Odchazaju aji ti nejlepši

Sobota byla Na Upadnici dost posmutněla. A něbylo se čemu diviť bo sem ja a aji Juzek informovali osazenstvo a pohřebach, na kerych sme byli. Ale hlavně ja sem byl vedle smutku aji dost nasrany na komoše, bo na pohřebě v Albrechticích nas mohlo a mělo byť vice. Ale popořadku. První se rozvykladal Juzek. „Umřel mi dluholety kamoš. Tvůj menovec Lojza Málek byl dobrak od kosti, který by muše chlup na břuchu nězkřivil nětobože ji urval nohu. Vzdělanec ze dvuma vysokoškolskými titulami. Ale tež velky srandista. S tym by si se, Lojzku, rozuměl. Uměl se z kamošu aji vystřeliť. Třebas když jim z jižní Moravy přivez z vinařské obce Hrušky fl ašku ze slovami: ,Dejtě se do ryla vino z Hrušek.´ A taka blondynka převalila vino po patře a znalecki pravila: ,Nikdy bych nevěřila, že tak dobré víno se dá vyrobit z hrušek.´

Jak to vidí stryk Lojzek

No, jak pravim srandista. Už vam ho ale něpředstavim. Škoda ho, synka. Budě mi chyběť.“ „Škoda, že sem ho něpoznal. Ale temu, že si byl na jeho pohřebě, maš u mě omluvenku. To ostatni tu přitomni němaju. Kaj stě byli, když v Albrechticach chovali kamoša Kazika?! To vam, synek, tam navrchu něodpusti!“ začal sem zprudka. „Dobře, dobře, něchej teho kazani a vyčitani a řekni, co a jak bylo s Kazikem?“ zarazil mě Antek. „Pravila mi jeho robka Ania, že byl v poslední době važně němocny, ale moc o tym němluvil. A temu za nami nejezdil. Políhával po špitalach, až ho nakonec zradilo srdičko. Šak vitě, že trpěl na ledviny aji na to srdce. Ale dal sem se ji něvyptaval, bo šparať se nožem v čerstve raně neni muj styl. Ale vyprovodiť ho přišly cele Albrechtice. Šak tam byl oblibeny. A ni enem tam. Spominatě, jak zme byli v jednasedumdesatym v Katovicach na fotbale Górnik Zabrze s AS Roma? Všecko vtedy zařidil Kazik – autobus, biletky, hospodu na obid, aji pravy polski spiritus na vařonku. A že to vtedy bylo v Polsku uzkoprofi love zboži. Ale my zme se mohli každy kupiť tolik fl ašek, kolik kdo chtěl. Či jak zme byli v pětaosumdesatym na Spotkaniu Gwarków na šachtě Wujek u Katovic. Spominam, že nas varovali, že je to nejvic zaplynovana šachta v dolnoslezskim reviře. Kazik byl už vtedy nemocny na ledviny a srdečko a přesto s nami faral! A jak se potym dobře bavil na večernim posezeňu! Ja, ja, byl to fajny synek. Až mu da buch lechke papuče…“ zatlačil sem slzu. A kamoši na tym něbyli inač. „Tuš navrhuju po dvuch fernetach – na paměť Kazika a Juzkoveho Lojzka,“ navrhnul Poldek, a nikdo překvapivo něbyl proti. Když do nas ty dvě pulky skluzly, ozval se Erďa: „Ani něvim, esli matě chuť na moje frky? Ale musitě se uvědomiť, jak už řikal ten znamy televizni scenarista Dietl v Nemocnici na kraji města po smrti dochtora Štrosmajera, že aji ti nejlepši z nas odchazaju! Tuš se s tym smiřme a poslechnitě se, co hlasili v ostravske lokalce z ampliona namisto mena zastavki: Cestující důchodci, pozor! Chcete si v autobuse, trolejbuse či tramvaji sednout?! Staňte se řidiči MHD!

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek