Karvinští senioři se opět dozvěděli něco víc. Kde? No přece v karvinské regionální knihovně, kam jsou od loňského roku zváni na pravidelné besedy a přednášky erudovaných lektorů. A protože většina z nich pracovala za mlada na okolních šachtách, řeč se točí zpravidla kolem havířiny či zdejšího svérázného nářečí.

Nejinak tomu bylo také v pátek 21. ledna. To přišel do knihovny představit svoji knihu jeden ze spoluautorů Hornické kuchařky Miloslav Rucki a i šedinami zdobené hlavy se občas nestačily divit. No zkuste jen tak, bez přemýšlení říci, co se dříve rozumělo pod pojmem „hornický řízek“? Je to chleba namazaný máslem nebo sádlem s cibulí, který kdysi nosívali havíři do práce na svačinu. S řízkem to moc společného nemá, ale mnohým to chutná dodnes.

      NOVÝ  KALENDÁŘ s tématikou minerály

     Autor:  Fotograf Milan Váchal, design Adina Sládková, minerály Petr Osvald

      Vydavatelství: DUCHMAUS o.s.

Má 12+1 stran. , vazba bílá-kroužková, formátu 44 x 30 cm, reklamní pruh 5,5x30cm (dole), cena 200,- Kč

Ročenka vychází k 31.3., pravidelně od roku 1992..

NOVÉ  KNIHY

Má 320 stran str. , brožovaná, 210 x 298 mm, cena 360,- Kč k zakoupení je u vydavatele - společnosti Montanex

Jaroslav Jiskra vydal pro Sokolovskou uhelnou, a. s. publikaci Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století, s jáchymovskými osobnostmi a první báňskou školou.

Je to čtivá, graficky velmi pěkně udělaná knížka, určená širší veřejnosti. Obecně srozumitelnou formou popisuje těžbu stříbrných rud, jejich úpravu a až po ražbu mince v jáchymovské mincovně, známé jsou například šlikovské tolary. Navazuje na Jiřího Majera tím, že zasazuje zdejší těžbu do celoevropského kontextu a středověkých dějin, zmíněna je například bitva s Turky u Moháče v roce 1526, kde padl Ludvík I. Jagelonský, ale také jeden ze Šliků, ukazuje propojení jáchymovských a saských těžařů, kteří se dohromady snažili udržet mzdy havířů na jednotné nízké úrovni, zmiňuje se o hornických bouřích. Autorovi se podařilo vytáhnout řadu zajímavostí z kronik. Vedle počtu dolů a počtu horníků v nich zaměstnaných, vzpomíná na jednoho loupežníka, popisuje tresty za krádeže a za cizoložství, i opětované pokusy královské komory zjednat pořádek. V dobách největšího rozkvětu Jáchymova ve městě žilo cca 18 000 lidí, v roce 1533 pracovalo na 914 dolech 4113 havířů, ale pak následoval pozvolný úpadek, žíly byly nejbohatší nahoře, v cementační zóně, s postupující hloubkou kovnatost ubývala. Většina důlních děl byla mělkých a pracovalo na nich pár lidí, ale bohatší žíly těžilo několik desítek havířů. Jiskra popisuje první dmychadla a čerpadla, některé obrázky přebírá z Agricoly, ty se doplňují s barevnými fotografiemi modelů, jako je model žentouru s koňským pohonem, nebo model velkovrátku, poháněného vodním kolem. V knize zobrazeným mihadlem šla přenést pohybová energie na několik set metrů, například od vodního kola k čerpadlu.

Ukázka z knihy Martina Jemelky „Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny“

Vypráví paní K.K, která se narodila v Michálkovicích v kolonii jámy Michal kde žije dodnes.

Rok 1968 jsme prožívali zle: Náš jediný syn byl zrovna s gymnáziem na brigádě a v rádiu hlásili všelijaké věci, bála jsem se o něj. A když všechno pominulo, podali na mě místní komunisté žalobu, že jsem poslouchala rádio, že jsem nechtěla komunistům prodávat chleba a vůbec že jsem nějaký ten element. S chlebem byl problém, protože ho byl nedostatek a musela se živit i naše bratrská armáda, takže pekárny nestačily péct. Postavil se za mě ale Pramen a místní komunisté hned chtěli se mnou uzavírat smír. Hlavně komunistky. (Víte, ženské ve straně - straničky - ty Vám byly někdy horší než chlapi komunisti.) V Michálkovicích byl hlavní komunista nějaký pan B., který byl i v koncentráku. (Bůhví, co tam dělal, protože když byl jako komunista v Petřvaldu, poznali jej tam lidé, kteří taky byli v koncentráku, a hnali jej kameny. B, mě jednou potkal a říká mi: „Byli jsme se ve škole podívat na práci Vašeho syna!" Rozklepala jsem se strachy, protože syn je moje všecko. Syn napsal nějakou práci a B, mi vyhrožoval. Víte, jednou jsme se se synem dozvěděli, že budou rozpouštět knihovnu, tak jsme si šli pro knihy. Sice pozdě, ale přesto jsem donesla domů kabelu plnou knih. Mezi nimi i knihu o Janu Masarykovi. Syn napsal písemnou práci o Janu Masarykovi a B, mi potom vyhrožoval. Naštěstí vše dobře dopadlo: Učitelé mého syna neshodili, dali mu pěknou známku, syn se dostal na vysokou, vystudoval v Brně na lékaře, má šťastné manželství a já už jsem dneska prababičkou.

Blízkost pracoviště a dalších průmyslových podniků.

Závodní osada jámy Šalomoun byla vybudována jako sídliště zaměstnanců stejnojmenného dolu a sousední jámy a koksovny Karolina. Jednotlivá těžířstva se snažila současně šetřit pracovní sílu i využívat pozemky v sousedství dolů, zatížené možnosti půdních poklesů, a proto i kolonie Šalomouna vznikla v bezprostřední blízkostí pracoviště svých obyvatel. Vzdálenost Šalomounské kolonie od jámy Šalomoun byla .100-800 m, od koksovny Karolina 500-1100 m. Důl Šalomoun zaměstnával až do 30. let minulého století většinu pracujících obyvatel kolonie podle censu z roku 1910 v něm pracovala třetina (33,6%), v roce 1930 - po definitivním sloučení s jámou Karolina - již takřka dvě třetiny výdělečně činných obyvatel (61,3%). V osadě žijící dělníci, zvláště synové šalomounských horníků, odcházeli denně za prací i do jiných dolů na katastru Moravské Ostravy a sousedních obci (doly Ignác, Jiří, Marie-Anna, Terezie a Trojice), ale mima dolu Šalomoun poskytoval nejvíce pracovních příležitosti průmyslový areál Karolina.