Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 11.10.2021 do 18.10.2021

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Počet zobrazených článků: 50 (z celkem 58 nalezených)

| 0-50 | 50-58 |
OJEDINĚLÁ KNIHA O HORNICKÝCH CESTÁCH
(Ing. Jiří Grygárek, Edice KPHM, 04.12.2014)
Cesty

Zajímavá kniha vyšla ke konci roku 2013 z pera autora Dušana Pavelka pod titulem "Hornické cesty, autobiografie báňského inženýra". Knižní dílo obsahuje životní příběh předního inženýrského pracovníka v Ostravsko-karvinském revíru.

Vzpomínková kniha byla vydána Nakladatelstvím Jaroslav Klát v Ostravě za finanční podpory Nadace Landek Ostrava. Nakladatelství přikročilo ke knižnímu vydání původně šestidílného vzpomínkového seriálu, který vycházel ve čtvrtletníku Hornický zpravodaj, vydávaném Klubem přátel Hornického muzea v Ostravě v lednu 2013 až únoru 2014. Seriál vycházel pod názvem "Ze života horního inženýra Ing. Dušana Pavelka v Petřvaldě, ve Zbůchu a na Dole Antonín Zápotocký v Orlové-Lazích." Pro bližší poznání míst a prostředí hornických cest, kde Pavelek působil, byly spolužákem autora Ing. Jaroslavem Klátem doplněny i texty o údaje a ilustrace ze související historie a popisu míst a důlních provozů. V knize se také připomíná autorovo rodné Těšínské Slezsko, které by nemělo z obecného povědomí mizet.

Životní příběh autora je napsán velmi zajímavě a obsahuje i řadu postřehů a vlastních zážitků, které výstižně charakterizují dobu, ve které autor žil a delší část působil v hornictví. Autorův příběh se odvíjí od jeho dětství na počátku 2. světové války a probíhá až po útlum těžby uhlí v Ostravsko-karvinském revíru v 90. letech min. století.


Rozvoj a útlum rudného a uranového hornictví
(Ing. Jiří Grygárek, Edice KPHM, 25.09.2014)

Rozvoj a útlum rudného a uranového hornictví na území
České republiky po roce 1945

Rudy

Předmluva
Tato útlá publikace k rozvoji a útlumu rudného a uranového hornictví na území České republiky po roce 1945 s rozsahem, omezeným mimo jiné i pro výši finančních prostředků, které byly k tomuto účelu získány, byla napsána autorem, který celý svůj produktivní a nyní i postproduktivní věk věnuje rudnému a uranovému hornictví. Vychází v ní ze svých osobních zkušeností, prací, provedených pro různé instituce i z literatury, uvedené v připojeném seznamu. Největší váhu v něm mají publikace [3] a [5] a citované práce autora.

Lit. [3] s názvem „Přehled dějin rudného hornictví na území Československa“ vycházela postupně jako příloha časopisu RUDY v období 1984 až 1991. Má celkový rozsah 632 stran a byla napsána předními českými a slovenskými historiky a odbornými pracovníky, řízenými redakční radou. Vydávání bylo předčasně ukončeno v důsledku ukončení činnosti časopisu, takže chybí plánované statě o čs.uranovém průmyslu. Iniciály k jednotlivým kapitolám pro tuto publikaci navrhl a zhotovil Karel Liška.

Lit. [5]: Reprezentační publikace nese název „Rudné a uranové hornictví České republiky“ vydalo ve spolupráci s DIAMO s.p, nakladatelství ANAGRAM Ostrava v roce 2003. Má celkem 647 stran a na jejím zpracování se podílelo 79 autorů. Kromě rudného hornictví se zabývá i geologickým průzkumem, těžbou a úpravou uranových rud, vlivy hornictví na životní prostředí, útlumem hornictví a likvidací dolů, lomů, úpraven a povrchových provozů. Za cela ojedinělý počin lze považovat uvedení technických a kulturních památek po rudném a uranovém hornictví v členění podle krajů. Je mi ctí, že jsem se mohl prací, spojených s napsáním těchto literárních pramenů, zúčastnit.

Obě tyto publikace jsou však určeny hlavně pro odbornou hornickou veřejnost a navíc jsou v současné době jen obtížně dostupné. Proto jsem přivítal nabídku Klubu přátel hornického muzea v Ostravě, kde jsem dlouholetým členem, abych zpracoval tuto problematiku ve zjednodušeném pojetí a v rozsahu vhodném pro širší okruh čtenářů s tím, že zpracovatelské náklady v přiměřeném rozsahu uhradí především Nadace LANDEK Ostrava, se kterou Klub již řadu let spolupracuje.

Věřím, že v uvedeném pojetí bude publikace pro členy Klubu i další zájemce o rudné a uranové hornictví v České republice užitečná.

Jiří Grygárek

Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (36)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 04.09.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)
Nová Osada.

Osada

Takto je označena kolonie ohraničená ulicemi Heřmanickou, U Stromovky a Bernerovou na Hladnově. Tato kolonie byla vybudována v letech 1939 až 1940 pro Čechy vysídlené ze zabraného pohraničí. Osada míru. Již podle názvu je zřejmé, že jádro dnešní kolonie bylo vybudováno v období budování socialismu a to mezi lety 1945 – 1952. Nicméně v místě, kde se nachází došlo k výstavbě daleko dříve. Výstavba se odvíjela ve třech fázích. V první fázi ( 1900 – 1906) bylo postaveno 5 obytných dvojdomů při Koněvově ulici, tehdy na katastrálním území Heřmanic. 3 dvojdomy byly vybudovány pro horníky jámy Terezie, 2 dvojdomy pro horníky jámy Ida. Byly to pavlačové domy, které po rekonstrukci slouží dodnes Ve druhé fázi roce 1944 byly postaveny 3 domy podél Koněvovy ulice. Podle německého projektu s vysokými sedlovými střechami, tehdy na katastrálním území Heřmanic pro oba doly.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (35)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 23.08.2014)

Slezská Ostrava(pokračování)
        Úřednická kolonie Salma

Salma

Úřednická kolonie Salma leží asi 400 m západně od dělnické kolonie Salma. Kolonie se nachází na ulicích Na Jánské a Kovařicova. Domy kolonie byly vystavěny Báňskou a hutní společností a pravděpodobně měly sloužit především k ubytování úředníků dolu Ludvík (Salm VII.). Kromě J. Kynclové žádný z autorů, píšících o hornických koloniích, neuvádí informace o Úřednické kolonii jámy Salm. Ve všech ostatních pramenech je uváděna pouze dělnická kolonie Salma. T. Myslivec v Monografii OKR z r. 1929 o volně stojících domech vystavěných pro zaměstnance jámy Ludvík uvádí, že mezi ostatními soukromými domy stálo sedm roztroušených domů. Domy patřily mezi obytné domy dolu a koksovny Salm VII. ve Slezské Ostravě. Jedná se ovšem o sedm domů, které nebyly postaveny v žádné z obytných osad dolu a koksovny Salm VII, a proto je možné, že těchto sedm domů tvořilo původní Úřednickou kolonii Salma.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (34)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 11.08.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)
      Salmovec (Stará kolonie)

Salma

Označuje se také jako kolonie Na Salmě. Kolonie patřila jámě č. VII, později Dolu Ludvík v Radvanicích. Kolonie ležela severně od jámy Jan Maria. Převážná část domů stála podél ulice Slívovy. Jižní část kolonie lemuje ulice Na Souvrati, severní a východní část lemuje ulice Kramolišova. Na severu leží souběžně s ulicí Slívovou ulice Aloisina. Kolonií příčně prochází ulice Na Srázu a Sněžná. Je nejvzdálenější hornickou kolonií bývalého dolu č. VII a koksovny. Rozkládala se 400 m od bývalého dolu Hugo na rozhraní katastrů obcí Radvanice a Slezská Ostrava. Dle D. Joklové jádro kolonie bylo postaveno v letech 1850 -1870 a tvořilo ji 17 přízemních domů. Později v letech 1871-1923 bylo postaveno dalších 27 domů. Byt sestával z kuchyně, pokoje, spíže, půdy, sklepa a na dvorku náležel ke každému bytu záchod „šopka“ a chlívek. M. Jemelka uvádí, že domů bylo 16. Jiné prameny uvádějí, že k první stavební etapě kolonie došlo v letech 1868?1870, k druhé stavební etapě v letech 1871?1923, další prameny pak uvádějí, že výstavba kolonie byla započata roku 1860 respektive, že kolonie byla postavena v letech 1868 – 1925. Z nich vyplývá, že pro ubytování dělníků měla kolonie celkově k dispozici 41 domů. Téměř všechny domy byly postaveny před rokem 1900 (17 domů bylo postaveno v 70. letech 19. století), pouze čtyři domy byly postaveny po roce 1911. Za menší nájemné dostal každý havíř měřici (20 arů) půdy. Kolonie byla silně ovlivněna důlní činností. Bydlelo se zde až do roku 1964, kdy byly zahájeny demoliční práce. Svou rozlohou byla druhou až třetí největší kolonií v OKR (7 ha). V r. 1930 měla jednu z nejmenších lidnatostí, především v důsledku poškození budov a tyto byly obývány jen z části. V kolonii bylo i několik pekáren a závodní hostinec. V blízkosti jámy č. VII byl zřízen sad o výměře asi 9500 m2.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (33)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 30.07.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)
      Josefská kolonie (1890 – 1907)

Josefka

Kolonie zvaná také Na Josefské byla pojmenovaná po dole Josef. Sloužila pro ubytování horníků dolu Josef ve Slezské Ostravě a dolu Michal v Michálkovicích, které patřily Severní dráze Ferdinandově. Byla postavena ve vzdálenosti 950 m od jámy Michal a 350 metrů východním směrem od nákladního nádražní bývalého dolu Josef , po levé straně ulice Československé armády a ulice Fišerovy. Svým východním okrajem Josefská kolonie navazovala na kolonii Petrskou.

Kolonie byla zásobována pitnou vodou z vlastního vodovodu a vodovodní výpustky byly zřízeny jen na ulicích kolonie. Jednotlivé domky byly napojeny na elektrickou síť a byla zavedena kanalizace. Dělnické domky byly většinou přízemní pro čtyři rodiny. Jeden byt se skládal z obytné kuchyně, předsíně a spíže. Většina domů nebyla podsklepena. Ke každému domu náležela hospodářská budova pro chov drobného zvířectva a zahrádka pro pěstování zeleniny.


Cesty k hornictví a hornictvím
(Redakce Horník, Edice KPHM, 24.07.2014)

Vyšla kniha o životní cestě horníků, kteří jimi byli tělem i duší.

Janku

Pro ty, kdo chtějí nahlédnout do duše několika havířů ostravsko-karvinského revíru, kteří zasvětili svůj život šachtě, je určena kniha Cesty k hornictví a hornictvím. Petr Janků, sám dlouholetý zaměstnanec OKD, v ní seřadil otevřená a upřímná vyprávění především těch, se kterými se osobně setkal díky své profesi. Autory jednotlivých kapitol jsou chlapi nejrůznějších hornických profesí z řady šachet, pro které bylo hornictví nejen zaměstnáním, ale doslova životním posláním.

„V dnešní pro hornictví mimořádně složité době je velmi dobře, že se o tomto řemesle a lidech s ním spojených píše,” praví se v předmluvě Jana Kuriala, rovněž autora několika publikací věnujících se problematice ostravsko- -karvinského revíru. „Velmi pozitivní je, že v každé kapitole vypráví hlavní hrdina sám o sobě a autor jen velmi lehce doplňuje jeho výklad svými dotazy či vysvětlivkami. Výsledkem je, že každá část je autentická s osobním, nikoliv převyprávěným příběhem,” vyzvedává formu zpracování knihy.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (32)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 18.07.2014)

Slezská Ostrava (pokračování) Jánská kolonie (1878–1884)

Jánská

Jánská kolonie byla postavena pro zaměstnance dolu Michal v Michálkovicích, patřícího společnosti Severní dráha Ferdinandova. Jánská kolonie byla pojmenovaná podle jámy Jan. Ležela blíže zlikvidované jámy Josef, ve vzdálenosti cca 1450 m na západ od Dolu Michal a cca 1000 m na severozápad od bývalého dolu Hugo. Kolonie leží na pravé straně Michálkovické ulice ve směru k mostu přes Báňskou dráhu, jihovýchodně podél ulice Michálkovické, východně od báňské dráhy. Osadou procházela ulice Na Josefské, na západě byla ohraničena ulicí Červenkovou. Jednotlivé parcely byly odděleny chodníky pro umožnění vstupu k zadním bytům. Roku 1918 měla kolonie v severozápadní části čtyři dvoupodlažní modernizované domy, které byly určeny pro osm rodin. Roku 1928 měla kolonie dvacet nepodsklepených domů, z nichž dva domy byly úřednické, osmnáct domů bylo dělnických. Součástí kolonie bylo rovněž pět pekáren s udírnou. Severní část kolonie byla značně ovlivňována důlními vlivy. Podle Bilové stálo v roce 1977 v kolonii už jen pět domů. Všechny domy v kolonii byly postaveny masivně a z pálených cihel. Hlavní schodiště ze sklepa až na půdu v domech jednopatrových nebo několikapatrových pro několik rodin bylo ohnivzdorné. Jednotlivé schody byly z umělého kamene, u domů lépe vybavených (úřednických) z žuly. Podlahy v dělnických bytech byly zhotoveny v pokojích, kuchyni a předsíni z měkkého dřeva. Ve vedlejších místnostech a na chodbách byla dlažba betonová nebo šamotová.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (31)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 06.07.2014)

Slezská Ostrava(pokračování)

Zwierzinové kolonie

Josefský důl (Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo) ve Slezské Ostravě mělo pro ubytování svých zaměstnanců celkem 41 domů (10 úřednických, 30 dělnických a 1 společný). V nich bylo 22 úřednických a 134 dělnických bytů. Kromě 1 domu stojícího ojediněle, nacházely se ?všechny ve dvou koloniích: v kolonii na Zvěřině a v kolonii Aloisii. Kromě tří jednopatrových domů s 20 byty byly všechny ostatní domy přízemní. Nejvíce (18) dělnických domů bylo čtyřrodinných. S výjimkou čtyř nejstarších domů (kolem r. 1850) byly všechny podsklepeny částečně. Krytina u všech domů byla lepenková. Úřednické jedno až čtyřpokojové byty měly veškeré příslušenství ( kuchyň, předsíň, záchod a spíž).

Z dělnických bytů mělo 17 obytnou kuchyň a 115 bytů pokoj a kuchyň. Dva byty byly dvoupokojové s kuchyní. Všechny byly zásobovány pitnou vodou z vodovodu. Přímo do bytu 4 úřednické byty. Ostatní pak měly vodovodní stojany na ulicích. Všechny domy měly el. osvětlení. Kolonie měly částečnou kanalizaci. Ulice byly přímočaré 8-10m široké. Tři volné plochy o výměře 280 m?, 660 m? a 1000 m? byly upraveny jako náměstí. Počet osob bydlících v domech Josefského dolu byl k 31.12.1928 asi 852.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (30)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 24.06.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)

Michálka

Jáma Jan-Maria (Kamenouhelné závody Jana Wilczka) měla pro ubytování svých zaměstnanců 44 obytných domů (9 úřednických, 32 dělnických a 3 domy společné) v nichž bylo celkem 210 bytů z toho 20 úřednických. Pět domů bylo rozptýleno mezi soukromými domy ostatní byly umístěny v kolonii Hranečník na území Slezské Ostravy a Radvanic.

Kolonie Hranečník
Hornická kolonie Hranečník byla postavena v letech 1884–1926 a sloužila k ubytování zaměstnanců jámy Jan Maria. Kolonie byla stavěna poměrně dlouhou dobu, a proto byly vybudované domy různého půdorysu a provedení. Nejstarší domy byly dokonce dřevěné. Kolonie se nacházela v blízkosti jámy Jan – Maria. Kolonie se dělila na dvě obytné části. Horní část kolonie byla vymezena ulicemi Těšínskou, Hranečníkem a Vrchní. Dolní část hornické kolonie stála mezi ulicemi Jan Maria a Hormistrů. Západním okrajem se osada dotýkala ulice Těšínské. Do bytů bylo zavedeno elektrické osvětlení. Domy byly jen částečně podsklepeny. Většina starších přízemních staveb sloužila pro čtyři rodiny, z nichž každá měla k dispozici jeden pokoj, předsíň a spíž. K domům patřily také hospodářské budovy, ve kterých mohli obyvatelé chovat drobné domácí zvířectvo. Součástí domů byly také zahrádky, kde obyvatelé pěstovali zeleninu. Domy v horní části kolonie Hranečník byly stavěny podle uzavřené kompozice ve tvaru písmene U. Kolem ulice Těšínské byly postaveny domy přízemní, čtyřbytové a se samostatným podkrovím ve výrazných vikýřích po obou podélných frontách, které byly dostavovány po roce 1920. Střechy domů byly sedlové a střechy vikýřů polovalbové (zešikmené). Vstupy do domů byly umístěny v podélné frontě a vstup do podkroví byl ze zádveří uprostřed. Domy stojící při ulicích Hranečník a Vrchní byly bez střešních dostaveb.
8 úřednických domů bylo přízemních, jeden byl jednopatrový.
8 dělnických domů bylo jednopatrových, ostatní byly přízemní.
Všechny domy kromě jednoho dřevěného byly z cihel. Úplně podsklepených bylo 9 domů, 5 bylo nepodsklepených, ostatní podsklepeny částečně. 30 domů mělo lepenkovou krytinu, 7 domů tašky, ostatní pokryty břidlicí.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (29)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 11.06.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)

Michálka

Jáma Michálka (Kamenouhelné závody Jana Wilczka) měla pro ubytování svých zaměstnanců 35 obytných domů (6 úřednických, 26 dělnických a 3 společné) celkem se 144 byty (17 úřednických). Kromě čtyř domů postavených individuálně, ostatní byly postaveny v kolonii jámy Michálka Na Hladnově. Ve všech domech jámy Michálka bydlelo k 31.12.1928 asi 469 osob.

Kolonie Na Michálce
Kolonie Na Michálce patřila k jámě Michálka, dříve nazývané Jan-Michaeli, později Michaeli. Obyvatelé kolonie byli zaměstnanci jámy Michálka. Nejvyšší počet domů stál na ulici Michalské, která vedla středem kolonie. Domy patřící ke kolonii stály také na ulici Na Najmanské. Jižní část kolonie dnes lemuje ulice Příjezdní. Okolí kolonie obklopovaly četné haldy, které se nacházely mezi doly Michálka a Terezie (Petr Bezruč).


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (26)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 03.05.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)
        Kolonie Jaklovec (Zámostí)

Jaklovec

Hornická osada Jaklovec se nacházela ve Slezské Ostravě a sloužila pro ubytování zaměstnanců jámy Terezie (Bergschacht-Petr Bezruč). Kolonie ležela mezi starou ulicí Michálkovickou, severním koncem ulice U Staré elektrárny a stadionem Bazaly. Kolonie Jaklovec vznikala v letech 1860–1870, ale podle J. Bílka byly první domky kolonie postaveny již před rokem 1860.

V kolonii Jaklovec původně stálo 35 dělnických domů a dva domy, které byly společné pro úředníky i dělníky. Jednalo se o domky přízemní. Původně byly tyto dělnické domky budovány pro čtyři rodiny, v letech 1906–1909 byly upraveny tak, aby v nich mohly pohodlněji žít tři rodiny, které tak získaly větší prostor pro bydlení. Po přebudování se dělnický byt skládal z pokoje, kuchyně a sociálního zařízení. Některé byty měly splachovací záchod a spíž odděleně mimo byt. Obytné domky v osadě Jaklovec byly podsklepeny úplně, částečně, nebo vůbec ne. Střechy byly kryty lepenkou, taškami nebo umělou břidlicí. Pitnou vodou byly domy zásobovány z komunálního vodovodu Slezské Ostravy. Vodovodní výpustky byly rovněž na ulici mimo domy (speciální závodní vodovod, sloužící k zásobování užitkovou vodou). Místa s vodovodními kohoutky umístěnými na ulici nebyla vydlážděná, proto byla velmi znečištěná. Žumpy byly zděné, ale byly zakryté pouze dřevěnými, často poškozenými fošnami. Všechny byty byly připojeny na elektrické osvětlení. Obytná osada měla kanalizaci, která odváděla splašky a srážkovou vodu. Odtokové kanály ale nebyly dostatečně vydlážděné a když se výpusti kanálů ucpaly, hromadily se splaškové vody na ulicích.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (25)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 21.04.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)
    Kolonie jámy Terezie

Jaklovecká

Jáma Terezie(1842), patřící Vítkovickým kamenouhelným dolům (VD), měla pro ubytování svých zaměstnanců v r. 1928 celkem 135 domů a to 32 pro úředníky a 92 pro dělníky. 11 domů obývali úředníci i dělníci. Ve všech domech bylo 698 bytů (97 úřednických a 601 dělnických).

Závodní domy byly postaveny většinou v koloniích:
1. Na Jaklovci (35 dělnických domů a 2 domy společné)
2. Jindřišská (10 úřednických domů a 4 dělnické domy)
3. Na Hladnově ( 8 úřednických domů, 30 dělnických domů a 2 domy společné)
4. V Heřmanicích (6 dělnických domů)


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (24)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 09.04.2014)

Slezská Ostrava(pokračování)

Centrálka

Koksovna Trojice (1848-Kamenouhelné závody Jana Wilczka) měla pro své zaměstnance k ubytování celkem 25 obytných domů (8 úřednických, 14 dělnických, 3 společné). V nich bylo celkem 136 bytů (23 úřednických). Kromě tří volně postavených domů jsou ostatní postaveny v koloniích Bunčák a Kamenec. Kromě 5 dělnických domů jsou všechny domy přízemní. Krytina je u 4 domů lepenková, ostatní domy byly pokryty taškami. Úplně podsklepeno bylo 5 úřednických domů a 10 dělnických domů. Ostatní domy byly nepodsklepeny nebo podsklepeny částečně.

Z úřednických bytů byly 2 více než čtyřpokojové, ostatní byty byly jedno až čtyřpokojové s veškerým příslušenstvím (kuchyň, koupelna, předsíň, spíž, záchod). Z dělnických bytů bylo 95 bytů jednopokojových s kuchyní, 10 bytů jen s obytnou kuchyní, 8 bytů dvoupokojových s kuchyní (všechny měly vedlejší místnosti – spíž, předsíň, záchod). Všechny domy byly zásobovány pitnou vodou z vodovodu. Všechny úřednické byty měly vodovodní výpustě uvnitř bytu, 70 dělnických bytů mělo výpustě na chodbách domů, ostatní mimo dům. Všechny byty měly el. osvětlení. Domy koksovny byly součásti kolonií na Bunčáku a na Kamenci – viz díl 21,22).


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (23)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 27.03.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)      
Kolonie Františkov (1890-1900)

Františkov

Kolonie Františkov stála na návrší v katastru Slezské Ostravy. Německý název kolonie byl Franzensberg. Kolonie náležela pod správu jámy Trojice a ubytování v ní nalezli zaměstnanci dolů Ema a Trojice. Starší část kolonie se rozkládala jihozápadně od jámy Terezie podél ulic Na Baranovci a Pod Výtahem. Novější část kolonie byla ohraničena ulicí Keltičkovou na západě a ulicí Na Baranovci, ležící na východě. Zatímco starší domy kolonie byly ještě dřevěné, novější domy byly již cihlové. Přes západní část kolonie vedla lanovka pro dopravu uhlí. Autoři díla Technické památky Ostravy – II. etapa uvádějí, že v roce 1900 náleželo ke staré části kolonie Františkov sedmnáct domů a k nové části osm domů. Mapa z roku 1914 dokládá 27 objektů. Jiní autoři uvádějí zcela odlišné počty domů. T. Myslivec v Monografii OKR informuje, že v roce 1929 v kolonii stálo celkem osmnáct domů, z toho bylo šestnáct domů dělnických a dva úřednické, ve kterých bydleli zaměstnanci jámy Trojice a jámy Ema. Jednotlivé domy byly přízemní a měly vedlejší hospodářské budovy. Šířka ulic byla 5-8 m i s chodníkem. Volné plochy mezi domy byly upraveny jako zahrady.. Úřednické byty se skládaly ze dvou pokojů, kuchyně, spíže, předsíně a sociálního zařízení v přístavku.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (22)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 15.03.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)      
Kolonie Bunčák (1918 -1926)

Bunčák

Kolonie Bunčák ve Slezské Ostravě se původně nazývala Kolonie Zita a spravovala ji jáma Trojice. V roce 1921 byla přejmenována na kolonii Bunčák. Svou polohou navazovala na jihu na starou část kolonie Františkov. Sídelní areál kolonie vymezuje na severu ulice Pod Výtahem, ulice Prokopská uzavírá kolonii na jihu. Střed kolonie tvořila ulice Na Bunčáku, na niž kolmo navazuje ulice Na Burni. Západní část kolonie ohraničovala ulice Občanská. Kolonie ležela ve svahu. Ubytování v kolonii Bunčák našli zaměstnanci dolu a koksovny Trojice a dolu Ema. V kolonii stálo původně deset domů, z toho šest domů úřednických a čtyři domy dělnické. Dělnické domy byly přízemní, domy úřednické jednopatrové. Několik domů bylo původně smíšených. Bydleli v nich jak dělníci, tak dozorci. Dělníci obývali suterén domů a dozorci přízemí. U úřednických bytů byl vodovod zaveden až do bytu a byty měly koupelny a splachovací záchody ( dělnické byty převážně ne). U větších úřednických bytů byly též pokoje pro služky. Dvoupodlažní úřednické domy kolonie měly kryté valbové (šikmé) či sedlové střechy. Stavby byly obohaceny o vikýře.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (21)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 02.03.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)  
    Kolonie Kamenec (1870 – 1875)

Kamenec

Kolonie Kamenec patřila jámě Trojice ve Slezské Ostravě. Nacházela se asi 800 m západně od závodu Petr Bezruč (Terezie / Bergschacht) a 1000 m severozápadně od závodu Trojice. Kolonie Kamenec byla ohraničena břehem Ostravice a Bohumínskou ulicí. Na pravém břehu Ostravice byly postaveny první domy kolonie Kamenec, jejíž stavba vznikala pod záštitou ředitelství dolů J. Wilczka. Původní počet obytných domů měl být 36. D. Lukovská ve své diplomové práci ovšem uvádí, že původní zástavbu tvořily dva úřednické a 27 dělnických domů a po roce 1929 se zástavba rozšířila o tři úřednické a deset dělnických domů.

Všechny domy v osadě vystavěné v období 1870–1875 byly přízemní. Dělnické domy byly pro čtyři rodiny a náležely k nim hospodářské budovy. Domy byly stavěny z pálených cihel na kamenných nebo cihlových základech. Stavěly se kolem společných dvorů. Jako krytina střech byla použita lepenka. Nechyběly zde zeleninové zahrádky a hospodářské budovy.

Úřednické byty v kolonii se skládaly ze dvou až čtyř obytných pokojů, kuchyně a veškerého příslušenství (předsíň, spíž, koupelna, splachovací záchod).

Dělnické byty byly většinou jednopokojové s kuchyní, předsíni, spíži a záchodem. Všechny domy odebíraly vodu z městského vodovodu Slezské Ostravy.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (20)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 19.02.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)

Jáma Trojice (1844 - Kamenouhelné závody Jana Wilczka) spravovala obytné domy pro ubytování jak vlastních zaměstnanců, tak i úředníků horního ředitelství dolů J. Wilczka. K účelu měl závod 115 obytných domů (18 úřednických, 90 Trojicedělnických a 7 společných). V těchto domech bylo celkem 433 bytů (71 úřednických, 362 dělnických). 57 domů stálo v hornických koloniích Františkov, Bunčák, Kamenec. Ostatní domy stály rozptýleně v katastru obce Slezská Ostrava. 18 domů bylo jednopatrových (7 úřednických). Ostatní domy byly přízemní. Z přízemních úřednických domů bylo nejvíce jednorodinných (7) a zbytek dvourodinných. Z dělnických přízemních domů bylo nejvíce čtyřhodinných a dvouhodinných. Všechny domy byly z masivních pálených cihel. Krytina byla u 85 domů lepenková, u 27 z tašek a u 3 domů z umělé břidlice.


HISTORIE SUCHÉ A JEJICH KOLONIÍ
(Jan Vincenec, Edice KPHM, 13.02.2014)

HISTORIE SUCHÉ A JEJICH KOLONIÍ

Vrbice

Napsali: Jaroslav Čihař a Dominik Káňa 

Edice: Hornictví včera,dnes a zítra č.23


Předmluva. 

V dnešní době likvidace dolů na Karvinsku si jen matně vzpomínáme na hornické kolonie, které byly součástí této aglomerace. Většina hornických kolonií byla poddolována a následně zbourána. Tyto kolonie však měly neopakovatelnou atmosféru. Jejich obyvatelstvo neoplývalo penězi, mnoho z nich byli tak zvaní kovozemědělci, což značí, že kromě práce na šachtě měli doma ještě malé hospodářství včetně hospodářského zvířectva. Z těchto skromných poměrů vyrostli známí sportovci, učitelé, vědci, lékaři i technici.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (19)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 07.02.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)
Vilémova kolonie -Vilémka (po r.1850)

Vilémka

Vilémova kolonie ležela v těsné blízkosti jámy Vilém ve Slezské Ostravě. Byla založena společností Severní dráha Ferdinandova pro zaměstnance dolu Vilém. Tato kolonie byla nejstarší kolonií v dobývacím prostoru dolu Zárubek. Obytná osada se nacházela nedaleko dolu Vilém při staré Frýdecké ulici. V Monografii OKR z r. 1929 se uvádí název Osada U Jámy Viléma. Kolonie vznikla po roce 1850. V obytné osadě bylo celkem 57 domů, z toho šestnáct domů pro úředníky s 54 byty a 41 domů pro dělníky se 189 byty (počty domů podle jiných autorů se rozcházejí). Obytné domy v osadě byly přízemní a jednopatrové. Domy byly stavěny z pálených cihel se střechami z lepenky či umělé břidlice. Většina domů byla zčásti podsklepena.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (18)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 26.01.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)

Jkubka

Jakubská kolonie-Jakubka (1870 -1912 ?) Jakubská kolonie jámy Jakub a posléze Zárubek (Hermenegilda) ležela asi 550 metrů na jihovýchod od těžní jámy dolu Zárubek mezi báňskou dráhou a Šenovskou ulicí. Kolonií procházela Jakubská ulice, rovnoběžná s ulicí Šenovskou. Kolonie sloužila k ubytování horníků a úředníků dolu Jakub a dolu Zárubek. Investorem výstavby slezskoostravské hornické kolonie byla společnost Severní dráha Ferdinandova.

Počátky Jakubské kolonie sahají do 70. let 19. století. Roku 1900 v kolonii stálo 52 dělnických domů s 208 byty a dva domy soukromé. Roku 1912 se stavěly patrové domy pro úředníky. Roku 1928 bylo v kolonii 73 domů, z nichž 6 bylo úřednických s patnácti byty a 67 dělnických s 313 byty. Podle práce M. Bašeho a O. Havlové žili v roce 1972 v kolonii převážně důchodci (starousedlíci), Rómové a Maďaři. Podle M. Bilové stálo v roce 1977 v kolonii ještě 45 domů, J. Kynclová v roce 2003 uvedla, že v kolonii stálo už jen třináct domů.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (17)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 14.01.2014)

Slezská Ostrava

Zárubek

Na území obce Slezská Ostrava stálo celkem 21 kolonií, které patřily k 7 šachtám: jáma Zárubek – Hermedegild (1845 - Severní dráha Ferdinandova – SDF), jáma Terezie ( 1842-Vítkovické kamenouhelné doly – VD), jáma Trojice (1844), jáma Ema(1861), jáma Michálka(1871), jáma Jan-Maria(1844), všechny Kamenouhelné závody a koksovna Jana Wilczka – ZJW), Josefský důl (1847-Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo v Mor. Ostravě). Všechny obytné domy s výjimkou volně stojících se nacházely v následujících koloniích: Bunčák, Na Centrálce, Františkov, Hladnov, Hranečník, Jaklovec, Jakubka, Jánská, Josefská, Kamenec, Na Michálce, Salmovec(Stará kolonie), Úřednická kolonie Salma, Vilémová kolonie (Vilémka), Kolonie jámy Terezie, Kolonie Zárubek (Hermenegildina kolonie), Kolonie Zvěřina, Koksova kolonie, Vizina, Kolonie Jindřich, Aloisina kolonie.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (16)
(administrator, Kolonie, 02.01.2014)

Kunčičky (pokračování)
Jubilejní kolonie(1928- 1943)

Jubilejni

V Jubilejní kolonii, která patřila Dolu Zárubek, bylo v r. 1928 postaveno prvních devět dělnických domů se 72 byty. Kolonie byla velmi výhodně situována poblíž okresní silnice spojující Kunčičky s Radvanicemi. Celkem bylo vyprojektováno postavení 27 jednopatrových domů, každý po osmi bytech. Každý dům měl dvě od sebe oddělena schodiště (každé ke čtyřem bytům). S ohledem na stavbu lze tyto domy označit jako dvojité domy. Rovněž sklepní prostory a dvory byly rozděleny, takže dům působil jako dvojité domy. Ke každému bytu v prvním patře příslušel jeden podkrovní pokoj. Jednotlivé byty měly obytnou kuchyň, pokoj, spíž. Do všech bytů byl do kuchyně zaveden vodovod. Každý byt měl svůj splachovací záchod a vanu. Rozlohou patřila kolonie k největším v OKR (7,8 ha).


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (15)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 21.12.2013)

Kunčičky (pokračování)
Stará Alexandrova kolonie(1897-1902)

Alexandr

Kolonie byla situována v bezprostřední blízkosti šachty. Měla 46 domů se 184 byty. Nacházela se na jihovýchodním okraji dolu a táhla se až k potoku Pstruží. Byla ve vzdálenosti cca 125 m na východ od nádraží Ostrava – Kunčičky. Na severovýchodě se dotýkala později zřízené zoologické zahrady. Kolonie byla zásobována vodou z vodárny u jámy Vilém. Obyvatelé používali také vodu ze studní, nacházejících se mezi soukromými domy.

V polovině r. 1977 v kolonii stálo 46 domků. Po r. 1950 byla dovybavena sociálním zařízením. Prvních 6 domů bylo postaveno v roce 1897 (před Podešvovým obchodem na Bořivojově ulici). Současně s nimi byla postavena „kasárna“ (ubytovna pro dělníky, hned u brány šachty (původně dva domy, později spojené v jeden). Dalších 11 domů bylo postaveno v roce 1898 a následně v r. 1900 přibylo dalších sedmnáct domů. Dostavěna byla v r. 1902 – 4 domy, Poslední 2 domy byly postaveny na ulici Pstruží a úplně poslední pak byl postaven dům hned za struhou u Husova sboru (Bořivojova 25). Dnes kolonii připomínají jen fotografie. Ze Staré kolonie se do dnešních dnů zachovaly jen dva domy. Obvod kolonie tvořila ulice Holvekova na severozápadě, Bořivojova na jihozápadě a Pstruží na jihovýchodě. Osadou procházela ulice Šupkova, Dolejšího, Říjnová a Stachanovců. Domky v osadě byly připojeny na elektrickou síť. Jednotlivé dělnické přízemní domy byly čtyřbytové. Vedle obytných domků byly postaveny vedlejší hospodářské budovy. Na zahrádkách si mohli obyvatelé kolonie pěstovat zeleninu.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (14)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 09.12.2013)

Kunčičky
Důl Alexander (1896)

Kunčičky

Na území obce Kunčičky stály celkem 3 kolonie. Dvě patřily jámě Alexander (od r. 1926, v důsledku správně a provozně spojené jámy Alexander se závodem Zárubek), všechny tři patřily závodu Zárubek( 1845), společnosti Severní dráha Ferdinandova. V r. 1928 měla jáma Alexander (bez Jubilejní kolonie), pro ubytování svých zaměstnanců k dispozici 13 obytných úřednických domů, 104 dělnické domy a 1 dům pro společné ubytování zřízenců a pro dělníky. Celkem v nich bylo 48 úřednických a 468 dělnických bytů. Přízemních domů bylo 112 (11 úřednických), jednopatrových 5 (1 úřednický). Jeden úřednický dům byl dvoupatrový. Jeden dělnický byt byl přímo v provozní budově šachty. Devadesát domů bylo postaveno ve dvou koloniích a to jednak ve Staré Alexandrově kolonii a jednak v Nové Alexandrově kolonii. Zbývající domy byly rozptýleny. 88 domů mělo krytinu z přírodní břidlice, 26 domů bylo pokryto lepenkou, 2 domy umělou břidlicí a 2 domy taškami z pálené hlíny. Dva úřednické domy byly podsklepeny úplně, 104 domy částečně a nejstarších 12 domů nebylo podsklepeno.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (13)
(administrator, Kolonie, 27.11.2013)

Hrušov (pokračování)
Kolonie jámy Ida

Základní charakteristika
Jáma Ida (Vítkovické kamenouhelné doly) měla v r. 1928 dle Monografie OKR 53 obytných domů, z nichž 11 bylo úřednických, 40 dělnických a 2 domy byly společné pro dělníky a úředníky. V těchto domech bylo celkem 248 bytů (26 úřednických a 222 dělnických). Z uvedených domů bylo 41 postaveno v koloniích:
1. U jámy Ida (1860 – 1942)– později nazvaná Liština (10 úřednických a 16 dělnických domů)
2. V Muglinově (9 dělnických domů a 2 domy obývané dělníky i úředníky)
3. V Heřmanicích (4 jednopatrové osmirodinné dělnické domy, které sousedily se 6 domy patřící jámě Terezie).


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (12)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 15.11.2013)

Hrušov

V Hrušově byly dvě jámy ( jáma Hubert- 1854, patřící do společnosti Severní dráha Ferdinandova a jáma Ida- 1872, společnosti Vítkovické kamenouhelné doly). Následující údaje jsou datovány r. 1928.

Hubertská kolonie

Kolonie jámy Hubert(1871- 1924?) Jáma Hubert měla pro ubytování svých zaměstnanců 7 úřednických obytných domů, 62 domů dělnických a 5 domů, kde bydleli společně dělníci s úředníky (1 úřednický byt byl v provozní závodní budově). Tyto domy stály ve dvou koloniích: v Kolonii u jámy Hubert a v Kolonii ve Vrbici (bude zmíněna později). V těchto domech bylo celkem 36 úřednických bytů a 368 bytů dělnických. V obou koloniích stálo 53 přízemních domů (4 úřednické s 20 byty a 49 dělnických s 203 byty). Osmnáct domů bylo jednopatrových (2 úřednické s 10 byty a 16 dělnických se 141 byty). Tři domy byly dvoupatrové (1 úřednický se 6 byty a 2 dělnické se 24 byty). Úplně podsklepených bylo 26 domů (7 úřednických a 19 dělnických). Ostatní domy byly podsklepeny částečně. Všechny domy byly z pálených cihel. Sedlové střechy byly pokryty břidlicí (10 domů), lepenkou (55 domů), umělou břidlicí (8 domů) a jeden taškami. Z úřednických bytů byl jeden šesti pokojový s veškerým příslušenstvím, dva byty byly pětipokojové rovněž s veškerým příslušenstvím, jeden byt byl třípokojový s kuchyní, koupelnou a příslušenstvím, tři byty o třech pokojích, kuchyní, předsíni, spíži a záchodu a třicet bytů o dvou pokojích s týmž příslušenstvím.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (11)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 03.11.2013)

Vítkovice,
Zábřeh nad. Odrou

Kolonie Louis

Jáma Louis (1891 - Vítkovické kamenouhelné doly) ve Vítkovicích měla v roce 1928 pro ubytování svých zaměstnanců celkem 77 obytných domů, z nichž bylo 12 úřednických, 62 dělnických a 3 domy společné pro úředníky a dělníky v Nové Louisově kolonii ve Vítkovicích (26 domů) a ve Staré hornické kolonii v Zábřehu nad Odrou (13 domů) a postavených ojediněle nebo rozptýlených v zástavbě mezi domy soukromých majitelů (38 domů). V těchto domech bylo celkem 434 bytů a to 32 úřednických a 402 dělnických. Přízemních domů bylo 55, z čehož bylo 7 úřednických s 10 byty, 42 dělnických s 210 byty a 3 společné s 10 dělnickými byty a 3 s úřednickými byty. Jednopatrových domů bylo 21 a to 5 úřednických s 20 byty a 16 dělnických se 165 byty. Jeden dvoupatrový dělnický dům byl se 17 byty. Všechny úřednické domy byly podsklepeny. Z dělnických domů bylo pouze 8 přízemních domů nepodsklepeno. Krytina domků byla lepenková (44), umělá břidlice(32), plech(1).


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (10)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 22.10.2013)

Kolonie U Koule, Dolní, U kostela a U jámy Ignát

Horní kolonie

Horní kolonie U Koule (1905 – 1908) sestávala z 51 obytných dělnických domů. Byla situována v centru Mariánských Hor, jižně od ulice 28.října. Procházely ji ulice Bendlová, Slévárenská a Daliborova. Na jihovýchodě byla ohraničena ulicí Martinskou. Domy byly pavlačového typu, dvoupodlažní, osmirodinné. Naprostá většina z nich se zachovala až do současnosti, v roce 2003 jich stálo ještě 49. Snahy o proyhlášení kolonie za kulturní památku vyznívají zatím naprázdno.


Historie péče o průmyslové památky v areálu bývalé větrní jámy Vrbice
(administrator, Edice KPHM, 21.10.2013)

HISTORIE PÉČE O PRŮMYSLOVÉ PAMÁTKY V AREÁLU BÝVALÉ VĚTRNÍ JÁMY VRBICE

Vrbice

Sestavil a vydal autor Ing. Pavel Broskevič, CSc. 

Edice: Hornictví včera,dnes a zítra č.22


Historie větrní jámy Vrbice. 

Tato kapitola je významným a také pro úplnost nezbytným úvodem k následujícímu  hodnocení péče o průmyslové památky v areálu bývalé větrní jámy Vrbice. Fakticky zdůvodňuje aktivitu Národního památkového ústavu v Ostravě završenou Ministerstvem kultury České republiky prohlášením dvou nemovitých budov a dvou historicky vzácných technických zařízení v areálu za kulturní památky, které byly v roce 1993 zapsány do ústředního seznamu kulturních památek ČR.


Areál bývalé větrní jámy se nachází na severovýchodním okraji katastrálního území Hrušov, jihozápadně od vsi Vrbice, která je administrativně součástí města Bohumína. Je situován při severní straně železniční trati mezi stanicemi Ostrava a Bohumín


Jámu začala hloubit v roce 1911 společnost Kamenouhelné doly C. k. výhradně privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda v rámci rekonstrukce mateřského dolu Hubert (později  Stachanov) v Hrušově a sloužila jako výdušné dílo pro tzv. Vrbické důlní pole, podle kterého byla pojmenována.

 


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (9)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 13.10.2013)

Kolonie jámy Ignát v Mariánských Horách

Na území obce Mariánské hory – Čertova Lhota stály celkem 4 kolonie. Dle Monografie OKR z r. 1929 měl důl Ignát ve správě 165 domů k ubytování vlastních zaměstnanců, ale také pracovníků koksovny Ignát, elektrárny Ignát a zaměstnanců horního ředitelství Báňské a hutní společnosti. Tyto domy se nacházely převážně v těchto koloniích: Horní kolonie U koule, Dolní kolonie, kolonie U kostela a v kolonii U jámy Ignátovy. Ostatní domy byly postaveny mezi soukromými domy nebo stály volně. Ve 22 domech dolu Ignát byli ubytováni úředníci, ve 138 domech byli ubytováni dělníci. Ve dvou domech bydleli úředníci i dělníci. Ve všech domech bylo celkem 1005 bytů, z toho 84 pro úředníky


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (8)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 30.09.2013)

Oderská kolonie v Ostravě – Přívozu

Jáma Odra měla pro ubytování svých zaměstnanců celkem 37 obytných domů postavených poblíž závodu (s výjimkou jednoho úřednického a jednoho domu správce závodu) v Oderské kolonii (1908 – 1928). Vžil se pro ni název Oderka. Kolonie byla lemována ulicí Na náspu a procházely ji ulice Na Bezděku a Oderská.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (7)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 21.09.2013)

Kolonie koksovny František v Ostravě – Přívoze

U koksovny

Kolonii koksovny František (1909 – 1926) tvořilo celkem 24 domů pro zaměstnance koksovny František a elektrárny František. Dalších 5 domů patřících koksovně stálo samostatně mezi soukromými městskými domy. Vzhledem k blízkosti kolonií U jámy Františkovy a kolonie koksovny František jsou často popisovány jako jedna. Kolonie koksovny František se rozkládala poblíž nynější ulice Křišťánovy.

Z celkem 29 obytných domů bylo osm se 40 byty pro úředníky a 21 se 193 byty pro dělníky. Jednopatrových domů bylo 22, z toho 5 úřednických s 19 byty (1 dům dvoubytový, 1 dům tříbytový, 2 domy čtyřbytové, 1 dům šestibytový) a 17 dělnických domů se 139 byty (1 dům s 11 byty, 5 domů s 9 byty, 8 domů s 8 byty, 2 domy se 7 byty, 1 dům s 5 byty). Dvoupatrových domů bylo 7. Tři úřednické domy s 21 byty (2 domy šestibytové, 1 dům devítibytový) a čtyři dělnické domy s 54 byty (1 dům s 18 byty, 3 domy s 12 byty).


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (6)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 12.09.2013)

Jak to vypadalo v obci Přívoz

OSTRAVA - Podle Monografie OKR z r. 1929 na území tehdejší obce Přívoz byly postupně postaveny 4 hornické kolonie, které patřily jámě František – Severní dráha Ferdinandova(SDF), koksovně František (SDF) a jámě Odra – Báňská a hutní společnost.(BH).


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (5)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 02.09.2013)

Šalamounská kolonie – Moravská Ostrava.

Šalamouna

Šalamounská kolonie, ležící poblíž Hlubinské kolonie, v bezprostřední blízkosti šachty Šalamoun, byla v letech 1890–1930 největší a nejlidnatější kolonií na území Moravské Ostravy (v roce 1921 měla 2114 obyvatel). Převážná většina obyvatel pracovala na dole Šalamoun (v roce 1890 to bylo 92,1 %). Kolonie stála mezi nynějšími ulicemi Zelená, Jízdárenská, Šalamounova a Vítkovická. Měla mnoho společného s Hlubinskou kolonií a obdobný byl i život jejích obyvatel.

Do roku 1869 bylo na „Šalamouně“ postaveno 30 domů, následně do r. 1873 dalších 26 domů. Ve stejném roce byla v cechovně jámy zřízena závodní jednotřídka. Výstavba pokračovala v letech 1889–1902, kdy na území kolonie vzniklo pět kasáren, ve kterých se mohlo ubytovat 270 dělníků. Roku 1906 bylo postaveno 15 a v letech 1921–1923 dalších 24 jednopodlažních domů. V roce 1906 byla v kolonii otevřena mateřská škola. Roku 1910 byla mezi Šalamounskou a Hlubinskou kolonií zřízena pětitřídní obecná škola. V roce 1932 se kasárna adaptovala na obytné kuchyně a dělnické byty.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (4)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 25.08.2013)

Kolonie U Dubu a Jirská – Moravská Ostrava

V kolonii JirskaU Dubu bylo v letech 1868 – 1869 postaveno pět domů. V roce 1910 a v roce 1921 zde žilo 92 obyvatel. Demolice proběhla v roce 1938.

Jáma Jiří, která byla v roce 1927 sloučena s jámou František, měla devět úřednických obytných domů, 30 dělnických a jeden dům společný pro dozorce a dělníky. V těch bylo 33 úřednických a 299 dělnických bytů. Jeden úřednický byt byl v jiné závodní budově.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (3)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 17.08.2013)

Jindřišská kolonie – Moravská Ostrava

Jindřiška

V Monografi i OKR z roku 1929 se uvádí, že Důl Jindřich měl pro ubytování svých zaměstnanců čtyři obytné domy pro úředníky, 49 domů pro dělníky a 3 domy obývané společně úředníky i dělníky. 26 těchto domů stálo v Jindřišské kolonii, která byla nejstarší hornickou kolonií Moravské Ostravy.

Při svém založení stála mimo zastavěný obvod tehdejší Moravské Ostravy, později došlo k jejímu splynutí se zastavěným územím města. Od Dolu Jindřich ji oddělovala nynější Nádražní ulice, jih kolonie lemovala dnešní ulice Bieblova a protínaly ji dnešní ulice Gorkého a Tolstého, na východě pak Valchařský potok (dnes ulice Valchařská). V roce 1890 měla Jindřišská kolonie 559 obyvatel (2,9 procenta obyvatel M. Ostravy), později počet obyvatel kolísal, měl ale klesající tendenci (1921 – 428). Bydleli zde zaměstnanci šachet Jindřich, Jiří, Hlubina a Josef. Další domy měl Důl Jindřich v koloniích Jiřské (16) a U Dubu (5).


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (2)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 09.08.2013)

Hlubinská kolonie – Moravská Ostrava.

Kolonie

Na teritoriu Moravské Ostravy bylo ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století postaveno celkem šest kolonií: Hlubinská, Jindřišská, U Dubu, Jiřská, Šalamounská a Krausovec. Hlubinská kolonie ležela jihovýchodně od kolonie Jámy Šalamoun, v bezprostřední blízkosti šachty Hlubina. Důl Hlubina postavil 47 domů v letech 1868 až 1873, šest v letech 1909–1910 a dalších 69 v letech 1921–1928. Celkem důl vlastnil 122 obytných domů. Ve vlastní Hlubinské kolonii, která měla podlouhlý tvar, bylo v roce 1928 celkem 75 domů (9 úřednických, 64 dělnických a 2 společné pro dělníky a úředníky). Ostatní domy stály ojediněle. Domy v kolonii byly rozmístěny podél současných ulic Železárenská, Hlubinská a Pohraniční.

V hornické kolonii bylo 38 domů přízemních, v tom tři úřednické (1 jednorodinný a 2 dvourodinné), dva společné (oba dvourodinné, každý pro 1 dělníka a 1 úředníka) a 33 domů dělnických (17 čtyřrodinných, 14 jednorodinných a 2 třírodinné). Jednopatrových domů bylo 37, a to 4 úřednické (2 třírodinné a 2 jednorodinné) a 33 dělnických (22 čtyřrodinných a 11 osmirodinných). Úplně podsklepeno bylo 39 domů (34 dělnických a 5 úřednických), nepodsklepených bylo 17 domů (3 úřednické, 1 společný a 13 dělnických), všechny postavené okolo roku 1870; ostatní domy byly podsklepeny částečně. Celkem 62 domů bylo pokryto lepenkou, osm taškami a pět umělou břidlicí.


Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (1)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Kolonie, 01.08.2013)

Z malých osad se rodila velká města.

Kolonie

Klub přátel Hornického muzea v Ostravě přijal v letech 2006–2007 záměr popsat prostředí života lidí, kteří zabezpečovali chod šachet v našem regionu. V letech 2007–2009 proto vydal čtyři publikace o hornických koloniích ostravsko-karvinského revíru, postavených šachtami OKR v průběhu 19. a 20. století (Hornické kolonie v rámci industrializace Ostravska, Hornické kolonie Karvinského okresu – I. díl, Hornické kolonie Karvinského okresu – II. díl, Hornické kolonie Ostravy). Celkem v nich bylo zaznamenáno 180 kolonií, v nichž bydleli zaměstnanci 51 šachet a tří koksoven. Tyto kolonie se nacházely na území 25 obcí. Náš seriál shrnuje vše podstatné, co je uvedené v těchto a dalších publikacích KPHMO a v monografi i Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru z roku 1929.


Od někdejších třídíren uhlí k moderním úpravárenským komplexům
(administrator, Edice KPHM, 16.12.2012)

Anotace k publikaci Od někdejších třídíren uhlí k moderním úpravárenským komplexům.

Třidírny

Sestavil a vydal autor Zbyněk Szostek.

Edice: Hornictví včera,dnes a zítra č.21

Kniha je souborem doplněných článků o třídírnách a úpravnách uhlí zdejšího regionu, které vycházely jako seriál „Úpravny uhlí ostravsko-karvinského revíru“ v týdeníku Horník. Ve zjednodušené formě (bez podrobných technologických schémat) je čtenář informován o technologickém vybavení původních i současných třídíren nebo úpraven uhlí. U některých úpraven uhlí jsou podrobněji uvedeny i významné technologické rekonstrukce, jež zvýšily hodinový výkon a zlepšily kvalitu expedovaných produktů.

U doslouživších úpraven je v závěru, u jednotlivých závodů, uveden termín ukončení provozu šachty a tím i úpravny uhlí. Použitelné technologické zařízení z těchto úpraven uhlí bylo z části demontováno a použito na funkčních úpravnách. Bohužel, větší část technologického zařízení skončila ve šrotu. Na dobových fotografiích jsou zachyceny důlní podniky i vlastní budovy úpraven. Publikace se řadí mezi další souhrnné informace o úpravnách uhlí zdejší oblasti.

Zpracoval : Ing.Szostek 

Obsah

Celá knížka (v PDF 1,5,7MB)


Ze života inženýra v šachtách OKR-II
(administrator, Edice KPHM, 13.08.2011)
Ze života inženýra

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (19)

Autor: Petr Schreiber

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: KPHMO

ISBN: 978-80-87468-03-6  Stran: 76

Z předmluvy:

Vydání bylo realizováno za finanční podpory Nadace Landek Ostrava.Navazuje na dílo téhož autora s názvem Ze života inženýra v šachtách OKR „To my na Armádě…?“ z roku 2009, které bylo vydáno až po jeho smrti. 27, většinou úsměvných povídek bylo převzato z pozůstalosti autora, který v nich dále popisuje příhody ze svého působení na Dole Čs.armáda, některé své zahraniční služební cesty a ve svém závěru i z Dolu Julius Fučík,na kterém působil ve vysokých technických funkcích v letech 1976 až 1985.Jeho vzpomínek na působení ve Vědeckovýzkumném uhelném ústavu v Ostravě-Radvanicích (1985 až 1997) se již,bohužel, nedočkáme.
Publikace vyšla v nákladu 400 kusů a je o ni v naší hornické i nehornické veřejnosti značný zájem.

Jiří Grygárek

Obsah

50 let od tragédie na Dole Dukla
(administrator, Edice KPHM, 09.08.2011)
Důl Dukla

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (18)

Kolektiv autorů: Jaroslav Čihař, Ing. Zdeněk Dobrovský,CSc., Ing.Jaroslav Gongol,CSc., Václav Smička a Ing. Milan Šlachta.

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: KPHMO

Sponzoři: Její vydání umožnily sponzorské příspěvky následujících organizací: OKD,a.s., Magistrát města Havířov, Havířovská teplárenská společnost,a.s., LUING PYREX,spol.s.r.o., Nadace Landek Ostrava, DAV a.s.Ostrava,Carbokov,s.r.o. Karviná, Technické služby Havířov,a.s., VAN Havířov.ČSAD Havířov,a.s., RPG RE,Havířov, AWT Rekultivace,a.s., OKD-HBZS a.s., VINAMET-Havířov, Koordinační výbor důchodců OKD, Klub důchodců Dolu Dukla.

ISBN: 978-80-87468-02-9  Stran: 131

Z předmluvy:

Byla vydána nákladem 800 ks výtisků k významnému výročí důlního neštěstí na Dole Dukla v Ostravsko-karvinském uhelném revíru, ke kterému došlo 7-července 1961 a zahynulo při něm 108 horníků.Stěžejní kapitoly: Historie dolu, Technický popis události, Čest a památka obětem, Co odhalily archivy, Obětavost zachránců, Solidarita a pomoc pozůstalým, Vzpomínky pamětníkům, Epilog.
Většina výtisků byla předána účastníkům vzpomínkového aktu, který se konal 7.července 2011 v KD Radost v Havířově.

Jiří Grygárek

Vzpomínkové video

Obsah

Za hornictvím Hornobenešovského rudného revíru
(administrator, Edice KPHM, 05.08.2011)
Horní Benešov

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (17)

Autor: Jiří Grygárek

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: KPHMO

ISBN: 978-80-87468-01-2,  Stran: 145

Z předmluvy:

Vydání umožnil zejména příspěvek Nadace Landek Ostrava. Publikace navazuje na dřívější práce tohoto autora z oblasti dobývání rud na severní Moravě a je rozdělena do čtyř částí: V prvé je úvod do problematiky a druhá podává nástin historické těžby polymetalických a železných rud. Třetí, nejrozsáhlejší část popisuje a hodnotí novodobou hornickou činnost od počátku geologického průzkumu, zahájeného brzy po roce 1945, přes výstavbu nového,moderního závodu a těžbu a úpravu polymetalických rud se stříbrem až po předčasné ukončení těžby s likvidací závodu v roce 1993. V závěrečné části se prezentují některé výsledky výzkumných prací, provedených pro tento revír pracovníky Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské v Ostravě, na kterých se autor podílel a České geologické služby.

Publikace byla vydána v omezeném počtu výtisků a je určena v prvé řadě pro členy Klubu.

Jiří Grygárek

Obsah

Důl František v Horní Suché a jeho osud
(administrator, Edice KPHM, 30.07.2011)
Důl František

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (20)

Obsah

Kolektiv autorů: (Pelikán, Kiedroň, Šostek, Javorek, Bednář, Bilan, Lipner, Vincenec)

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: KPHMO

Z předmluvy:

Kniha vyšla k nedožitému stému výročí šachty František /Důl Prez.Gottwald/. Autoři zde zveřejnili své vzpomínky a mnohdy velice osobní životní zážitky ze svého působení na tomto dole. V publikaci najdete popis a historii šachty od začátku až po její likvidaci. Podrobně je zde popsán vývoj a činnost úpravny, výroba Darkovské soli ve zdejším solivaru, přínos šachty pro vývoj nové techniky v OKD a podobně. Jedna z kapitol se týká bohaté činnosti Klubu hornických důchodců Dolu František a jejich akcí ve zdejším Domečku. Poslední kapitola shrnuje dramatické události rabování areálu místními pracovitými zlatokopy a jeho přerod v dnes velice úspěšnou průmyslovou zónu, která byla v roce 2010 vyhlášena nejúspěšnějším brownfieldem roku. V přílohách je spousta fotodokumentace týkající se jednotlivých kolektivů, jejich činnosti a dokumentů charakterizující podmínky dolu a jeho provoz.

Publikace symbolicky uzavřela hornickou historii Horní Suché a otevřela novou kapitolu areálu František, který opět nabízí pracovní příležitosti pro zdejší obyvatele.

Zpracoval : Ing.Vincenec

Obsah

Celá knížka (v PDF 28,37 MB)


Patagonská mise
(administrator, Edice KPHM, 14.11.2010)

Uhlí a bytí v Patagonii, i jinde.
Nová publikace Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě.

Patagonie

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (14)

Autor: P. Véna

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: KPHMO

160 stran, vydání první.


Z předmluvy:

Čtenářům, především hornického zaměření, ale i široké veřejnosti se dostává do rukou podmanivé vyprávění bývalého technického pracovníka OKD, který prošel všemi provozními funkcemi až po ty nejvyšší a posléze, po předčasném odchodu do důchodu, pracoval jako hornický expert ve Španělsku a v Argentině v jižní Patagonii na hlubinném dole Rio Turbio, jehož osudu je věnována podstatná část publikace.

Vyprávění je pojato netradičně ve třetí osobě technika Pedra, a tím dodává celému ději určitý neosobní vztah, ale to jen navenek, protože vyprávění je plné osobních prožitků, meditací o současném životě, vzpomínek na domov, zkoumáním paralely argentinského a našeho společenského vývoje a neuvěřitelnými zážitky v oblasti technického řízení a řešení činnosti dolu. Je také plné porozumění života a práce argentinských techniků a havířů, ale i oprávněné kritiky technické a perzonální činnosti vedení společnosti, která důl zprivatizovala. Pedro při psaní této publikace dokonale využil svých literárních vloh a svou činnost v zahraničí, vztah k lidem, k profesní činnosti, k domovu a k rodině podal velmi působivě s jistou dávkou emocí a sugesce, ale uvážlivě a dramaticky.

Tato publikace, která líčí zkušenosti českého erudovaného báňského technika při činnosti na dolech v zahraničí v poměrně dlouhém období, se všemi jeho negativy i pozitivy, je ojedinělým dílem, které v naší současnosti nemá obdoby. Bylo by velmi vhodné, aby se i další účastníci hornických zahraničních misí chopili pera nebo počítače a napsali své zážitky a zkušenosti z činnosti v Afghanistanu, na Kubě, v Mongolsku, v Kanadě, v Chile a jinde, aby předali své poznatky, zkušenosti a pocity i svým následovníkům.

V každém případě doporučuji tuto publikaci k přečtení všem čtenářům, které zajímá činnost našich hornických expertů v zahraničí. Spolu s Pedrem prožijí čtenáři nezapomenutelné zážitky.

Přehled (abstrakt):

Petr Schreiber: Ze života inženýra v šachtách OKR
(administrator, Edice KPHM, 01.03.2010)

Ano přátelé,pod tímto názvem s podtitulem „To my, na Armádě …. ?“ vyšlo v prosinci 2009 v naší ediční řadě – HORNICTVÍ VČERA,DNES A ZÍTRA (11) soubor 54 životopisných povídek našeho člena Klubu Petra Schreibra. Dovolte mi, abych toto vydání uvedl v následujícím náčrtu tohoto díla.

Vy všichni, kteří si přečtete toto pozoruhodné dílo a kteří jste současně v životě prošli „černou dírou“, se budete při čtení vpravovat do nespočtů vlastních vzpomínek,situací a dokonce i vzpomínek na stejné účinkující osoby v jiných a podobných situacích v předkládaném debutujícím souboru životopisných povídek z hornického prostředí autora Petra Schreibra.

V průběhu příprav k 1. vydání v měsících září a října jsem přečetl toto dílo několikrát a vždy jsem nacházel současně nové osobní vzpomínky na lidi od „fochu“ a současně jsem si v duchu připomněl slovesné umění našeho nezapomenutelného spisovatele Bohumila Hrabala. Základem jeho díla jsou konkrétně poznané živé jednotlivosti,v nich je zakotveno a z nich roste všechno další.


Těžní věže
(administrator, Edice KPHM, 25.02.2010)

v perokresbách Stanislava Vopaska

Reprezentativní publikace obsahuje 84 perokreseb objektů uhelných a rudných šachet s krátkým popisem.

Perokresby

Autor: Stanislav Vopasek

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: KPHMO

95 stran, vydání první. NEPRODEJNÉ


Překvapena, potěšena, dojata. Tak by se daly popsat pocity Věry Vopaskove, které prožívala ve čtvrtek 11. února při předání výpravné publikace Těžní věže v perokresbách Stanislava Vopaska. Knihu převzala v Ostravě z rukou představitelů Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě (KPHMO) a Nadace Landek.

Věra Vopaskova

„Je to něco nádherného. Nic takového jsem opravdu nečekala. Pokud se Standa na nás „seshora“ dívá, určitě je nadšeny,“ byla její první reakce na knihu obsahující 84 kreseb těžních věži různých uhelných i rudných šachet doplněných popisy a jejich technickými údaji. „Velice si vážím toho, že ani po téměř čtyřech letech od skonu mého manžela na něho nezapomínáte, že jeho celoživotní práci a velkou lásku k hornictví, historii a tradicím připomínáte tak nádherným způsobem. Moc vám za to děkuji.“

Kresby Stanislava Vopaska jsou známy mj. z nástěnných kalendářů, které bez přerušeni vydává KPHMO s Nadaci Landek už od roku 1999, dále pak z 55dilneho seriálu, který vycházel v týdeníku Horník v letech 2002 a 2003, ale také z několika vystav instalovaných nejen na Ostravsku.

„Vydáním výpravné publikace, které financovala Nadace OKD a jejíž zpracováni řídil místopředseda Klubu Petr Rojíček, chceme připomenout, že mezi mnohočetné aktivity Stanislava Vopaska, tykající se hornického muzejnictví a ochrany hornických památek, patřila i jeho kreslířská tvorba, kterou zdokumentoval řadu důlních objektů,“ přibližuje jeden ze záměrů vydáni knihy Těžní věže Rodan Broskevič, předseda KPHM. „Vyjadřujeme tím zároveň úctu k dílu, které nám Stanislav Vopasek zanechal.“

ÚVONÍ SLOVO K SOUBORU PEROKRESEB TĚZNÍCH VĚŽÍ STANISLAVA, VOPASKA

Hornické muzeum v Petřvaldě
(administrator, Edice KPHM, 19.02.2010)
Petřvald

Na Den horníků v roce 1983 byla v budově bývalé římskokatolické fary v Petřvaldě otevřena expozice ze života petřvaldských horníků od nálezu uhlí V Petřvaldě v roce 1 830 do ukončení těžby v roce 1.998, to je za období 168 let.

Již v roce 1925 se uskutečnil první pokus o zřízení muzea, ale v obci se nenašly prostory pro jeho umístění. V roce 1938 přišla polská okupace Petřvaldu a nastaly jiné starosti, především jak zajistit holou existenci. Prvního září 1939 začala druhá světová válka a následovala okupace Petřvaldu fašistickým Německem. Po skončení války a znárodnění průmyslu (a tedy i šachet) v roce 1945 se začal život horníků vyvíjet jinak - byla plná zaměstnanost a sociální jistoty.

Když se v roce 1963 vzpomínalo sté výročí zahájení hloubení dolu Evžen, začalo se opět uvažovat o zřízení hornického muzea. Přišla však jiná okupace a brzy na to se začaly na dolech budovat síně tradic a zřízení muzea se opět odsunulo, protože se opět nenašly volné prostory. Na konferenci v Dělnickém domě v Petřvaldě se v roce 1972 vzpomínalo zahájení hloubení jámy Albrecht (dnes Julius Fučík 2) a při té příležitosti byla znovu nastolena otázka, jak zachovat materiály o začátcích dolování v Petřvaldě.


Sborník přednášek
(administrator, Edice KPHM, 15.02.2010)

Nová publikace Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě.

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (13)

Sborník

Autor: Mgr. Oldřich Klepek

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: KPHMO

250 stran, vydání první.


Předmluva

JV roce 2003, na den svaté Barbory, začalo Hornické muzeum a Klub přátel Hornického muzea v Ostravě pořádat v prostorách Hornického muzea pracovní seminář s názvem „Hornické památky na Ostravsku". Seminář se tak stal nedílnou součástí oslav největšího hornického svátku.

Datum ani místo nebylo zvoleno náhodně. Jednak to bylo v roce, kdy Klub přátel Hornického muzea v Ostravě oslavil patnácté výročí své existence, jednak uplynulo přesně deset let od otevření Hornického muzea pro veřejnost. Klub se rozhodl rozšířit svoje aktivní působení i na širší veřejnost a Hornické muzeum chtělo poskytnout své prostory pro setkávání zájemců o hornickou historii a příznivců zachování hornických tradic. Z toho vyplynul i název - měl vyjádřit, že prostor dostávají všichni, kteří se zajímají nejen o hornictví v Ostravě a nejen o hornictví černouhelné. Záměrem organizátorů semináře bylo nesoustřeďovat se jen na památky trojrozměrné, ale i na památky písemné a památky z oblasti duchovní kultury hornictva. Cílem organizátorů bylo nejen přednesení příspěvků, ale i následná diskuse a výměna názorů. Proto byl seminář označen jako pracovní.

Od prvních seminářů byli zváni pracovníci organizací, které mají vztah k záchraně hornických památek a k udržování a zachovávání hornických tradic (regionální muzea, archivy, nadace-zejména Nadace LANDEK Ostrava). Seminářů se zúčastňovali pracovníci Národního památkového ústavu i zástupci ostravských vědeckých pracovišf - Ostravská univerzita a Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava. Mezi pozvanými nechyběli zástupci vedení OKD a jednotlivých důlních závodů a státního podniku DIAMO. Mezi pozvanými byli také zástupci obcí, na jejichž území probíhala hornická činnost. Své trvalé místo mají mezi účastníky seminářů i zástupci hornických spolků v regionu a také zástupci Moravskoslezské hornické společnosti ČVTS. Účastníky semináře byli i ostatní zájemci o problematiku hornických památek.


Hlubinská kolonie
(administrator, Edice KPHM, 18.12.2009)

Ukázka z knihy "Hornické kolonie Ostravy".

Kolonie Hlubina

Hornická kolonie dolu Hlubina leží na hranici katastru Moravské Ostravy a Vítkovic. Možná pojmenování kolonie byla Hlubinská kolonie nebo Kolonie jámy Hlubina (německy Tiefbaukolonie). Kolonie Hlubina ležela zhruba 450 metrů jihovýchodně od další hornické kolonie, Kolonie jámy Šalomoun, s níž měla mnohé společné (např. investora a majitele, dobu vzniku ad.). Hlubinská kolonie měla podlouhlý tvar a ležela v bezprostřední blízkostí dolu Hlubina. Domy stály podél ulic Železárenská (v minulosti Hutnická), Hlubinská (v minulosti Hluboká) a Pohraniční. Výstavba Hlubinské kolonie se uskutečnila ve dvou stavebních etapách: První stavební etapa byla zahájena v září 1 868 a trvala do září 1873, tedy pět let. V tomto období byla vystavěna nejpodstatnější část kolonie, čítající 47 domů se 184 byty, z toho bylo 45 domů pro dělníky se 180 byty a dva domy pro dozorce se čtyřmi byty. Domy postavené v tomto období byly stavěny podle saských vzorů a byly situovány co možná nejblíže závodu Hlubina. Typickým domem první stavební etapy byl jednoposchoďový domek se čtyřmi byty, které byly symetricky rozloženy podél obou os domu (místní obyvatelé jim říkali „šibenice"). Domy byly kryty trámovou střechou s břidlicovou krytinou a byly podsklepené. Autorem projektu a realizace staveb této stavební etapy byl Josef Adolf Perl z Opavy. Domy dokončené v roce 1 873 projektoval a stavěl investor VD.


| 0-50 | 50-58 |

Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server