Svátek Josefa dobře znal a ctil směnmistr, po ostravsku šichtmajster Josef Paš. Jeho pracovním úkolem bylo řídit práci štajgrů. V zápisníčku měl u každého jména uvedeno datum narození a kdy má svátek. Paš den předem vždy
oslavence lehce upozornil, „co je jeho povinností“. A den před svátkem a narozeninami se zmíněný Josefek objevoval ve štajgrovně a už ve dveřích šibalsky blýskal očima, aby připomenul, co se sluší a patří.
Jedním z těch, které musel Josefek upozorňovat dvakrát, někdy třikrát, byl protipožární technik Vláďa Fikáček. Kroutil se jako had, ale nakonec půllitrovku modré vodky za 28,50 ráno donesl. V kanceláři, kde seděl požární technik a zástupce vedoucího větrání, byl v otvoru po malém okénku vybudovaný nenápadný úkryt, za hřbety šanonů byl minibar. V něm skleničky – hořčičáky, pivo Ostravar a někdy i láhev čertovské vody. Vláďa Fikáček, který měl narozeniny, tam schoval svoji vodku pro šéfa.
Z knihy Příbramské a jiné hornické historky
příhody z Ostravy vypráví Ing. Josef Vrabec
Jenže v nestřežené chvíli dva vykukové – chachaři zaměnili láhev s vodkou. Láhev vypadala stejně, ale obsah byl jiný.
Josefek, drobný a s pleší po celé hlavě, připomínal nadporučíka Duba ve filmu Švejk.
Po zamčení dveří kanceláře č. 17 začal slavnostní akt. Když ale šichtmajstr do sebe kopnul štamprle, vyprsknul, jako by se napil močůvky, zakoulel očima a zařval: „To jsem v životě nezažil, nabídnout nadřízenému místo kvitu vodu!“
Marně se lakomý Vláďa Fikáček dušoval, že opravdu koupil vodku, ale že ji někdo vyměnil. Josefek si to nenechal vysvětlit a oslavence Fikáčka to stálo 10 % z prémií.