Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 21.03.2024 do 28.03.2024

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Hornické

OKOLÍ SÍDLIŠTĚ

Ukázka z knihy Martina Jemelky "Na kolonii"

Blízkost pracoviště a dalších průmyslových podniků.

Závodní osada jámy Šalomoun byla vybudována jako sídliště zaměstnanců stejnojmenného dolu a sousední jámy a koksovny Karolina. Jednotlivá těžířstva se snažila současně šetřit pracovní sílu i využívat pozemky v sousedství dolů, zatížené možnosti půdních poklesů, a proto i kolonie Šalomouna vznikla v bezprostřední blízkostí pracoviště svých obyvatel. Vzdálenost Šalomounské kolonie od jámy Šalomoun byla .100-800 m, od koksovny Karolina 500-1100 m. Důl Šalomoun zaměstnával až do 30. let minulého století většinu pracujících obyvatel kolonie podle censu z roku 1910 v něm pracovala třetina (33,6%), v roce 1930 - po definitivním sloučení s jámou Karolina - již takřka dvě třetiny výdělečně činných obyvatel (61,3%). V osadě žijící dělníci, zvláště synové šalomounských horníků, odcházeli denně za prací i do jiných dolů na katastru Moravské Ostravy a sousedních obci (doly Ignác, Jiří, Marie-Anna, Terezie a Trojice), ale mima dolu Šalomoun poskytoval nejvíce pracovních příležitosti průmyslový areál Karolina.

    Areál dolu Karolina s přilehlou koksovnou, elektrickou ústřednou Vítkovických kamenouhelných dolů a Žofinskou, hutí začal vznikat roku 1842, kdy Moravsko-ostravská důlní společnost započala š hloubením těžní jámy nejstarší ostravské šachty. Z obyvatel Šalomounské kolonie pracovalo podle censu z roku 1910 na dole Karolina 40,3% výdělečně činných osob, začátkem 30. let to bylo už jen osm osob.

Specifickou sociokulturní skupinu mezi obyvateli Šalomounské kolonie a početnou skupinu mezi výdělečně činnými osobami tvořili karolinští koksaři (v roce 1910 = 7,7% a 1930 = 5,9% pracujících osob), Koksovna při dole Karolina zahájila činnost roku 1 858 a o sedm let později měla již pětašedesát pecí. Počátkem 70. let 19. století se karolinská koksovna v nájmu bratři Gutmannů osamostatnila, v roce 1901 převzala a později odstavila Centrální koksovnu před ústím řeky Luciny do Ostravice a stala se nejmodernější Rothschildovou koksovnou, zpracovávající uhlí z dolů Karolina a Šalomoun, dolů Společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda a lanovkou transportované uhlí z polskoostravské jámy Trojice. Součástí koksovny bylo od roku 1906 i uhelné prádlo pro doly Vítkovického kamenouhelného těžířstva a briketárna V roce 1910 zaměstnávala koksovna 861 osob, z nichž přibližně 6,3% obývalo kasárny na Šalomouně.

Vedle dolu a koksovny byla součástí karolinského průmyslového areálu od raku 1918 i elektrická ústředna Vítkovických kamenouhelných dolů, v níž podle censu z roku 1930 pracovali čtyři muži ze Šalomouny, za areálem se u Frýdlantské dráhy nacházela pudlovna (1873) a Schüllerova huť (1865)246 a ve východním cípu nedaleko Ostravice Žofínská huť (1873).

Překvapivě málo horníků pracovalo na sousedním dole Hlubina, rozkládajícím se jižně od jámy a kolonie Šalomouna na rozhraní katastru Moravské Ostravy a Vítkovic. Důl, s jehož hloubením se započalo v roce 1852 a k němuž byla 16. listopadu 1931 připojena jáma Šalomoun zaměstnával horníky z Šalomounské kolonie až od 20. let: v censu z roku 1930 nalézáme sedm hlubinských horníků bydlících na Šalomouně, většinou synů z rodin šalomounských horníků.

Přáním mnoha hornických rodičů a jistě i dospívajících mužů volících si zaměstnání bylo opustit fyzicky extrémně náročnou a nebezpečnou práci v dolech a uplatnit se ve specializovaných a lépe placených oborech hutního a strojírenského průmyslu. Mimo práce ve Vítkovických železárnách se nabízela možnost pracovat v blízké slévárně, strojírně a továrně na výrobu důlních strojů Elbertzhagen & Glassner. Podnik, zaměstnávající průměrně 200 dělníků a úředníků, byl založen roku 180249 ředitelem Vítkovických železáren Karlem Elbertzhagenem a majitelem cihelny Karlem Glassnerem. První odlev litiny se uskutečnil v říjnu následujícího roku, kdy strojírna zaměstnávala 40 dělníků. Před první světovou válkou byla továrna, spravovaná ředitelem Glassnerem, v majetku Elbertzhagenových dědiců, zaměstnávala již 700 dělníků a k závodu přibyla i železniční konstrukční dílna. Slévárna s denní výrobou 25 tun oceli (1914) byla roku 1926 přestavěna a na sklonku 20. let, před vypuknutím hospodářské krize, v ní pracovalo 40 úředníků a 350 dělníků. V Elbertzhagen-Glassnerově strojírně pracovali podle censu z roku 1910 dva obyvatelé Šalomouny a v roce 1930 žili na Šalomouně již tři Glassnerovi dělníci a čtyři chlapce z hornických rodin se zde učili řemeslu.

V sousedství strojírny založil v roce 1888 moravsko ostravský podnikatel Němeček továrnu na výrobu krycí lepenky, destilovaného kamenouhelného dehtu, naftalinu a později i asfaltu a surové lepenky. Po jeho brzké smrti převzala podnik nejprve jeho bývalá manželka a nakonec se podnik dostal do rukou bývalého Němečkova účetního Luttnara. Luttnarova továrna, zaměstnávající v roce 1 888 nejprve jen patnáct, v roce 1908 již sedmdesát a 1928 kolem stodvaceti dělníků. Poskytovala pracovní příležitost i ženám, mezi nimiž bychom nalezli také dcery šalomounských horníků (v roce 1910 u Luttnara pracovaly dvě dívky,1930 již sedm obyvatel kolonie)...

Šalomounská kolonie se sice postupem času stávala bydlištěm rostoucího počtu osob, které nebyly zaměstnány v kamenouhelném průmyslu, ale přesto ještě podle meziválečného censu z roku 1930 pracovalo na dolech Šalomoun a Hlubina, na jámě a koksovně Karolina, v továrnách Elbertzhagen-Glassnerově a Luttnarově (spojené od roku 1921 S vítkovickou chemičkou Riittgers) 70,2% výdělečně činných obyvatel kolonie. V předcházejících letech to bylo ještě vice: v okruhu jednoho kilometru kolem kolonie našlo na katastru Moravské Ostravy podle censu z roku 1890 zaměstnání přes 90% a 1910 více než 82% obyvatel osady jámy Šalomoun. Bezprostřední blízkost pracoviště měla pro zaměstnance jednotlivých závodů řadu výhod (snazší komunikace se závodem, šetření času a fyzických sil dělnictva), přinášela s sebou však i četná negativa, nad nimiž výrazně dominovalo ekologické zatížení mikroregionu Šalomounské kolonie zplodinami z koksovny, přilehlé strojírny a chemičky-papírny.


[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
| Autor: administrator | Vydáno dne 04. 02. 2010 | 4759 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server