-61 a sdružená síta
pak odvodňovacími síty LDG. Bylo
dosaženo zvýšení výkonu úpravny uhlí
na 345 t/hod. a byl dosažen rekordní
výkon ve vsázce 3300 t/8 hod.
Modernizace na úpravně uhlí se
nezastavila ani v dalších letech. Pokračovala
nejen investiční výstavba, ale také
technologické úpravy prostřednictvím
zlepšovatelského hnutí vlastních zaměstnanců,
které přinesly nemalé fi nanční
úspory v oblasti spotřeby magnetitu,
elektrické energie, rekonstrukci flotace
i spotřeby flotačních olejů, kdy řízení
fl otace bylo svěřeno výpočetní technice,
dále to byla náhrada materiálu NIHARD
čedičem a další.
Prospěšná spolupráce s odborníky
Vedení úpravárenského komplexu velice
úzce spolupracovalo s Vědecko-výzkumným
uhelným ústavem v Ostravě-Kunčičkách
i Závodem automatizace a mechanizace
Ostrava. Výsledky výzkumu byly
zaváděny v technologii úpravy uhlí
– řízení flotace počítačem, instalace
přesypových sond a prokluzů pásových
dopravníků, měření materiálu v zásobnících,
instalace kamer v provozu, dálkové
řízení strojů atd.
Pro snížení obsahu vody v expedovaném
uhlí a tím dosažení lepšího
fi nančního efektu byla v letech 1964
–1968 postavena sušárna flotačního
koncentrátu. Princip sušárny spočíval
v sušení fl otokoncentrátu ve vznosu
horkých plynů. Sušárna se v tomto
provedení neosvědčila a byla zdrojem
velmi nebezpečných situací – možnost
výbuchu. Předpokládaný fi nanční efekt
nebyl dosažen, proto byla po ročním
provozu zastavena.
Technologie úpravy uhlí na úpravně
Technologie úpravy uhlí (v konečné fázi)
na úpravně uhlí Dolu František byla
postavena na principu těžkokapalinového
rozdružování a flotace.
Vytěžené uhlí procházelo třídírnou,
kde se z těžby (+200 mm) ručně vybíral
kámen, dřevo a jiný přimíšený materiál
a po podrcení pod 200 mm (nožoválcové
drtiče Hercog-Česnek) bylo toto uhlí
dopraveno do vyrovnávacích zásobníků
surového uhlí nebo na havarijní skládku.
Z vyrovnávacích zásobníků bylo uhlí
soustavou pásových dopravníků dopraveno
do nejvyšších míst (+34 m) v úpravně
uhlí, kde bylo roztříděno na dvě zrnitostní
třídy 0-10 mm a 10-200 mm.
Hrubá část (10-200 mm) se upravovala
v SM vanách na tři produkty – uhlí,
meziprodukt a hlušinu.
Jemná část (0,5-10 mm) a otevřený
meziprodukt z hrubé části, byly upravovány
v hydrocyklonech ( ze začátku
o Ø 500 mm a později o Ø 600 mm)
opět na tři produkty.
Surové kaly (0-0,5 mm) byly upravovány
fl otací. Flotační koncentrát byl
odvodněn na dvou podtlakových filtrech
o prosávací ploše 80 m2 (původně
byly instalovány filtry Královopolských
strojíren o prosávací ploše 3x36 m2)
a v plnoplášťové odstředivce.
Vzniklé uhelné kaly byly zachycovány
v jímkách, popř. v usazováku kalů a pak
čerpány do venkovních nádrží, tzv.
malých nádrží na odvale, které byly cyklicky
napouštěny, odvodňovány a těženy
na přilehlé skládky. Po dalším odvodnění
na skládkách byly tyto expedovány
ke spotřebitelům.
Prané uhlí všech zrnitostních tříd bylo
smícháno a expedováno pod obchodním
názvem UVPK 0-50 (uhlí vhodné pro
koksování), resp. ksp 0-50 (koksová
směs praná).
Meziprodukt byl prodáván pod
obchodním názvem pl 0-10 (proplástek).
Ve skutečnosti to byla směs meziproduktu
a „hrubých“ flotačních hlušin.
Hlušina 10-200 mm (z úpravy v SM
vanách) byla transportována do drtírny
kamene, kde po podrcení pod 80 mm
byla ukládána v hlubinném (vyrovnávacím)
zásobníku před dalším přepouštěním
do dolu k zafoukávání vytěžených
prostor. Po zavedení těžby na „zával“ byl
veškerý kámen odvážen na haldu nebo
do různých propadlých míst, které vznikaly
na povrchu v okolí důlního závodu.
Hlušina 0,5-10 mm (z úpravy
v hydrocyklonech) byla odvážena rovněž
na haldu nebo do propadlých míst – pro
zakládaní nebyla vhodná.
Hlušina 0-0,5 mm (z úpravy flotací)
byla hydraulicky dopravována zprvu
do sedimentační nádrže Castaldanovka
společně s elektrárenským popílkem
a později samostatně do nádrže Burianovka.
Soumrak úpravny
Po roce 1989 byly omezeny investice
do rozfárávek nových důlních oblastí
a tím docházelo ke snižování množství
vytěženého surového uhlí. Provoz úpravny
uhlí byl k 31. 12. 1998 zastaven. Někteří
pracovníci byli přemístěni na úpravny uhlí
okolních důlních závodů, především pak
na úpravny uhlí Dolu Dukla a Dolu Lazy.
Část pracovníků odešla do předčasného
důchodu nebo se zaregistrovali na Úřadu
práce.
Přesto, že provoz úpravny byl zastaven,
pokračovala těžba surového uhlí ještě
půl roku. Na třídírně se odtřídil energetický
prach a zbytek pak byl expedován
na úpravnu uhlí Dolu Dukla, kde byl
upravován.
Dne 30. 6. 1999 byl na povrch důlního
závodu vytěžen poslední vozík s uhlím
a dobývání uhlí na Dole Prezident Gottwald
(po roce 1989 na Dole František)
bylo definitivně ukončeno.
Zbyněk Szostek